Poslední deskou, kterou Ready Kirken vypustili do světa, byla tři roky stará "Kde byl vykopán zakopanej pes", která nabídla spíš průměrný a snad až příliš poklidný poprock, jemuž chybělo větší napětí a momenty překvapení. Snad i proto kapela pojala svou již devátou nahrávku dynamičtěji a živelněji. Celou kolekci totiž natočila ve studiu Citron naživo a pokusila se na ní zachytit energii z koncertů.

Novinku skutečně zdobí garážový, syrový feeling a v některých momentech až punkový groove. Oproti předchůdci má solidní náboj a kytarovější zvuk. Příklon ke klubovějšímu aranžmá na úkor rádiového mainstreamu je rozhodně positivní posun, který zafungoval.

Když už má skladba hitovější ambice, působí nenuceně, jako třeba povedená "Baletka a Odin" připomínající nejlepší léta formace. Pokukování po punku v písni "Ultraviolet" také nevyznívá vůbec zle a její refrén se umí solidně zavrtat do hlavy. Potěší i indie rocková "Mi Tu Je" s pozitivním feelingem a jednoduchou rytmikou.

Škoda snad jen baladičtější druhé poloviny alba, na které se Ready Kirken znovu přibližují nevýraznému rukopisu minulých let. "Svět pod hlavou" a "Na výletě taky krtek" jsou tady tak trochu navíc a zbytečně ředí jinak solidní desku. I přesto, že je závěrečný "Jasnovidec" další baladou, jedná se o příjemnou tečku, kterou zdobí melancholicky zamilovaná atmosféra.

Další výtkou jsou texty. Ty jsou sice o něco povedenější než na předchozích albech, ale stále jde o slabinu, na které je třeba do budoucna pracovat.

Tři roky čekání ale přesto přinesly jednu z nejlepších nahrávek, kterou skupina po odchodu někdejšího lídra Michala Hrůzy vydala. Na "Různorudém albu" se nesnaží za každou cenu napasovat písně do mantinelů rádií a raději své snažení nasměrovala na kytarovou klubovou scénu. Výsledkem je kolekce s nesporným potenciálem a jasnou zprávou, že Ready Kirken jsou tu a opět ve formě.