Gary Clark Jr. má za sebou dvě velké nahrávky ("Blak And Blu" a "The Story Of Sonny Boy Slim"), na kterých se, co se týče experimentů, držel zkrátka, a tak prozatím proslul především koncerty s neskutečnou energií. Třetí počin u Warner Bros, nazvaný "This Land", tedy přichází s velkými ambicemi.

Protentokrát se rodák z Austinu pokusil využít maximum ze studiových vymožeností. Ubylo tak dlouhých, emotivních kytarových sól, do popředí se naopak dostává basa, občas klávesy či synťáky. Inspirace je cítit z R&B (titulní "This Land", "Don't Wait 'til Tommorow"), popřít se nedají ani vlivy punku ("Gotta Get Into Something"), reggae ("Feelin' Like A Million") nebo funku ("Got To Get Up").

Po textařské stránce by bylo možné kolekci rozdělit do dvou výrazných skupin. Jedna část jde směrem osobních zpovědí, zaměřujících se na vlastní úspěchy a rodinu, manželství či otcovství. Ta druhá si nebere servítky a vrhá se do boje o spravedlnost, nechybí politicky a sociálně mířená témata, do kterých se Clark dosud tolik nepouštěl (příkladem budiž opět titulní skladba nebo hned následující varovná "What About Us").

Nejsilnější momenty však přicházejí s osobními verši. Ve chvílích, kdy Clark vzpomíná na rodinu a na dobu, kdy se rozhodl vydat vlastním směrem, přicházejí popově laděné klenoty jako "The Guitar Man" či "Pearl Cadillac", znějící jako hold Princi s výborným Clarkovým falzetem. Milovníkům hudebníkových prvních děl a původního směřování však nemusí být do pláče. Stále tu jsou pecky jako "Low Down Rolling Stone" či "I Got My Eyes On You (Locked And Loaded)", držící bluesovou pochodeň.

Gary Clark Jr. se tentokrát ve studiu rozvášnil a vznikl z toho neobyčejně pestrý koktejl skladeb. Je však třeba uznat, že v dnešní době jsou takto dlouhá alba trochu přežitkem, tím více, pokud jsou takto nesourodá (zařazení rockabilly "The Governor" už je trochu moc). "This Land" nicméně naznačuje, v jakých polohách je muzikant nejsilnější, což by mu mohlo stanovit jasný směr do budoucnosti.