Označení dokument v případě filmu "Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story by Martin Scorsese" je ovšem třeba brát s velkou rezervou a obezřetností. Pokud máte rádi příběhy z pohledu nespolehlivého vypravěče, jste tu správně. Snad to není velký spoiler, když sdělíme, že fakta a autentické záběry se mísí s dokonalou fikcí, skutečné postavy, které vypadají nadmíru důvěryhodně, hovoří se skálopevnou jistotou o vymyšlených lidech a událostech, jež se staly jen v hlavách tvůrců.

Zběhlí dylanologové se od Roberta Zimmermana dočkali již mnoha mystifikací, a tak je způsob vyprávění tohoto filmu nepřekvapí. Jako znalci se mohou velice dobře bavit u toho, jak je Dylan potutelně podvádí a hraje si s nimi. Pobavit se ovšem může i běžný posluchač a divák, který není úplně zasvěcen - v tom případě bych doporučoval po zhlédnutí filmu vyhledat některý z článků o tom, co bylo ve filmu "Rolling Thunder Revue" vymyšleno a přikrášleno. Věřím, že nebudete vycházet z údivu. Perfektní je například příběhová linka s herečkou Sharon Stone, historka dokonale dotažená do konce.

Proslulý režisér Martin Scorsese (režíroval o Dylanovi také snímek "No Direction Home" z roku 2005) se zaměřil na poměrně krátký úsek života a tvorby legendárního písničkáře, není to tedy žádný definitivní dokument ve stylu "Living In The Material World", což je vynikající režisérova filmová biografie George Harrisona. Bob Dylan se v roce 1975 po delší odmlce vydal na koncertní šňůru a pojal ji jako jakési hudební varieté s proměnlivým počtem hostujících muzikantů. Celá kočovná společnost čítala desítky lidí a obrážela maloměsta, kde účinkovala v mnohem menších sálech, než ve kterých by Dylan vzhledem ke svému hvězdnému statusu mohl hrát.

Na roky 1975-76, kdy probíhalo turné "Rolling Thunder Revue", nahlíží také jako na významné dějinné období Spojených států krátce po konci války ve Vietnamu. Dylan se vydal na cestu jako trubadúr s kohortou výborných hudebníků i podivných postaviček, které se motaly kolem. Ve filmu vidíme slavné osobnosti typu Joan Baez, Allena Ginsberga či Joni Mitchell, ale také, jak jsme již naznačili, postavy zcela smyšlené, jež hrají v příběhu (pokud zde o něčem, jako je příběh, můžeme vůbec mluvit) docela významnou roli.

Druhou a neméně významnou rovinou "Rolling Thunder Revue" je samotná hudba. Dobové snímky jsou jedním slovem fantastické. Ukazují Dylana velmi uvolněného a ve vynikající pěvecké a bavičské formě. Ačkoliv tyto záznamy vznikaly původně pro film "Renaldo And Clara", jehož režisérem byl sám muzikant, staly se nyní dokumentem jeho skvělé formy - obklopen početnou kapelou je ďábelským principálem i poutavým vypravěčem. Těžko vybrat, která nahrávka je vrcholem filmu, osobně bych vypíchnul "Simple Twist Of Fate" a "Hard Rain". Mimochodem i texty písní jsou v titulcích přeloženy/přebásněny do češtiny, což je velké plus.

Na začátku filmu se Bob Dylan snaží velkými slovy (na oko?) popsat, o čem bylo turné "Rolling Thunder Revue", načež na konci svých úvah prohlásí, že si na to vlastně vůbec nevzpomíná, protože "se to stalo ještě předtím, než se vůbec narodil". Už to by měl divák brát jako varování, že tady něco nehraje, a nechat se dobře bavit. "Rolling Thunder Revue: A Bob Dylan Story by Martin Scorsese" je z části dokument, z části koncertní snímek a z nemalé části mystifikační hříčka. Dohromady je to pak velké zábavné dílo.