O desce, jako je "100th Window" (Sté okno), se píše docela těžce. Nesnadno uchopitelné hudební dobrodružství si musí každý posluchač prožít sám a buď ho chytne a nepustí, anebo se holt cesty neprotnou - což je sice škoda, ale dá se to pochopit, protože tohle album není žádná malinová žvýkačka. Je to výzva pro běžného konzumenta tónů i pro recenzenta. Stojí za to?

Massive Attack jsou v období "100th Window" kapelou jediného muže, Roberta Del Naji alias 3D, protože Mushroom s kapelou nespolupracuje od roku 1999 a Daddy G. si vybral otcovskou dovolenou (má se vrátit na turné a k přípravě nové desky, o níž se hovořilo, že prý vyjde ještě letos, čemuž bych moc nevěřil). Zmíněná samojedinost ve výsledku znamená větší konzistenci písňového materiálu, ale taky absenci tvůrčího protipólu, jenž mohl způsobit ještě kvalitnější výsledek či ozvláštnění jednolitého celku. Nálada a zvuk skladeb jsou si velmi podobné - bez spěchu a výbuchů temperamentu, klinicky chladné. Ale přesto obsahují spodní proudy skrývající napětí jak v hudbě, tak zašifrovaných textech.

Sound alba by se dal jednoduše popsat jako žádná legrace - promyšlená kombinace hluboké basové linky (jakéhosi podivného brumlání), mrazivých kosmických tónů a monotónního mužského vokálu (3D a Horace Andy), pokud tedy zrovna mnohem procítěněji ve třech skladbách nezpívá Sinéad O'Connor. Sinéad není vůbec špatná, ale Liz Fraser z Cocteau Twins, která účinkovala na pět let staré desce "Mezzanine", mi k Massive Attack pasovala více.

Za zmínku stojí prezentace Massive Attack v mimohudebních oblastech, počínaje vybuchujícími skleněnými postavami v bookletu alba, přes vynikající internetové stránky (www.massiveattack.com a www.100thwindow.com) až k angažovaným postojům v otázkách lidských práv, ochrany přírody a politiky, což vyústilo k nynějším otevřeným aktivitám proti válce v Iráku. To vše nelze od hudby separovat, protože právě o těchto tématech se v metaforách textů hovoří.

Osobně jsem si z poslechu "100th Window" odnesl zneklidňující pocit nějakého technologického chladu, jenž narušuje mezilidské vztahy. V tom bych Massive Attack přirovnal k Radiohead, kteří o těchto chybách v komunikaci hovoří už na desce "OK Computer". Moderní technika otevírá nové možnosti a cesty, ale to jsou jen neživé nástroje, jimiž se nesmíme nechat pohltit. Lidské teplo, pochopení, soucit a radost nám nic nenahradí.