A zahájili ho v pátek v Pardubicích, v proslaveném místním Žlutém psovi, který brněnskou formaci přivítal do posledního místa zaplněnou kapacitou. Skupina se natěšenému publiku odměnila téměř dvouhodinovou show, která byla nenápadně rozdělená do tří bloků.

První patřil průletu napříč diskografií, včetně hitového, byť ne vyloženě progresovského "Mauglího", jenž přinesl první, zatím lehce nesmělý sborový zpěv. Druhá část patřila "Tuláku po hvězdách", žhavé albové novince. Kapela vynechala (další) křest a dala přednost hraní.

Z "Tuláka" zazněla, nepletu-li se, pětice skladeb a instrumentální intro. "Paní Óm", "Moře", "Můra", "Tvůj kód" i "Vracím se k tobě" prokázaly jediné - velkou životnost nového počinu a fakt, že to muzikanty ohromně baví. Mnohem lépe se jim daří využívat hlasové souhry čtveřice (z pěti) zpívajících členů, hudebně rovněž nezastydli. Staví na jistotách, ale třicetileté zmoudření je patrné. A člověk se jen obtížně zbavoval dojmu, že je ty nové skladby baví přece jen trochu více než staré vály.

Závěrečná třetina patřila desce "Dialog s vesmírem", přičemž večer vyvrcholil neprůstřelným tandemem "Píseň o jablku" (i se slavným (a bouřlivým aplausem přijatým) flétnovým sólem jinak až příliš ve stínech utopeného bubeníka Zdeňka Kluky) a drtivá "Planeta Hieronyma Bosche II", k níž se přidal snad celý klub.

A tady měl koncert skončit, na vrcholu. Jenže přišly přídavky. Ty se snažily, seč mohly, vedle předchozích kusů ale působily jako chudí příbuzní. Na každý pád to byl ale koncert nesporné legendy. A ještě navíc legendy v ukázkové kondici.