Desky Lucie jsou něco jako filmy od Svěráka. Jsou dobře řemeslně odvedené. S dobrými nápady, jasným rukopisem. Jsou příjemným mainstreamem. A ani Svěrák ani Lucie v nich neobjevují Ameriku. Nepřijdou s novým progresivním přístupem, nenajdou nový styl a vždycky dají přednost profesionální produkci před DIY přístupem. Nečekejme od nich revoluci. A jak Svěráci, tak Lucie jsou právem tou největší českou současnou personou ve svém oboru. Pokud se vám má "EvoLucie" líbit, musíte se s tímhle smířit. I s tím, že jejich produkty prostě musí mít jasný rukopis, protože to tak fanoušek chce. A někdo může říkat, že vše, co dělají, je vykalkulované, že jdou posluchači na ucho. A jo, možná to tak může působit. Ale fakt si myslím, že o tohle tu nejde. Spíš prostě jen o to, že to takhle umí nejlíp. Už od první desky. Takhle to mají oni sami rádi.

Robert Kodym (který tu otextoval většinu písní) pořád píše texty plné netopýrů, křídel a andělů. Nebrání se pubertálním dvojsmyslům ani občasné vulgaritě a působí, jako by mu pořád bylo dvacet. Vedle toho rád sáhne po výrazech, které v běžných písních nenajdete. Ty fungují jako koření, dochucují jeho slovní konstrukce. Zpívá se tu o "teritoriálním věrozvěstovi" nebo největším uzbeckém městě Samarkand. Kdo pečlivě poslouchá, všimne si i hesla benediktinů "Modli se a pracuj" nebo parafráze Čelakovského "Pocestného". A dohromady to do sebe zapadá, i když to někdy od padesátníka může působit tak trochu úsměvně.

"EvoLucie" k sobě také ještě víc přibližuje Lucii a Wanastowi Vjecy. Tím posledním poznávacím znamením jako by dnes bylo jen to, že ve Vjecech nezpívá Koller. "Slečna do nekonečna" by klidně mohla patřit někam na "333 stříbrnejch stříkaček" vedle "Kouzla", "Peněžena" dokonce vtipně odkazuje na album "Lži, sex & prachy" a píseň "Jsem nevinej".

Navrátil se i Oskar Petr, jenž skupině napsal hity "Medvídek", "Kengi" nebo "Rouháš se bohům" (který jí ale zároveň nedovolil použít jeho "Fabricu Atomicu", o niž svého času hodně stála). Jeho balada "Nejlepší, kterou mám" napsaná už před třiceti lety má přesně ty parametry, které má zamilovaný ploužák mít. Nešetří smyčci a není vyloženě špatná, jen je tu vlastně zbytečná. Navíc. Protože všechny předchozí zmiňované oskaropetrovky fungovaly líp, tato se spíš trochu opakuje a prolíná s Kollerovou (a následně v opeře Lucií adoptovanou) "Chci zas v tobě spát".

Mnohem líp desce sedly písně, k nimž hudbu napsal Pavel Karlík, který s Lucií a Wanastowkama spolupracuje už dlouho, v minulosti přispěl autorstvím písní "Slunečnice", "Slečna Anna je za vodou" nebo "Veronika". Tady je teď podepsán jako spoluautor skladby "Než tě rozkradou" a jako autor titulní "EvoLucie". Z hostů, kteří jsou na albu slyšet nejvíc, zafungoval Vráťa Brabenec. Ten svým saxofonem dokořenil moc pěknou "SEX 3". Lenny, Phil X i Sakina Teyna jsou tu vlastně zaměnitelní a albu dramaticky nepomáhají. Ani mu ale neškodí.

"EvoLucie" pěkně navazuje na to dobré, co dřív kapela uměla. Nesnaží se hledat nové světy. Je živá, energická, ale i klidná a emotivní. Rozhodně přirozenější a zdařilejší než třeba "Slunečnice". Tohle budete rádi poslouchat, pokud chcete jen klasickou desku Lucie. Nic víc. Jestli se vám líbily "Vratné lahve", bude vás bavit i "EvoLucie". A jo, pár změn by desce pomohlo. Třeba kdyby začínala až od čtvrté "Burning Man" (po několika dnech poslouchání přeskakuju první tři tracky a je mi líp) nebo kdyby se častěji sáhlo po textu někoho jiného než Kodyma. Aby to sdělení bylo pestřejší. Ale na koncertech to bude fungovat. Na to vemte jed.