V tvorbě Oomph!, jejichž kořeny sahají až do roku 1989, tedy o pět let hlouběji než u zmiňovaných Rammstein, se vždy mísily žánry v originálních koktejlech, díky čemuž si skupina z průmyslového města Wolfsburgu vytvořila velmi osobitý rukopis, který zůstával dlouho unikátním. Až po vydání eponymního debutu inspirovala tahle trojice desítky dalších hudebníků, kteří na industriální dance metal navázali. Ale i přes status průkopníků a inovátorů se jim nakonec nepodařilo uspět tolik jako některým jejich následovníkům.

Album "Ritual" začíná industriální kytarovou kadencí úvodní písně "Tausend Mann und ein Befehl". Skladba upozorňující na slepé následování vůdců a jejich rozkazů se staví proti válčení i násilí, a to odzbrojující silou. Výrazný refrén i hutný kovový groove jsou přesně to, po čem fanoušci celé ty roky prahli. Ani s následující "Achtung! Achtung!" nepolevují v nasazení. Klasická dance metalová odrhovačka překvapí snad jen svou melodickou linkou v refrénu, jinak nabízí přesně to, co byste od úderného názvu očekávali.

Ani "Kein Liebeslied" není žádný lovesong. Tenhle zuřivý epos asi nejvíce ocení čekatelé na novinku Rammstein. Vrcholem desky je pak obdobně epická, téměř filmová "Europa", kde si zahostoval charismatický vokál Chrise Harmse od gotiků Lord Of The Lost. Už v polovině nahrávky je tak jasné, že Oomph! oproti svým předchozím počinům přitvrdili a přitopili ve svých železářských pecích. Důkazem budiž pekelné běsnění v "Im Namen des Vaters".

Třináctka pro Oomph! rozhodně není smolným číslem. "Ritual" je syrová deska toho nejpodmanivějšího oomph metalu, zahrnujícího gotiku, industrial, groove-metal, EBM i nu metal. Navíc jde o skladatelsky mnohem nápaditější dílo, než na jaká jsme zvyklí u zástupu úderných, leč mnohdy tupých německých hop-metalistů. Trio Dero Goi, Andreas Crap a Robert Flux, kteří stojí v barvách své skupiny od jejích počátků, autorsky dozrálo a připravilo jedno ze svých nejlepších děl.