O Hot Chip pořád není takový zájem, jaký by si zasloužili. A to přitom dělali s Katy Perry(!). Kdybychom to chtěli změnit, účelově do textu recenze začleníme klíčová slova jako sex nebo Suzi Quatro. Ale my to dělat nebudeme a necháme jejich desku "A Bath Full Of Ecstasy" mluvit samu za sebe. Povedla se totiž moc.
Někdy máte štěstí. Děláte si svou hudbu a vaše skladby se jednoho dne zalíbí nějaké jasné hvězdě pop music. Pozve si vás do studia ke spolupráci na své písni nebo rovnou celé desce a vaši kariéru to následně vystřelí až k nebeské výši. Anebo jste
Hot Chip, to štěstí nemáte, a po této kooperaci se nestane vůbec nic.
V roce 2017
Katy Perry vydala album
"Witness". Uzavírá jej balada "Into Me You See", kterou zpěvačce napsali právě tito Britové. V roce 2019 zajímala
zpráva o tom, že chystají novou studiovku, asi 140 čtenářů musicserveru. A ani doma na ostrovech jména Alexis Taylor,
Joe Goddard, Al Doyle, Owen Clarke a Felix Martin neplní stránky bulváru, natož pak
kredity cédéček kolegů a kolegyň.
A možná je to tak dobře. Hot Chip tak mohli zůstat sví a svou sedmou řadovku "A Bath Full Of Ecstasy" vydali bez jakéhokoliv tlaku vydavatelství, prostou nesmyslných úliteb a diktátu. Beze změn ale novinka úplně není.
Je to první nahrávka, k jejímuž vzniku si Taylor & spol. přizvali producenty zvenčí. Práce s Rodaidhem McDonaldem a Philippem Zdarem z
Cassius (který se žel vydání výsledného počinu již nedožil) mnohdy nutila skupinu - řečeno trendy jazykem - vystoupit z komfortní zóny, nechyběly ani hádky mezi jednotlivými členy, finální devítka songů je ale nebývale svěžím materiálem, který přitom nepostrádá nic z chytlavosti, na kterou jsme u Hot Chip zvyklí.
"A Bath Full Of Ecstasy" je oslavou bezstarostnosti, hédonismu, je pastvou pro uši i duši. Euforické taneční pohodovky čerpají z raného housu ("Hungry Child", "Positive") nebo osmdesátek (
odpadky ze zmíněné kolekce slečny
Perryové "Spell" a "Echo"). Téměř vždy jsou okořeněny špetkou melancholie, která je pro formaci tak typická (dokonalá "Melody Of Love",
röyksoppovská "Why Does My Mind"). Hypnotická "Clear Blue Skies" se zařadí mezi ty experimentálnější kusy, krásně ale připraví půdu pro závěrečnou hymnu "No God".
Hot Chip jsou na své sedmé desce zároveň jiní a zároveň stejní. Do světa showbusinessu přinášejí určitý klid, jistotu. A toho je v dnešní době docela málo, to potřebujeme, za to buďme rádi.