Nedělní ráno poprvé nepřineslo starost ve formě vysokých teplot, ale podezřele černou oblohu, která velmi záhy potvrdila neblahé tušení a pokropila obyvatele kempu balící svá stanoviště. Déšť s přestávkami vytrval až do příchodu Wendi’s Böhmische Blasmusik, místní dechovky, která má v programu Nova Rocku tradici. Že šlo o regionální lidovku, návštěvníky netrápilo - pařili, jako by šlo o plnohodnotný rockový koncert. Došlo tak i na surfing na rukách i malé circle pity. Kapela to přijala s naprosto ledovým klidem.

Hned po nich nastoupila rakouská úderka Kontrust. Ta funguje od roku 2001 a je považována za jakousi obdobu Guano Apes, jen do své hudby přimíchává i prvky rakouské lidovky. Podobně tito muzikanti koncipují i svůj koncertní outfit. Ač se to zdá bizarní, jejich vystoupení mělo šťávu a náboj. Polská zpěvačka Agata Jarosz sice na kvality Sandry Nasic nemá, ale i tak se příjemně poslouchá.

Ještě předtím než americká superskupina Bad Wolves zavítala do Prahy, předvedla něco ze svého moderního metalu také fanouškům Nova Rocku. Návštěvnost měla v Rakousku podstatně větší a frontman Tommy Vext, známý třeba z Divine Heresy, si tak mohl s publikem více hrát. Pobavil třeba výzvou, aby se v circle pitu dav rozdělil na dvě části, přičemž jedna bude hrát Noční hlídku a druhá armádu Nočního krále a rozpoutají mezi sebou bitvu jako z "Game Of Thrones". Kromě toho zahráli šest svých skladeb ze zatím jediného alba "Disobey", cover "Zombie" od The Cranberries a úryvky z hitů Nirvany či Rage Against The Machine.

Kdo nepotřeboval ochutnat tvorbu německých hip-hoperů Antilopen Gang, mohl prchnout do spárů thrash-metalové legendy Testament. Nic proti nim, ale jejich set vyzněl nebývale rutinně. Pokud v řadách pod pódiem nestál jejich zapřisáhlý fanda, musel po čase znuděně přešlapovat. Testament dělají dobré desky i v současnosti. Vždyť tři roky stará nahrávka "Brotherhood Of The Snake" patřila k tomu nejlepšímu, co skupina za poslední dekádu vydala, ale naživo jejich tvorba vyzněla nezáživně. Oproti Slayer, kteří stejné pódium opanovali o dva dny dříve, šlo o rozdíl více než jedné třídy.

Pokud si měl zahraniční návštěvník odnést z festivalu nějaký poznatek, pak ten, že německo-rakouské publikum miluje nekomplikované melodie, u kterých se ideálně dobře pije, skáče, tančí a haleká. Snad i proto se většinový dav přelil k Blue Stagei, kde začali hrát kalifornští Me First And The Gimme Gimmes, kteří založili svou kariéru na přehrávání coverů v punkových aranžích

Američtí Ministry na Red Stagei se tak museli spokojit s pár stovkami přihlížejících. Legenda industrialu během svého hodinového setu zahrála deset skladeb a na pódiu rozpoutala hlukové peklo, naštěstí v tom dobrém slova smyslu. Muzikanti do diváků tlačili decibely, a divák se tak ocitl v až halucinogenním hudebním očistci. Samotný Al Jourgensen pojal koncert jako procházku po pódiu. Sem tam cosi zakřičel a se skelným pohledem vyčkával na několik svých vokálních partů. Ty zbylé si totiž rafinovaně předtočil, přece se ve svém věku nebude přetěžovat!

Vtipný Alův projev byl podpořen i jeho odchody do zákulisí na cigárko či zvláštními scénami, kdy se během své poklidné obchůzky po pódiu zahleděl do země, zastavil se, zamračil a briskně odešel pryč. Co tam viděl, ví jen on sám. Strhující byl ovšem pohled na kytaristu Sina Quirina, který své kytarové umění zvládá geniálně. Byl to zkrátka silný zážitek a kapele to i přes duchem nepřítomného lídra skvěle šlapalo. Ministry mají stále svůj zvuk, který si nespletete s nikým jiným.

Další americká ikona Rob Zombie do Česka zrovna moc často nejezdí. Vlastně vůbec, vyjma krátkého koncertu na Aerodrome Festivalu v roce 2014. A častým návštěvníkem není ani jinde v Evropě. Vynechat tak set režiséra béčkových hororů a ještě béčkovější hudby by prostě byla škoda. Zvlášť když jsou jeho koncerty proslulé svým hororovým vizuálem. Oběť to ale byla velká, neboť Blue Stage v té době bavili svým retro-rockem australští Wolfmother.

Rob Zombie ale dostál svého jména a přivezl obskurní pokleslou show, i když festivalově osekanou o některé písně a rekvizity. Obrazovky za ním promítaly hororové scény, zatímco kytarista John 5 a basák Piggy D měnili masky a kostýmy a samotný Zombie v americky venkovském outfitu předváděl taneční kreace.

Zombie pak před skladbou "Thunder Kiss '65" připomněl příhodu, kdy ještě jako neznámý hudebník dělal se svou předchozí kapelou White Zombie předskokana Testament na jejich americkém turné. Jejich thrash-metaloví fanoušci jej i jeho kumpány prý vypískali a nadávali jim, že "hrajou sračky".

Zombie hrál s velkým nasazením, ačkoliv publikum nebylo určitě tak početné, jak je zvyklý během amerických turné. Líto vám muselo být jeho osobního strážce. Statný mladík totiž běhal za zpěvákem, vždy když se rozhodl opustit pódium a kontaktovat se s fanoušky - třeba i chůzí po bezpečnostním zábradlí. A on to dělal často. A rychle. Mladík se slézáním a opětovným lezením na pódium pořádně zapotil. To Zombie působil nevyčerpatelně a čile.

Dvěma neduhům se koncert ale nevyhnul. Zaprvé výběr písní nebyl úplně reprezentativní. Chyběly zásadní hity jako "Feel So Numb", "What" či "Demon Speeding", zadruhé oproti avizovaným osmdesáti minutám to Rob zabalil už po hodině. Škoda. Na závěr ještě před odehráním největšího hitu "Dragula" stačil nalákat na svůj nový film "3 From Hell" trailerem puštěným na obrazovkách. Vysloužil si tím upřímné pobavení fanoušků - na koncertech byste ukázku z filmu určitě nečekali.

To už se chýlil konec dne i celého aktuálního ročníku. Na Blue Stagei řádil se svou kytarou a cylindrem ikonický Slash společně se svou doprovodnou kapelou a Mylesem Kennedym za mikrofonem. Během písně "By The Sword" si na scénu přizval i lídra Wolfmother Andrewa Stockdalea, který hrál na pódiu před ním. Kromě repertoáru jeho bandu The Conspirators a sólových desek zahrál i jednu skladbu od Guns N' Roses "Nightrain".

Úplnou tečku pak měli na svědomí holandští Within Temptation a německé punk-rockové legendy Die Ärzte, kteří jsou berlínskou obdobou Die Toten Hosen. Ti přivezli masivní show, ale určenou spíš domácímu publiku.

Čtyři dny festivalu byly u konce a dojmy zůstaly veskrze pozitivní. Organizace bez jediné chybičky, chytře a efektivně doladěná do nejmenších detailů. Všeho dostatek, ceny umírněné a služby a občerstvení bez front. Bezhotovostní platby fungovaly na jedničku. Dobíjení peněz i závěrečné čerpání rychlé a snadné, stejně jako samotné platby, díky nimž byl odbyt u stánků svižný. Pořadatelé odvedli fantastickou práci.

Na závěr ještě přišla informace o nadcházejícím ročníku: příští rok se festival smrskne na tři dny. Nabídne tak méně hudby, ale pravdou je, že čtyři dny jsou možná ažaž.