MikAel vsadil ve spolupráci s producentem Luďkem Fialou na angličtinu, protože tvrdí, že zvuk inspirovaný současnou mezinárodní tvorbou by s češtinou nešel dohromady. Udělal dobře, jeho skladby skutečně nejsou typicky česky popové. Ne snad že by se daly označit přímo za alternativní, ovšem v rámci tuzemské produkce jdou jiným směrem než nejpopulárnější zástupci hlavního proudu.

O tom, že s albem jako celkem si zpěvák dával záležet, svědčí nejen dlouhá pauza mezi deskami, ale i skutečnost, že do finálního výběru se dostala pouze osmička ze zhruba dvaceti rozdělaných skladeb a k nim jeden bonus. Kvalita tu dostala přednost před kvantitou.

MikAelův hudební svět je hravý a roztančený, ale chvílemi i hloubavý a melancholický. Z obalu desky na nás svítí pestré barvy, které ji do značné míry vystihují, Foret ale dobře ví, že život není vždy jen o letních radovánkách. Už úvodní "Breathe On" překvapí potemnělou, byť pořád dost dynamickou elektronikou. Vůbec nejpochmurnější motiv pak ukrývá "See U In Hell", která víc než do popu skutečně míří spíš na jeho nejzazší okraj.

Přesto je "Easy" nahrávkou, která podporuje pozitivní náladu. Skladby jako "Light Up" nebo "Air Control" jsou výborně vyprodukovanými energickými hitovkami, které bychom pro jejich lehkost a svěžest z éteru slýchali rádi. Kdyby současnou českou popovou scénu charakterizovaly, byla by to vizitka, na kterou bychom mohli být hrdí.

Součástí tracklistu se staly také starší singly jako "Easily" nebo "No Right/No Wrong" a ke zpestřením patří spolupráce se zpěvačkou Marqet. "Kiss That Frog" je totiž jedinou předělávkou na albu. A byť v kontextu dalších písní opravdu zavání označením retro, skladba z repertoáru Petera Gabriela se oproti originálu přece jen dočkala modernějšího kabátku. Za další úkrok stranou se dá považovat "Rock Star", kterou už jsme v reportáži ze křtu nazvali jako depešáckou.

Skladba "Hrana", jediná s českým textem, se sice na album dostala jako bonus v živé podobě, zmínku si ale zaslouží. Její melodická čistota, melancholický závoj i civilní podání totiž ve spojení s mateřským jazykem dávají dohromady emoci, která funguje po prvním i po dvacátém poslechu. V této poloze Foretův hlas vynikne jako v žádné jiné.

Čeština v jeho případě snad ještě neřekla poslední slovo, na "Easy" mu ale její opomíjení můžeme prominout. Ukazuje se totiž, že MikAel je svým rozhledem a ochotou jít i za hranici rádiového standardu dál než většina českého mainstreamu.