V úvodu titulní písně nového alba "Obrátíš mi naruby ráno" Ivan Hlas naléhavě volá: "Možná jsi zapomněla, že tě mám rád." Vezmeme-li to jako řečnickou otázku směrem k širší posluchačské obci a ne toliko k jedné konkrétní dívce či ženě, musíme říci, že na tak milé zpěváky se přece nedá zapomenout, když nás mají rádi. Kdyby své posluchače Hlas neměl rád, tvořil by mnohem horší a méně sympatické písničky, než jakými nás těší již hezkou řadu let. Na Hlasovi se mi asi nejvíc líbí, že pořád zůstává jaksi normální, což v českém šoubyznysovém rybníčku není až tak běžná věc.

Hlasovi se pěkně daří vystřihnout náladu písně - jako v líně melancholické skladbě "Psí počasí", při jejímž poslechu máte chuť dívat se z okna na deštivou ulici a usrkávat při tom horký čaj. Podobných příjemně zpomalených momentů je na desce více - třeba "Tyrkysová růže" nebo závěrečné rozplynutí v "Absolutním snu". Ale pozor, i nenapravitelní milovníci našlapaných hitovek si přijdou na své, rozmáchlá "Obrátíš mi naruby ráno" je výborná pecka a velmi uspokojivá v tomto ohledu je též romskými rytmy načichlá "Havaj".

Významným pomocníkem v dobrém díle je Hlasovi kytarista Honza Ponocný, přispěl nejen jako muzikant, ale i jako spoluautor. Hudba k písni "Rujána" je jeho sólovým dílem a patří k vrcholům alba díky jemným orientálním vyhrávkám. "Rujána" mi svým zvukem a náladou připomíná desku "No Code" od Pearl Jam. Jako zajímavost bychom mohli připomenout "Slunečnici", což je Hutkův text na Dylanovu hudbu - Hlas ji zařadil na CD poprvé až nyní, i když ji živě hraje již nějaký ten pátek.

Není třeba se prostituovat na každém bulváru, ať je sebeširší a neónově zářivější. Jde o to zůstat svůj, s jistou pokorou psát a zpívat písničky dle své vlastní hlavy bez vychytralých manažerských propočtů. Tohle Hlas umí, a proto je mi tak sympatický. Na desce "Obrátíš mi naruby ráno" neobjevil Ameriku, mohl se i trochu opakovat, ale přesto potěšil.

P. S.: Obal desky si zaslouží desítku.