Marie Rottrová výběrem svých srdečních písní dokáže, že je "Lady Soul"

Marie Rottrová už sice před pár lety hrozila koncem kariéry, přízeň fanoušků jí ale dlouhý odpočinek nedovolila. Letos mimo jiné nadchla festivalové publikum na Colours Of Ostrava nebo Benátské!. O tom, že je hodna přezdívky Lady Soul, přesvědčí i chystanou výběrovkou. Ta se jmenuje - jak jinak - "Lady Soul".

© facebook interpreta

Ostravská rodačka tentokrát nesáhla po svých největších hitech, jako jsou "Markétka", "Řeka lásky" nebo "Kůň bílý". Upřednostnila písně, které jsou pro ni srdeční záležitostí a vycházejí právě z její lásky k soulu a černošské hudbě obecně. V jednadvaceti skladbách se tedy zrcadlí i vlivy blues nebo gospelu.

"Její ostravské začátky byly pod silným vlivem z Radio Luxembourg poslouchané, na čajích hrané a později v rozhlasovém studiu s kapelami Majestic a Flamingo natáčené černošské muziky. Vydávání na supraphonských singlech i albech jí zjednalo velkou reputaci a vyvolalo přezdívku Lady Soul. Postupně ovšem zčásti opustila tuto skvěle zvládnutou, ale časem přece jen poněkud limitující hudební formu. Soulovost, tedy oduševnělost a procítěnost, však nepochybně přenesla do všeho příštího zpívání, to označení tedy navždy platí," připomíná Supraphon.

Soulové písně zpívá Rottrová na koncertech dodnes. Často ji při nich doprovází i její dlouholetý pěvecký kolega Petr Němec. "Jsou to důležité součásti její úspěšné kariéry, písničky s mohutnou energií, výbornými českými texty zahraničních předloh (V. Čort, A. Brumovská, Z. Borovec, P. Vrba nebo J. Fikejzová) a vydařenými domácími příspěvky z okruhu kapely Flamingo/Plameňáci, ale třeba také z pera Jaroslava Wykrenta. Písničky, jež vždy zaujmou jejím expresivním a dokonale frázovaným zpěvem i značnou dávkou nepředstíraného prožitku. Paní Marie velmi pečlivě vybírala, vy máte šanci stejně pečlivě poslouchat," slibuje tisková zpráva.

Novinka vyjde u Supraphonu už za pár dní - 19. října. Její tracklist je následující: Blues řetězů, Kde kdo ví, že, Labutě, Dlouhá černá limuzína, Oči, Chain Of Fools, Pane můj, Volej známý číslo, The House That Jack Built, The Weight, Pyšná dáma, Když hvězda padá, Začlo lejt, Jaká zvláštní řeka, On má, Kdo má rád, Tobogán, Ranní loučení, Teď právě máš svou šanci, Má ses stát.

• Kdyby Rottrová (David, 13.10.2018 13:05) Reagovat

  natočila nové album udělala by líp. než vydávat pořád nějaké výběry. Její nové písně na světovém hudebním trhu citelně chybí.
  
  

  • Re: Kdyby Rottrová (Adam, 14.10.2018 00:45) Reagovat

    Souhlas!
    
    

• I vduchodu si spiva (Ivo, 25.10.2018 17:01) Reagovat

  Bude mit 80 let,klepe se ji hlas ma spoustu plastik ,se divim ze drzi pohromade.Vzdy mi pripominala prevleceneho chlapa.Nechapu ze si neuziva duchodu ale porad se trmaci po zajezdech :-) :-) :-) :-)
  
  

• I vduchodu se penize hodi (Tomas, 07.12.2018 14:43) Reagovat

  Uz tema plastikama dobiha ljubu hermanovou ,dokonce se na ni podoba. Zajimave ze pani v duchodu porad objizdi stace jako by ji bylo 20.
  
  

• Marie Rottrová na svém nejnovějším retrospektivním albu dokazuje, že soul je její druhou mateřštinou (Zdeněk, 31.07.2021 12:36) Reagovat

  Titul "Lady Soul" pro Marii Rottrovou použil poprvé hudební publicista, dramaturg a moderátor Jaromír Tůma, když v názvu profilového článku pro Melodii 5/1969 přirovnával lichotivě tuto zpěvačku k tehdy neobyčejně populární americké soulové hvězdě Arethě Franklin. A zcela právem. Tahle výběrovka je věnována, podle mého názoru, jednomu z nejšťastnějších a nejlepších období v hudební kariéře této výjimečné interpretky, a to soulové muzice. Nebo chcete-li, hudbě duše. Stylem, se kterým zpěvačka začínala v 60. letech svou pěveckou dráhu a který se táhne celou její hudební kariérou jako červená nit téměř až do současné doby. A právě Marie Rottrová nejdříve s kapelou Majestic a pak Flamingo (později Plameňáci) patřila ve své době ke zpěvačkám, která pomáhala přiblížit ve stínu slavných černých interpretů z druhé strany Atlantiku krásnou hudbu smutného majestátu i našemu posluchači.
  
  Jedenadvaceti písňová kompilace obsahuje až na čtyři výjimky předělávky soulových hitů zahraniční provenience. Většina nahrávek má vročení z let 1969 – 1973. Největší prostor je věnován coververzím legendární královny soulu Arethě Franklin, která byla pro Rottrovou velkým vzorem a idolem, a která letos v srpnu bohužel odešla do hudebního nebe. Nejvyšší ocenění bezesporu zaslouží soulový skvost "Pane můj". Originální verzi této skladby "Ain´t no way" nazpívala Aretha Franklin v roce 1968 a tato píseň dosáhla na 6. místo v americkém žebříčku R&B. Jedinečně interpretuje Rottrová i další soulové perly ze zpěvníku Arethy Franklin jako "Chain of fools", "That house that Jack built" nebo „The Weight“.Posluchačskou pozornost si určitě zaslouží česká verze "Kdo má rád", s nádherným a brilantním textem Jiřiny Fikejzové. Zpěvaččina interpretace této písně jasně dokladuje, že soul je její druhou mateřštinou, jak o ní kdysi napsal hudební publicista Jiří Černý. Mimochodem originální verzi této skladby "Call me" nazpívala Aretha Franklin v roce 1970 a tato píseň dosáhla až na vrchol v americkém žebříčku Soul a 13. příčky v kategorii Pop. Marie Rottrová zařadila tenhle soulový klenot na své album "Muž č. 1" o 11 let později. Ze stejného alba pochází stejně zdařilá "Teď právě máš svou šanci", kterou v 70 letech nazpívala další oblíbenkyně Rottrové a to Diana Ross jako „Surrender“.
  
  Do výběru byla také zařazena skladba „Tobogán“, původně v podání Tammi Terrell a Marvina Gaye jako „You are all I need to get by“ z roku 1968. Aretha Franklin pak tuto skladbu nazpívala o 3 roky později v roce 1971. Česká předělávka vznikla původně jako duet s Petrem Němcem v roce 1970 a v roce 1981 ji Rottrová natočila sólově pro už zmiňované album "Muž č. 1". V této verzi je prezentovaná i na tomto disku. Českým textem ji opatřil Vladimír Čort - mimochodem tento textař byl na konci 60 a začátkem 70 let zpěvaččiným dvorním autorem a na tomhle albu se představuje 6 texty. Většina předělávek od Arethy Franklin je z jeho pera. Tvorba 70. let je pak zastoupena hity jako "Má se stát" ze zpěvníku Natalie Cole, která za ni získala dvě ceny Grammy a která celou kompilaci uzavírá nebo skladba "Kdekdo ví, že", kterou kdysi proslavil Ray Charles jako „Hit the road Jack“. Skladba „Začlo lejt“ je Pavlem Vrbou přetextovaná verze hitparádového singlu sourozeneckého tria The Isley Brothers - „It´s your things“, se kterou v roce 1969 dosáhli na druhou příčku žebříčku časopisu Billboard.
  
  Domácí tvorba je zastoupena písní „Dlouhá černá limuzína“ z alba Flamingo (1970) nebo singlovou nahrávkou „Labutě“ z roku 1971, ke které si hudbu napsala sama zpěvačka. Rottrové dvorní skladatel a textař Jaroslav Wykrent je zastoupen nahrávkou „Pyšná dáma“ z alba „Plameňáci/Flamingo M. Rottrová 75“. Poslední čtvrtou skladbou je píseň „Když hvězda padá“ z alba Jeřabiny (1995), která je také nejmladší nahrávkou alba a k níž hudbu složil její první manžel Vlastimil Kučaj. A musím přiznat, že tuhle skladbu bych na albu klidně oželel a nahradil něčím jiným. Skvěle a svěže zní i po letech rovněž dueta Marie Rottrové s Petrem Němcem - "Volej známý číslo", „Oči“ nebo „Ranní loučení“. Poslední jmenovaná mně osobně do škatulky soul moc nezapadá. Určitě lepší volbou by byl třeba duet „Zlom vaz“. Společné nahrávky jsou dokladem toho, že spojení těchto dvou hlasů patřilo k tomu nejoriginálnějšímu a nejlepšímu, co československá pop-music mohla ve své době mít. Škoda jen, že Petr Němec, který byl nejen velkým obdivovatelem Jamese Browna nebo Otise Reddinga, byl tak málo doceněným zpěvákem, přestože dokázal výtečně interpretovat i písně z jejich zpěvníku. Je jen škoda, že tuzemská tvorba je zastoupena na výběru zcela okrajově, přitom i čeští autoři dokázali zpěvačce napsat docela kvalitní soulový repertoár. Jako například "Zvon lásky" od R. Kovalčíka a J. Wykrenta, Semelkova a Vrbova "Když tohle vím jen já", vydařená Kořínkova a Čortova skladba "Já jsem jen pouhým stínem tvým" nebo Kučajova nahrávka "Takové divné hry". Je samozřejmé, že jediný disk nemůže pojmout vše, co by se dalo zahrnout do škatulky soul. Za uvedení by ale určitě stály například na CD nikdy nevydané "Perpetuum mobile", "Pan muž" nebo nahrávky z konce 60. let jako "Restless", duet se S. Hranickým "Blíž k tobě". Velmi bych se přimlouval za cover-verze soulových perel "Think" nebo "Žalm za hořkou lásku" ("I never loved a man the way I love you"), obě opět v originálním podání Arethy Franklin. Literární prameny sice uvádí, že poslední ze jmenovaných skladeb byla v ostravském rozhlase zrušena, ale v tuto chvíli se dá na internetu dohledat originální nahrávka a také dvouminutový klip ostravské televize z roku 1969 k této nahrávce.Je škoda, že se této vzpomínkové reedice nedožil Richard Kovalčík ani Vladimír Figar a ani Jiří Urbánek. Určitě by všichni měli velkou radost.
  
  Pokud bych měl hodnotit, tak bych album ocenil 8 hvězdičkami z 10. Vzhledem k rozsahu singlových, albových a nikdy nevydaných rozhlasových a televizních nahrávek zpěvačky by nebyl problém sestavit dvoudiskový komplet. Albu mi možná prospělo i chronologické uspořádání disku, aby mělo větší vypovídací hodnotu o tom, jak se soulová tvorba v průběhu let vyvíjela. Vydařený je booklet, krásné černobílé fotografie od L. Hatašové a výběr archivních snímků od J. Lingera. Hodně bych se také přimlouval za vydání alba na vinylu.
  
  Závěrem si dovolím parafrázovat sleeve-note Vladimíra Čorta ze zadní strany obalu původní vinylové desky Flamingo. Takže, ani chvíli neváhejte a pořiďte si tohle jedinečné album. Protože až vložíte do přehrávače tenhle disk a laserový paprsek začne snímat zvuk ukrytý v CD nosiči, rozezní se malá hudební bohoslužba, které slouží jedna oddaná služebnice a houf muzikantských služebníků. Hallelujah.
  
  

Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2025 podle musicserveru (20-16) Svět okolo opouští to, co se roky dalo označit za jistotu, a blázní čím dál tím více. Ještě, že je tu ta hudba! Třiadvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo téměř šedesát domácích (českých a slovenských) desek.... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 09:00 v sekci Publicistika

8/10

Recenze: Peter Lipa se ve studiu sešel s AMC Triem. Výsledkem je jemná nahrávka, ke které se budete rádi vracet Peter Lipa i AMC Trio jsou dobře známá jména slovenského jazzu. Respektované žánrové osobnosti se mnohokrát potkaly na pódiu, na studiovou spolupráci si ale musely počkat. Nakonec to ale vyšlo a výsledkem je koncem loňského roku... čtěte zde

Vydáno: 19.01.2026 00:00 v sekci Recenze

Naživo: Excelentní hlas Báry Basikové rozezvučel barokní perlu Vysočiny Začátky kalendářních roků se v muzice většinou odvíjejí dost líně. Chyba v matrixu se ale občas stane. Robbie Williams klidně nečekaně vypustí nové album a v Jaroměřicích se zase může odehrát odložený, původně vánoční... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 17:00 v sekci Naživo

8/10

Recenze: "Nech, nebo ber" říká Vladimír Merta a dává počtvrté nahlédnout do svého písničkářského zápisníku jménem "Nejisté jistoty" Vladimír Merta jede na tvůrčí vlně. Jestli je za tím snaha zredukovat obsah textařských zápisníků, polibek múzy nebo strašák blížící se osmdesátky, to ví nejlépe on sám. Pro posluchače je podstatné, že série "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 18.01.2026 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Rain City Drive v Praze naznačili, že vystoupí i na Rock For People Přes nekončící popularitu a další série nemá americká show "The Voice" pověst soutěže, z níž by vycházely do světa hotové hvězdy - pokud tedy nepočítáme Morgana Wallena, Melanii Martinez, Cassadee Pope a pár dalších. Ale Matt... čtěte zde

Vydáno: 17.01.2026 16:15 v sekci Naživo