Večer zahájili Mirai a rozhodně šlo o dobrou volbu. Svoji půlhodinku zaplnili chytlavými hity, a to za sebou mají teprve debut. Při poslední "Když nemůžeš, tak přidej" si člověk přál, aby se v podobném duchu nesl večer i dál. Nestalo se tak.

O nejhorší vystoupení se bohužel postaral Richard Müller. Jeho slavné písně, jako například "Po schodoch", zazněly v katastrofálních aranžích, které zcela podkopávaly jakoukoliv šanci si vystoupení užít. Asi byly tak špatné, že interpreta paralyzovaly. Ten se totiž od svého mikrofonu takřka nehnul. Při zpěvu zkrátka jen stál. Ani to zřejmě kameramanům neulehčilo práci, protože polovinu času běžely na plátnech záběry do nikam. Těžko říct, zda ale byly horší než infantilní animace svítícího srdce nebo hořících dolarů. Došlo dokonce na pyro efekty objevující se v naprosto náhodných momentech. Dojem nezachránily ani dvě slečny starající se o backvokály a pohyby ve stylu šlapání zelí.

Spravme si chuť s Jelenem. Tomu nejspíš přálo štěstí, a dostal tak celkem tématické projekce. S eponymní skladbou jsme si mohli prohlédnout animovaný les, s "Nebem nad Prahou" jsme naše hlavní město shlédli z ptačí perspektivy. Vystoupení kapely ale nikdy nestálo na projekcích, nýbrž na pověstné energii. Tento večer nebyl výjimkou, a tak s "Magdalenou" zvedli nemálo přihlížejících ze sedadel. Kluci mají práci s publikem v malíčku, tudíž často využívali i výběžku písmena "I", které prodlužovalo pódium. Na něj si přizvali i Míšu Tučnou, se kterou v půlce listopadu vyjedou na turné. Společné podání "Spím v obilí" od Michala Tučného posloužilo jako vynikající pozvánka. Snad ze sebe Míša setřese stud, kvůli kterému přece jen působila trochu upjatě.

Když jsem se po krátké pauzičce, kterou jsem si s koncem vystoupení udělal, vrátil na své místo, ocitl jsem se v úplně jiném vesmíru. Ano, na pódiu se objevil Michal David, který se snad ani neobtěžoval zpívat naživo. Bez přestávky servírované skladby se slily do jedné, předuněné hmoty. Tenhle "Discopříběh" je už dávno mrtvej, tak do něj víc nekopejte, prosím. Jeho zatuchlost nepřebijí ani balonky, ani konfety. Titul největšího bizáru, který jsem měl kdy možnost vidět, dostalo vystoupení v moment, kdy se vedle Davida objevil jeho vnuk Sebastian se svou verzí floss dance obohacenou o dabbování.

Michal Hrůza a následně Xindl X se naštěstí postarali o mnohem živější show. První z nich, stejně jako celá Kapela Hrůzy oděn v černém tričku s obrázkem Václava Havla, podal slušný výkon se známými melodiemi jako "Pro Emu". Hitů má i Ondřej Ládek na svém kontě pod svým pseudonymem také hodně, za tak krátký čas sáhl do přihrádky jen s těmi nejnovějšími. Což vůbec nevadí, na telefony osvícenou arénu při "Popelce" se koukalo hezky. A ačkoliv je, co se tématu týče, "Dřevo" trochu vyčpělé, na "V blbym věku" navazuje pěkně. O menší návrat v čase se postaral Peter Nagy se svou skupinou Indigo. Rodák z Prešova zpíval energicky a čistě. Na závěr i lehce dojal baladou "Kristínka iba spí".

Je opravdu úctyhodné, že i přes svůj zdravotní stav Václav Neckář stále vystupuje. Láska k hudbě z jeho vystoupení doslova tryskala. Na Vánoce je možná trochu brzo, na tak kouzelný výlet do zasněženého večera s "Půlnoční" se ale dá jen těžko zlobit. Respekt si zpěvák zasloužil dokonce i od dvojice moderátorů Vlasty Korce a Petra Vondráčka, kteří se po většinu večera chovali jako hulváti. Jako příklad uveďme Vlastův fórek, který odprezentoval údajně vyprodané aréně: "Víte, jak dlouho vydrží muž koukat na ženu jedním okem? Než stiskne spoušť." Přihoďme oslovování se voly a nepovedené slovní narážky a máme tu úplné dno televizní zábavy.

Zbývá už jen Kryštof. Sice nemusíte souhlasit se směrem, kterým se tvorba naší asi nejpopulárnější kapely ubírá, ale to, že se Richard Krajčo pro publikum skoro rozdá, popřít nemůže asi nikdo. Zazpívat "Šňůry" v podstatě na jedné noze za neustálé rotace pro něj nepředstavuje žádný problém. Velké plusové body připočtěme za starší skladby jako "Rubikon" či "Tak nějak málo tančím" a také vlastní projekce, jež by leckdo mohl označit kvalitou za zahraniční. Vyhrazený čas byl pro skupinu opravdu těsný a utekl asi nejrychleji. Až člověka zamrzelo, že mu uniklo vystoupení na strahovském stadionu.

Již od pondělka 15. října lze zakoupit lístky na další ročník mejdanu. Nezbývá než doufat, že organizátoři zainvestují do schopnějších kameramanů a především kvalitnějších moderátorů, kteří se zmůžou na aspoň trochu inteligentnější humor. Koncept toho, že divák dostane v šestihodinovém balíčku takové množství domácích interpretů, totiž není k zahození.