The Prodigy jsou neúnavnými pracanty. Jejich koncertní nasazení by jim mohla závidět kdejaká mladší kapela a ani co do tvoření nového materiálu se stále původní trio Liam Howlett, Maxim a Keith Flint nechystá do důchodu. Přitom s vydáním plnohodnotné nahrávky to vypadalo ještě nedávno zle. Krátce po vypuštění alba "The Day Is My Enemy" v roce 2015 Howlett, autor většiny hudby, prohlásil, že místo dlouhého čekání na další klasickou nahrávku bude formace raději postupně vydávat kratší EP.

První vlaštovkou na plánované ípíčko měla být skladba "Fight Fire With Fire" s hostujícím hip-hopovým duem Ho99O9. Jenže materiál pro novinku se skládal tak snadno a dobře, že z toho rázem byla plnohodnotná kolekce.

Horoři ale nejsou jedinými hosty. The Prodigy si kromě nich pozvali také mladého britského hudebníka Barnse Courtneyho, se kterým se jim povedlo nahrát jednu z nejlepších písní desky, závěrečnou "Give Me A Signal". Oba hosté rozhodně provzdušnili jinak poměrně sterilní novinku a spojení patří k vrcholným momentům "No Tourists".

Oproti předchozímu počinu ubrali The Prodigy na agresivitě a zběsilosti a celá koncepce působí, jako by smixovali všechny své předchozí skladby od debutu "Experience" až po "Invaders Must Die" a z výsledné kaše naservírovali zdánlivě reprezentativní materiál. Mnoho momentů novinky tak působí silně recyklovaně. "Light Up The Sky" opatrně vykrádá hit "Voodoo People", "Champions Of London" je rutinní pásovou skladbou, připomínající většinu známého materiálu skupiny, ženské sbory v "Timebomb Zone" zase zřejmě odposlouchali od německých Scooter.

Kromě spoluprací s mladšími hudebníky albu dominuje úvodní singl "Need Some1", ze kterého jediného je cítit snaha znít moderněji. Neuspořádané synth-beatové peklo má nezpochybnitelný náboj.

Původní koncepce, že by vyšlo pouze EP, byla zřejmě tou správnou variantou. Tři až čtyři skladby rozhodně snesou přísnější měřítko, ostatní znějí jako nutná vata existující spíše jako povinnost doplnit stopáž než jako výsledek tvůrčího nadšení. The Prodigy si tentokrát desku produkovali sami a nové vydavatelství BMG jim prý ve všem dalo volnou ruku. Možná právě vnější feedback byl tím chybějícím kolečkem k finální spokojenosti.