Architects v Praze potvrdili, že jsou kultem

Kdo si to přesně rok a šest dní od poslední české zastávky Architects v Česku nakráčel do Fora Karlín už zhruba na sedmou hodinu, stihl ještě úvodní set Polaris. A pozor, existují dvě formace s tímto jménem. A zatímco ta z Connecticutu hraje indie-rock, ta australská svým metalcorem docela pěkně zahřívala zmrzlé návštěvníky v sále solidní muzikou. Nebylo to sice nic, o čem byste psali domů, ale ztráta času také ne.

To Beartooth už zajímali návštěvníky podstatně více. Aby taky ne, když jejich stále ještě čerstvá novinka "Disease" patří k tomu nejlepšímu, co nám loňská metalcoreová scéna přinesla. Jestli jste ji ještě neslyšeli, rychle dohnat. Je to sice teprve jejich třetí deska, ale frontman Caleb Shomo už má za sebou spoustu zkušeností ještě ze své předchozí skvadry Attack! Attack!. Ví tedy nejen to, jak dát dohromady pořádně hrozivou skladbu, ale i jak ji opatřit refrénem, který je zpěvný, ale stejně tak i svou silou urve hlavu.

Na pódiu se šestadvacetiletý Američan pohyboval suverénně a písničky prodával publiku, jejž jeho kapelu v drtivé většině vidělo poprvé, celým tělem. Jen se tedy kuloáry neslo, že jeho hlasivky nejsou úplně ve formě, což bylo místy poznat. Také zamrzelo, že pětice měla prostor jen na devět skladeb, přičemž ze zmiňované desky zazněly pouhé čtyři kusy. Nadbytečné bubenické sólo si mohli pánové odpustit, ale už kvůli "Manipulation", úderné "Bad Listener" a titulní "Disease" bylo fajn je vidět.

Circle-pity, veslování či crowdsurfing samozřejmě pokračovaly i v případě Architects. A jakmile jste viděli, jak omamnou světelnou show si do Prahy dovezli, když jim v úvodu koncertu fanoušci jako jeden muž hrozili pěstmi a zpívali kdykoliv jim k tomu dal Sam Carter příležitost, dalo se na to jen fascinovaně hledět a uznat - ano, Architects jsou kult.

Velmi solidní řev frontmana drtící hned osm kusů z výborné novinky "Holy Hell" se co dvě písničky musel proplétat mezi salvami plamenů, protože pódiové vybavení formace se skutečně řadilo mezi špičky žánru. Otáčecí bubny jako u Parkway Drive sice chyběly, i tak ale dávaly šlehající ohně a efektně sehrané stroboskopy, lasery a projekce najevo, že kapela míří na místa headlinerů těch nejzvučnějších festivalů.

A koneckonců i řada metalově pozitivních fanoušků je stále ještě objevuje, což si frontman při pohledu na zvednuté ruce nových příznivců mohl zkontrolovat. Hudebně ale také bylo o co stát. Skupina pěti veganů vybrala pro aktuální turné zejména nové, melodickým post-hardcorem ovlivněné věci, takže si na to své přišli zejména služebně mladší následovatelé.

Kuriozitkou bylo uvedení písně "A Match Made In Heaven" předčasně, neboť zpěvák omylem přeskočil "These Colours Don't Run" a tak se pak se smíchem opravil s tím, že se mu to naposledy stalo asi před čtyřmi lety. A také zaujala poznámka, že je to poprvé, co jsou na turné s týmem, v němž ani jeden člověk není pitomec. Narážel tím snad na někoho z dvojice While She Sleeps a Counterparts, které do Prahy dovezli loni? Můžeme si jen domýšlet.

A když už jsme u toho loňska - minule frontman pronesl před koncem silný proslov věnovaný zemřelému kytaristovi Tomu Searlemu, jemuž je ostatně celá deska i turné věnováno. Letos bylo vidět, že na něj myslí při "Gone With The Wind", neboť se ty emoce podepsaly na jeho výkonu a posunuly tak píseň k vrcholům večera. Korunu tomu všemu nasadily ještě konfety vystřelené na startu finální "Doomsday". Zvuk byl sice tak přepálený, že z toho v prvních řadách až zaléhaly uši, ale jinak jo. Dobré to bylo.