Dvacet nejlepších domácích desek roku 2018 podle musicserveru (10-6)

zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 5-1

---

10. Lipo - Lyrika

Kdybyste dnes náhodou hledali rappera, nemusíte chodit daleko. Oni si vás najdou sami, stačí se jen na doslech přiblížit k jakémukoliv rádiu. Hip-hop ovládá posledních pár let žebříčky, a tak se téhle záplavě nelze divit. Většinou se ale bohužel jedná o spotřební zboží. Co kdybychom ale hledali někoho, kdo dělá žánr s citem? Na české scéně tuhle roli už delší dobu zastává Lipo, a jak už napovídá trefný název "Lyrika", ani jeho poslední album není výjimkou. Skladby jako "Štěstí" nebo "Skleněný království" jsou na jednu stranu osobní - o vztazích, pokušení a sebedůvěře - zároveň jde ale o projevy k celé společnosti. A je to právě ten osobní přístup, díky kterému se v písních najdeme, jenž dovoluje těm podstatným zprávám vyznít ještě hlasitěji. A přestože na "Lyrice" najdeme hip-hop v mnoha klasických formách, Lipo se ještě více odklání od elektronických beatů a sází na nástroje, které mu opravdu sednou. Chytlavé popové refrény některých jeho kousků jsou pak už jen oním pomyslným korunováním díla. To důležité mluví za sebe. (Daniel Košťál)

---

9. Katarzia - Antigona

Na počátku bylo starověké Řecko, jeho mýty a legendy a jedna z jejich postav - Antigona. Na konci je stejnojmenná nahrávka umělkyně říkající si Katarzia. Ještě těsně předtím ale byla divadelní hra Slovenského národného divadla, pro kterou právě Katarína Kubošiová (ve spolupráci s Pjonim) napsala hudbu. Úspěch inscenace, potažmo soundtracku pak dvojici přivedl k myšlence doplnit skladby o několik dalších a vydat je na desce. "Představovala jsem si, jak by Antigona přemýšlela dnes, co by ji tak mohlo trápit," prohlásila o výsledku sama hudebnice. Pokud by vás to také zajímalo, pak vězte, že Antigonu by dnes trápilo postavení žen ve společnosti nebo životní stereotypy mladých lidí. Tematicky velmi nejednoduchou kolekci textů pak Katarzia zabalila do neméně jednoduchého hudebního kabátu. "Antigonu" možná nebudete poslouchat často, přesně v tom je ale její největší síla. (David Věžník)

---

8. Barbora Poláková - ZE.MĚ

Barboru Polákovou ani na její druhé studiovce neopustilo rozpustilé hudební hračičkářství, které její hudbu odlišuje od většiny současné produkce. Bára na ní znovu dokázala, že má nesporný vokální talent, který ve spojení s neotřelými texty působí na české scéně jako malé zjevení. Krásným příkladem toho je něžná "Kdyby", která stojí na prahu jisté infantilnosti, ale zároveň její jednoduchá poetika dojme při každém poslechu. Když zpěvačka pro změnu zvážní jako v případě singlu "Po válce" nebo nádherné "Sami dva", posluchač si skoro až posteskne, že si Bára tuto tvář nechce na ploše alba udržet o chvilku déle. Tak jako tak je "ZE.MĚ" jednou z nejlepších popových desek posledních let. (Lukáš Boček)

---

---

7. Marek Ztracený - Vlastní svět

Kariéru Mirka Slodičáka sleduju od prvního počinu a vždycky jsem mu držel palce. Spousta lidí ho měla léta zaškatulkovaného jako zpěváka jednoho hitu, a to i přesto, že se na trochu nespravedlivě přehlížených deskách "Pohledy do duše" a "V opilosti" nacházela nejedna dobrá písnička. V tom období se ale rodák ze Železné Rudy pral se svými vlastními démony a, jak pak někde i přiznal, alkohol v tom tehdy hrál klíčovou roli. I v jeho současné tvorbě odkazy na nelichotivé stavy najdeme, přesto si ale nelze nevšimnout, o kolik pozitivnější poselství se mu daří na alba dostávat. Určitý přerod do optimističtějšího období naznačila už minulá nahrávka, "Vlastní svět" ale hraje barvami a čerpá hlavně z tvorby Coldplay. Asi ještě potrvá, než se třiatřicetiletý zpěvák odváží natočit i něco ve stylu svých oblíbených Foo Fighters či Biffy Clyro, a hudební přerod tak bude úplný, už teď je ale vidět minimálně to, o kolik lepším textařem se stal. A snad už se dnes i díky současné kolekci většině lidí vybaví u jména Marek Ztracený jako první i nějaký jiný singl než právě "Ztrácíš". Podle všeho se totiž už našel. (Jan Trávníček)

---

6. Pris - Naše večery

Nejen mezi objevy na české hudební scéně, ale rovnou i mezi nejvýraznější počiny celého loňského roku vystřelilo pražské duo Pris. Jejich nahrávka "Naše večery" vyšla hned zkraje roku 2018 a rovnou způsobila rozruch na tuzemské klubové scéně. Dvojice Tomáš Tkáč a Lukáš Grygar upoutala jak kvalitními texty v českém jazyce, tak hudbou protkanou syntezátory a smutnými riffy. Mísí vlivy novoromantiků z osmdesátých let s popem či gothic rockem. Vše je melancholické, křehké, s vírou, že zase bude líp. Album drží krásně pohromadě bez výrazných výkyvů (celkem obsahuje osm songů a stejnojmenné intro), rozhodně je však třeba zmínit písně, které by si zasloužily pravidelnou rádiovou rotaci - přímočará kytarovka "Kim" a jeden ze singlů "Svitání". (Ondřej Kocáb)