Paris La Défense Arenu na podzim roku 2017 otevírali Rolling Stones. Tato víceúčelová (krytá) budova pojme až čtyřicet tisíc diváků a domov v ní má i jeden ragbyový tým. Na devět večerů si ji tentokráte zabrala i Mylene Farmer, aby v ní odehrála neputovní štaci ke svému zatím poslednímu albu "Désobéissance". Její spolupracovníci v čele s Laurentem Boutonnatem a módním návrhářem Jeanem Paulem Gaultierem společně s ní připravili ucelený koncept odehrávající se v blízké budoucnosti kdesi na kosmické lodi.

Scéně tak dominovala zavěšená konstrukce připomínající trup onoho plavidla (plná světelného aparátu), po pódiu se pohybovaly různé útvary, které mohly tvořit různé obrazce (a plnit i funkci dalších projekčních ploch), za nimi byl pak obří projekční panel. Okolo spojnice vystrčené k menší části celého pódia byly ze stropu zavěšené obří hranoly, evokující monolity z Kubrickova legendárního snímku "2001: Vesmírná odysea", jež měnily polohu a na něž se taktéž promítalo. Další levitující předměty byly spouštěny za pódiem nebo zpoza něj podle potřeb vyjížděly. Hlavní úlohy hrály tematické, téměř až postapokalyptické projekce, které si z části braly inspiraci z kybernetického "Matrixu", bladerunnerovsky potemnělé poetiky, případně v úvodu připomněly (s pomocí použití důmyslných světel) průchod z jiného časoprostoru z "Hvězdné brány". A celá tato výpravná show logicky navázala na šest let starou štaci "Timeless".

Od skladby "Interstellaires" nechala Mylene Farmer návštěvníky přemýšlet nad tím, jak to s námi dopadne, zda nás již ovládá kybernetická mašinérie a zda lidstvo spěje k nevyhnutelnému konci a proměnu v pusté moře dun ("M'effondre"). Temná, do rudých barev zahalená "Je te rends ton amour" zase byla o nadvládě, o víře v imaginárního vůdce - mutanta. Naopak dojemná "Rêver" svou projekcí evokovala otázku, zda jsme ve vesmíru skutečně sami. Každé z těchto témat ale mělo spojnici se současností a dávalo naději, že každý z nás svým způsobem přemýšlí o životech na jiných planetách a že to s námi nedopadne až tak zle. Každou skladbu doplňovaly nejen velmi propracované projekce, ale také choreografie tanečníků. Zcela nová verze hitovky "L'Âme-Stram-Gram" nebo atypické spojení skladeb "Fuck Them All" a "C'est dans l'air" s tancem ďábelských mefistů byly silnými momenty večera.

Kromě současné kolekce "Désobéissance" (z ní překvapivě chyběl hit "N'oublie pas", duet s LP) a čtyři roky staré "Interstellaires" se i hodně vzpomínalo. Zejména na období kolem roku 1989 a nahrávky "Ainsi soit je... ", kdy Mylene Farmer vyjela na své vůbec první turné (jeho záznam shodou okolností vyšel na konci května v reedici na DVD a Blu-ray nosičích). Po letech se tak v setlistu objevila singlovka "Sans logique". V baladickém bloku překvapilo zařazení velmi dojemné "Innamoramento" - z čistě klavírní variace postupně vznikl rozmáchlý orchestrální hymnus. Došlo však i na stálice, bez kterých se žádný koncert neobejde. Mezi nimi byly "California", "Sans contrefaçon" (v interpretaci blíže původní verzi, bez tanečnějších spodků) a nezaměnitelná generační zpověď "Désenchantée". Samotné finále pak patřilo kusu "L'Horloge", během nějž se celá scéna postupně rozhořela zničujícími plameny.

Vedle těchto futuristických a technologických vymožeností působila sama Mylene velmi civilně (dokonce i v průběhu zmíněného baladického bloku si několikrát podala ruce s fanoušky v prvních řadách) a obešla se bez extravagantních kostýmů. Její oblečení bylo tentokráte spíše jednoduché, strohé, vždy je doplňoval jen nějaký neobvyklý prvek. Byl to kontrast k celé show, element spojený s nadějí, optimismem, vyjádření, že zpěvačka je jakýmsi andělem z jiné dimenze (pisatele této reportáže prvně napadlo i spojení s hlavní hrdinkou slovenského seriálu "Spadla z oblakov" - jež byla tajuplná a svým způsobem i naivní).

Pokud jste již nějakou show Mylene Farmer viděli, neunikl vám fakt, že v některých aspektech se svým způsobem točí v kruzích a recykluje své dřívější nápady, byť je díky novým technologickým možnostem posouvá do moderních rovin. Jako celek to ale byla důmyslně vymyšlená podívaná stadiónového formátu. Vlastní konstrukce nabídla několik originálních možností, kam lze ještě koncerty posunout, věci dosud neviděné, vždy ale citlivě zpracované do jednoho bezvadně fungujícího celku.

P. S.: Použité fotografie jsou ilustrativní.