Katy Perry se na svých předchozích nahrávkách motala pořád ve stejném kruhu. Vždy se jednalo o chytlavý pop, který přesně pasuje do rádií, a proto dokázala během jedné éry vyprodukovat klidně i šest úspěšných singlů. Zdá se však, že její desky vznikaly jen pro těch pár hitů. Ostatní písničky byly jen kamarádkami, které někdo poslal do tmavého kouta, aby sice byly po ruce, ale nikdo na ně moc neviděl. Album "Witness" tento úspěšný recept přepisuje a utlačované kámošky najednou ovládají celou hrací dobu. A ty hitovky na první poslech? Ty Katy Perry vykopla ven z repertoáru. Je to špatně? Pokud hledáte další "Firework" nebo "Roar", pak ano, ostatní se ale mohou s radostí zaposlouchat. Katy se na novince totiž snaží sdělit i něco smysluplného.

O "Witness" se otírají dvě témata. Prvním je všude avizované nastavování zrcadel společnosti. Žijeme v době, která je závislá na hodnocení druhých. Chceme hodnotit a jsme rádi hodnoceni. Čím více lajků na sociálních sítích, tím naše existence dosahuje jasnějších obrysů. Stačí si žít své spokojené životy za vysokými laťkovými ploty a nedívat se vlastníma očima na dění okolního světa. Internet nám rád nabídne ten správný názor a pohled na věc. Tato kritika nejenom americké společnosti se ukázala již v prvním singlu "Chained to the Rhythm". A i když jej Katy Perry obalila opět do sladkého a barevného klipu, přece jen jí musíme dát za pravdu, že tím cílí na to správné publikum - tedy na teenagery.

I v další písni "Bigger Than Me" připomíná, že nemáme být nemyslícími ovcemi, které jdou s davy. Všichni kolem ní jsou jako uzavření v konzervách a nechtějí opouštět své zažité a fungující vzorce. A i když by se zdálo, že se pod tímto tématem bude schovávat dojemná balada s grandiózním finále, zpěvačka se vytasí s klubovou taneční vypalovačkou, která ovšem má velmi daleko k hitům typu "Birthday" nebo "Last Friday Night". O prosazení se ve složitém světě pak zpívá i v nepříliš výrazné "Mind Maze".

Tím poselství na téma "Myslete jinak!" víceméně končí a zbytek desky je o síle samotné zpěvačky a především o jejích vztahových peripetiích. Vyprávění o neštěstí v lásce, ale o velkém štěstí v kariéře se čekalo už u předchozí desky "Prism". Její známosti se staraly jen o svoje blaho a o její peníze, nikdy se nedokázaly vcítit do jejích potřeb a upřednostňovaly ty své. Většina těchto písniček je doprovázená klubovými beaty s odkazy až k devadesátým letům. Pěkně odsýpá například "Deja Vu" nebo "Roulette", dokonce i Siou napsaná "Hey hey hey" má něco do sebe, jen se nejedná o hity na první poslech.

Album plné výčitek směřující k mužskému pohlaví má už i velká rivalka Taylor Swift. Je jen otázkou, zda tuto rivalitu zapříčinil americký bulvár, nebo si ty holky jdou opravdu po krku. Ale pokud chceme číst mezi řádky, písnička "Swish Swish" je jasnou odpovědí na "Bad Blood" od kdysi milé country blondýnky s kytarou kolem ramen. Katy tu přímo dává najevo, kdo je tu královna a kdo je škeblí, která poklekne, políbí prsten moci a poputuje za ostatními ovcemi do koše. A přihrávačka Nicki Minaj se baví jen s královnami (viz spolupráce s Madonnou), a proto nahrála song s Katy Perry a ne s "tou druhou pipkou".

Zpěvačka už v různých rozhovorech mluvila především o tom, že se stává nezávislou silnou ženou, která se také chce bavit a hřešit. A tak si neodpustila pár kousků, které se dají vykládat vícero způsoby. Druhému singlu "Bon Appétit" nejvíce ubližuje spolupráce s hiphopovým triem Migos. Písnička, kde se svůdná "Katy Kat" nabízí jako čerstvě prostřený bufet, lépe funguje v sólové verzi (tu ale na desce nenajdete). A k čemu přirovnává proudící gejzíry vlnobití v písni "Tsunami", necháme na vaší fantazii.

Na albu "Witness" se nenachází jen pichlavé verše, ale i pár zamilovaných veršíků. Pěkná střednětempá balada "Miss You More" je příjemnou sestřičkou předchozí "Unconditionally" z desky "Prism". Podobně jako minulý rok, kdy zpěvačka povstala z popela ve speciálním singlu "Rise", je o znovuzrození i "Save As Draft". Do třetice závěrečná balada "Into Me You See" dává vzpomenout na jí podobné "Not Like The Movies" nebo "By the Grace of God".

Hodnotit novou desku této světové popstar je docela tvrdý oříšek. Na jedné straně tleskáme nad snahou ukázat světu, že jsou i důležitější věci, než propít celou páteční noc. Na té druhé může zabolet absence velkých rádiových hitů, které se stanou stálicemi všech éterů. Také všechny ty zpovědi o vztazích a současných problémech nejsou ničím novým. Je spousta jiných interpretů, kteří to zvládli i bez popových tuc tuc. Album "Witness" rozhodně stojí za pozornost, ale ta musí být ze strany posluchačů důkladnější, než jen snaha se proklikat k nějakému tomu cukrkandlovému hitu.