Že v klubu MeetFactory hořelo, už asi víte. Pomyslnou jiskru ale dost možná zažehli svým plamenným vystoupením kontroverzní metalcoreisté As I Lay Dying o den dříve. I po přesunutí z původně plánovaného Futura bylo vyprodáno a jako předskokani se představili Erra a Bleed From Within.
Live: As I Lay Dying
místo: MeetFactory, Praha
datum: 10. listopadu 2018
support: Bleed From Within, Erra
setlist: Meaning In Tragedy, An Ocean Between Us, Through Struggle, Within Destruction, Forsaken, The Sound Of Truth, Condemned, Anodyne Sea, The Darkest Nights, A Greater Foundation, My Own Grave, Forever, Seperation, Nothing Left, 94 Hours, Confined
Fotografie je ilustrační, na koncertě jsme neměli fotografa.
Pro nezasvěcené by se asi úvodem slušelo vysvětlit, co je to vlastně ten odporný čin. Skupina se totiž v roce 2014 rozpadla, neboť její zpěvák Tim Lambesis byl soudem uznán jako vinný v případu, kdy se snažil zavraždit svou vlastní manželku. Zavřeli ho do vězení na šest let a jeho spoluhráči mezitím pokračovali s Shanem Blayem jako Wovenwar. Od svého někdejšího soukmenovce, který své záměry zdůvodňoval přehnanou spotřebou steroidů, se zbytek kapely distancoval a častoval jej nepříliš lichotivými přívlastky.
Wovenwar nikdy nedosáhli výraznějšího úspěchu a když nakonec Lambesise propustili z vězení už po dvou letech, netrvalo dlouho a As I Lay Dying v původním složení vydali nový song "My Own Grave". Asi se shodneme, že vražedný úmysl frontmana je opovrženíhodný, morální kompas zbytku sestavy však není o mnoho lepší, když svého kamaráda nejdříve odsoudili a následně se k němu s vidinou vyšších výdělků než ve Wovenwar zase vrátili. A vůbec je otázka, zda se na kapelu s takovou minulostí vůbec vypravit a podporovat ji v podobě zakoupení lístku nebo následné reklamy v médiích, když má za sebou prokazatelně problematickou historii. Kontroverznější koncert vzbuzující tolik otázek a emocí aby člověk v Praze pohledal.
Ať už se ale ke skupině stavíte jakkoliv, těžko vás mohou podobné zprávy nechat klidnými. Šokující záměr zkrátka vzbuzuje zájem a jak známo, i špatná reklama je stále reklamou, takže nebylo překvapivé, že o lístky byla enormní poptávka. Jedněm se stýskalo po starých hitech, jiní škodolibě doufali v další kontroverzi. Někdo jim dávno odpustil a poslouchá je dál, v jiném se to uvnitř pralo a nevěděl, co si vlastně myslet. Také ale měli asi všichni na paměti, že by to zase mohla být na dlouhou dobu poslední šance vidět všech pět členů pohromadě, protože vnitřní dynamika ve skupině asi nebude kdovíjaká.
Ve finále to vypadalo, jako kdyby od minulých turné zase tolik času neuběhlo. Kontroverze se nekonala, jen dobrý koncert. A zatímco zadní řady asi ještě stále sváděly vnitřní dilema a během řady známých singlů si spíše jen tak podupávaly a pozorovaly, v kotli na to nebyl prostor. Tam se pařilo.
Circle pity nechyběly ani přesto, že do diváků šlo čisté, nefalšované zlo. Když hlavou s dlouhými, mokrými vlasy házející Tim Lambesis zavelel, diváci poslechli. Nastražili uši, když zahlásil, že píseň "Through Struggle" mu pomohla dostat se přes těžké časy, skákali, jakmile to rytmus "Forsaken" nebo "Condemned" dovolil a když prostor dostal basák Josh Gilbert a jeho čistý vokál, jako se to stalo například v "Anodyne Sea", zpívali spolu s kapelou. Řvoun s macho vystupováním zvládl asi nejlépe zábavnou "A Greater Foundation" a ani novinka "My Own Grave" se mezi ostatními neztratila. Do "Forever" ukončující základní hrací dobu zase nastoupili jak Scott Kennedy z Bleed From Within, tak J.T. Cavey z formace Erra.
Jediný odkaz k nechvalně proslulému činu pronesl zpěvák před koncem setu, kdy divákům poděkoval za druhou šanci, nijak dál se v tom ale nevrtal. Zdá se, že As I Lay Dying se teď snaží hledět dopředu.
Pražský koncert jim v tom určitě pomohl, poněkud trpká příchuť z toho, ke komu vlastně vzhlížíte, ale zůstává. Z hudebního hlediska vše v pořádku, snad jen to nazvučení mohlo být i lepší, na piedestal je ale, prosím, nestavme. Od toho tady máme Parkway Drive, While She Sleeps, Architects a mnoho dalších.