Přehlídku agilních šlahounů na metalcorové větvi odstartovali nadějní LANDMVRKS. Jejich studiovka "Fantasy" je přehlíženou studnicí parádních riffů a zejména ten ve "Scars" utkví v hlavě na první poslech a donutí vás vracet se k němu znovu a znovu. Naštvaný "Wake Up Call" je zase jasný kopanec do břicha, a než se vzpamatujete, je půlhodina pryč. Skvělé bylo, že i přes brzký start bylo už na první předkapelu v podstatě plno, což zvyšuje šanci na to, že u nás druhou nejlepší formaci večera ještě uvidíme.

Trash Boat byli přesně tak útoční a agresivní, jak by se na frontmana se šlachovitou muskulaturou slušelo, a stejně jako následující Stray From The Path jistě potěšili nemalou část obecenstva. Jenže ani nátřesk prvních zmíněných ani představa, jak by asi zněli Rage Against The Machine, kdyby se potkali s hardcorem a zrychlili, neměly proti headlinerům šanci. Kdyby stáli sami za sebe, zasloužili by chválu. Hlavní hvězdy byly ale o tolik koňských délek lepší, že můžeme jejich předchůdce bez uzardění označit jen jako čajíček.

While She Sleeps jsou totiž magoři. Magoři a zároveň jedna z nejlepších kapel na metalcorové scéně vůbec. A ačkoliv ještě nejsou populární tolik, co třeba Parkway Drive nebo Architects, hudebně si s nimi nemají co vyčítat. A coby do show jdou možná ještě dál.

Abyste si to dokázali představit - zaplněné MeetFactory už od startu mělo konstantní kotel pod pódiem a circle pity se v něm tvořily na požádání. Dokonce i pár odvážlivců na plavbu po rukou se tam objevilo. Ovšem jakmile začali hrát rodáci z anglického Sheffieldu, šílenství expandovalo. Kotel se rozšířil, lidi skákali, šplhali na pódium a z něj prováděli jeden stagediving za druhým. Bezpečno nebylo ani u baru nebo vzadu u zvukaře.

Mohla za to v prvé řadě samotná muzika, jež je ohromně chytlavá, zapamatovatelná a v rámci žánru i zpěvná a hitová. Z novinky "So What?" chystané na 1. března zazněly tři kusy plné drtivých breakdownů a všechny měly něco do sebe. Titulní "You Are We" ze stále ještě aktuální desky dav odzpíval s kapelou, v "Civil Isolation" se v publiku objevilo velké nafukovací srdce a třeba u čerstvé "HAUNT ME" na scénu opět přišel i frontman Stray From The Path a střihl si s kapelou duet.

Hlavní ale bylo to, co předváděl zpěvák Lawrence Taylor. Že byl jeho vokální výkon dokonalý, už je u něj samozřejmost, možná si ale pamětníci ještě vzpomenou, jak před čtyřmi lety v Lucerna Music Baru seskakoval z balkónu na ruce lidí. Od té doby jsem ho s kapelou viděl ještě asi třikrát, nikdy už ale nic podobně ztřeštěného nezopakoval. Až v MeetFactory.

Šílený headbanging, kopání do lahve s vodou, jako by to byl kopačák, nebo drobný skok do lidí hned v prvním songu byly teprve začátek. V geniální "Fourwalls" se nejprve na ruce diváků vydal basák, kterého na konci vystřídal zase kytarista, zatímco Taylor se mezitím natáčel mobilem fanouška. Pak ale neváhal a skočil do publika taky. Přeplaval celé obecenstvo až k levému zadnímu rohu budovy a vyšplhal na vyvýšenou platformu. Na ní si vylezl až na úplný vrchol zábradlí a z několika metrů skočil salto dolů na ruce diváků, kteří ho donesli zpět na pódium. Neuvěřitelný zážitek. A to byl teprve konec hlavního setu.

V přídavku "Silence Speaks" se na vokály přidal zpěvák Trash Boat, zatímco principál While She Sleeps se vydal na druhou stranu podniku, tentokrát k baru. Vylezl na barový pult i s mikrofonem a procházel se na něm, jako by to bylo úplně normální. Došel až k nedopitému pivu, napil se z něj, ušklíbl se a vydal se zpátky. Cestou po pultu mu podjely nohy a málem spadl, nakonec to ale udržel a doplaval zase na pódium.

A protože i to bylo pořád ještě málo, vyzval v závěrečné "Hurricane" fanoušky, aby šli pařit na pódium s ním, a tak se náhle na drobné stagei šílelo snad se třiceti lidmi zároveň. Lawrence Taylor je prostě jméno, které je potřeba si zapamatovat. A na jeho While She Sleeps choďte do těch malých klubů, dokud ještě můžete. Až se totiž pořádně proslaví - a to se stane -, budete moct o jejich slávě pronášet: "Já to říkal."