"Domestik Sounds" vychází z příběhu českého thrilleru "Domestik". Jak vznikla spolupráce a jak dlouho trvá napsání písní pro film?

C: Spolupráce začala už v době, kdy vznikal scénář. Producent Jakub Jíra nám v době "Táty" a "Seatu" hodně pomáhal s chodem kapely, s PR, s bookingem, s videoklipama. A spolu s režisérem Adamem Sedlákem si nás vybrali už ve fázi vývoje filmu. Že to budeme dělat, jsme vlastně věděli několik let, jen nebylo jasné, kdy a jestli vůbec se "Domestik" dostane do fáze realizace.

J: A napsání písní pro film trvá vždy přesně pět měsíců.

Jak to, že přesně pět měsíců?

J: Já to prostě tak cítím.

Co bylo na tvorbě nejtěžší?

C: Tentokrát byl nejtěžší asi úplný finiš: skoro před koncem práce se všechno pravidelně na týden zastavovalo kvůli nedostatku času na všech frontách a následným dírám v komunikaci mezi náma a mezi náma a labelem a Yukim, kterej na tom s náma pracoval.

J: Taky je určitým způsobem těžký fakt, že je to vlastně hudba na objednávku. Režisér má určitou představu a my bychom ji měli naplnit. S Adamem jsme se občas samozřejmě dohadovali a hledali vzájemné kompromisy. Tohle je moc hudba vs. tohle je málo hudba a co to celé znamená a proč po nás chceš TOHLE? Ale to k této práci prostě patří. Myslím, že nakonec jsme se docela prodohadovali ke vzájemné spokojenosti a vůbec, my si té zkušenosti a možnosti moc vážíme. Díky, kluci.

Navazuje něčím na předchozí kolekci "Klub Bublinka"?

C: Pořadím v diskografii. Jinak je hodně odjinud. Je to naše první deska, na které nepracujem s texty. V rámci naší diskografie je to samostojné tanečně hororové album. A přece je to naše první album, který jsme nevěnovali někomu, koho jsme ztratili.

J: Na naši předchozí desku vyšla jenom jedna recenze, od Tondy Kocábka, který je kamarád. Jinak to nikoho nezajímalo, přestože je podle nás normálně výborná. Soundtrack k filmu navázal tím, že jsme dělali něco úplně jiného.

Proč hororové?

C: Chtěli jsme, aby scénická hudba byla v podstatě strašidelná, aby nevzbuzovala jen úzkost, ale místy přímo strach, že přijde něco, co nechceš. Tak proto hororové.

Jaké to bylo dělat vlastně první album bez textů?

C: Zábavné a jednodušší.

Zajímavostí je, že jste ve snímku ztvárnili i nějaké postavy. V "Kvartetu" jste hráli sami sebe. Koho jste hráli tady? Jak se cítíte jako herci? Máte herecké ambice?

C: Tady hrál jenom Jirka, hlavní postavu - cyklistu Romana. Jinak tak nějak hrajeme pořád všichni, když jsme spolu, je to náš koníček. A Jirka se tím koníčkem i živí a vystudoval ho.

J: Máme ambice natočit seriál a posléze film. A hrát tam budeme moc rádi, pokud to budeme stíhat.

Seriál a film? Jakého žánru a o čem budou?

C: Ve hře jsou sitcom z nepříliš vzdálené budoucnosti a muzikál situovaný do doby kolem druhé světové války.

Podle čeho jste si vybírali skladby, které se na desku dostanou? Album přece jen není nafukovací.

C: Převážně intuicí. Dvě skladby, o kterých jsme stoprocentně přesvědčeni, jsme nechali v šuplíku, protože byly nejdál celkovýmu pocitu, kterej vnímáme z filmu. A navíc budou dobře fungovat i samostatně, třeba jako singl.

J: Taky dost velkou stopáž hudby u "Domestika" vyplňuje scénická hudba, což jsou takové temné, dlouhé, ambientní plochy. Říkali jsme si, že kdyby to celé v kuse hučelo, tak je to asi moc i na nás. Proto nás napadly remixy.

Oslovili jste několik producentů. Koho například? Jak si vybírali jednotlivé songy? Nebo jste jim je přidělili?

C: Producenty vybral a oslovil Yukimura, náš kamarád, který desku míchal, masteroval a koprodukoval. Vytvořil pro všechny jeden společný balíček samplů a úryvků ze scénické hudby z "Domestika" a každý si z něj vybral, co mu sedělo do jeho vize.

J: Jak říká expertka na módu: "Šaty ze sekáče bývají čistší než v řetězcích."

Tiskové materiály píšou: Jednotlivé skladby nerekonstruují průběh filmu, ale jeho linku spíše volně opisují." Co si pod tím mám představit?

C: Během práce na soundtracku k filmu jsme udělali víc skladeb, než bylo pro finální verzi střihu potřeba. Do filmu se nakonec tolik hudby nehodilo, koncepčně, vzhledem k tomu, jak vylezl minimalisticky. Přesto v těch skladbách je vložená energie určitých míst příběhu. Takže album "Domestik Sounds" je vlastně takovou naší verzí toho příběhu, která zdůrazňuje jiné momenty než film, celkově kreslí lehce jiný obraz ze života cyklisty Romana, který se snaží vrátit do formy, ale utíká mu to, stárne a rozpadá se mu vztah a pak už i tělo.

J: "Domestik Sounds" je v podstatě radio edit soundtracku k filmu "Domestik". Ale stejně jako film je, doufáme, plíživý a tísnivý.

Co uděláte se zbytkem hudby, která se nevešla do filmu?

C: Dvě skladby vyjdou na EP, na kterém jsme před časem začali pracovat. Až bude hotové, vyjde na pekingském labelu Nasty Wizard.

Poprvé jste tvořili odlišným způsobem, a to ve dvou studiích místo jednoho. Jak se to odrazilo do finální podoby?

C: My jsme se nejdřív sešli asi na deset dní s filmem všichni tři u nás ve studiu. Uprostřed studia plátno a hráli jsme si s tím. Z toho vznikly asi dvě hodiny materiálu, ze kterého jsme čerpali a samplovali už každý sám ve svém studiu. Během těch asi dvou nebo tří měsíců práce jsme byli s Jirkou, ač dva tisíce kilometrů od sebe, skoro v intenzivnějším kontaktu než normálně,volali jsme si, posílali verze skladeb, zvuky, které jsme si navzájem od sebe vyžádali, skajpovali jsme s režisérem...

J: To ovšem bylo před rokem. Poslední dobou nemám rád Skype. Myslím, že podobné služby nabízí například WhatsApp nebo FaceTime.

Dva ticíse kilometrů od sebe? Jak to?

C: V podstatě to bylo asi 2 750 km. Ale, jak říkám, každý den jsme si volali.

Jste nominovaní na cenu Český lev v kategorii Nejlepší hudba. Jak vidíte svoje šance? Je to pro vás určitá satisfakce?

C., J., K. (mlčí a dívají se)

Dva bratři v kapele - jak to jde? Není ponorka?

K: Já jsem jednou ponorku vyráběl, ale v kapele žádná není. A lidi v kapele, není ponorka?

C: Ponorka občas je. Ale s tím, že jsme s Kryštofem bratři, to nesouvisí. Jediný problém bratrské spolupráce je, že se vlastně nesmíš vážně pohádat, protože to není jen tak a blbě se to pak řeší. S Jirkou se můžem pohádat na nože, to je pohodička.

J: Já neříkám ani tak ani tak.

Zahráli jste si s The Prodigy. Jak jste reagovali na nedávné úmrtí jejich frontmana?

C: Spáchal sebevraždu v den, kdy jsem poprvé v životě hrál v reklamě, navíc na půjčku. Něco prostě umřelo.

J: Nepamatuji si to přesně, ale myslím, že jsem ten den viděl pouze titulek: "Odešel zpěvák, který svým zjevem děsil." Nevěděl jsem, co se stalo, tak jsem si pomyslel, že je to možná tak lepší.

K: Jenom jsem to postřehl, ale…

C: Ale nic to s tebou neudělalo?

K: V podstatě…

C: Pro mě je sebevražda někoho, koho vzdáleně znám, vždycky důvodem k zamyšlení nad tím, jak relativní jsou pojmy jako štěstí, radost, spokojenost nebo naplnění. Žijeme ve světě svých pocitů a nějak s tím každý po svém bojujeme. Zajímavé na tom je, jak každý z nás přistupuje jinak ke každodennosti, k žití dne po dni, k hodnocení toho, co jsem udělal, co jsem prožil, k náladám, které zákonitě kolísají. A jak je váha veškerých jednotlivostí života hrozně relativní, třeba to, že jsem slavný zpěvák a jezdím s kamiónem cajků a partou kámošů po halách po celým světě a říkám lidem, co jim chci sdělit, může znamenat naplnění i zoufání.

Vytvořili jste hudbu ke čtyřem divadelním představením. Je v plánu další?

K: Ano.

C: V širším plánu.

Jak se liší skládání hudby pro film, divadlo a pro kapelu?

K: V podstatě v míře svobody, kterou na to skládání máš. A v čase stráveným opravdu skládáním hudby.

C: A to v čem jako?

K: No, když děláš pro divadlo, většinu času trávíš tím, že sedíš a čekáš, až nějací herci přestanou něco někomu říkat. Když k tomu máš hrát naživo.

C: Když skládáš hudbu k filmu a k divadlu, hodně přemýšlíš nad tichem, nad rovnováhou zvuku a ticha, nad tím správným momentem, kdy vůbec má něco znít.

J: Je to něco jako dvě části téhož modulárního těla, které mají různou tělesnou teplotu a každá se plazí na mírně jiné místo s cílem ji v celém těle vyrovnat.

Album pokřtíte 14. března. Jakou podobu bude mít křest? Chystáte něco speciálního?

C: Oživili jsme několik skladeb, co jsme delší dobu nehráli ani neslyšeli. Takový výlet v čase pro nás. Ale jinak jen pilujem co nejlepší set jako před každým hraním za těch jedenáct let. Celou dobu je to cesta za ideálním setem, co tě vtáhne.

K: S Kaplan Bros., naší bratrskou kapelou, se kterou budeme Kočce předskakovat, jsme nazkoušeli novej set.

C: Po dlouhý době jsme dokázali opustit naši zajetou koncepci hraní - bicí a elektronika a kostra songu složená na game boy. Teď je to jen bicí a oldschool elektronika, hlavně Roland 303. Je to blíž technu, ještě o kus víc klubový.

C: Taky jsme si pozvali dva hosty, co nám pomáhali s remixama na "Domestik Sounds", Yukimuru a Subject Lost, kolegu držitele Anděla za elektronickou hudbu, který má čerstvé album a naživo ho zahraje poprvé právě s náma ve Fuchs2.