Nejprve je potřeba hlavně mladší generaci nastínit, jaká byla pro tehdejší domácí hudební produkci doba mezi lety 1966 a 1973. Nejprve probíhalo pražské jaro s částečným rozvolňováním situace i poměrů v muzice, načež počátkem sedmdesátých let znovu udeřila tuhá normalizace. Poslouchat angloamerickou produkci v tuzemských sdělovacích prostředcích bylo zhola nemožné. Aby zahraniční hity dostaly i u nás možnost vyniknout, bylo třeba je minimálně přezpívat, ideálně i s texty v češtině. Díky tomu vzniklo jedno české originální slovo pajc.

Jak můžeme i z bookletu vidět, tehdejší singly se dávaly na malé desky, které obsahovaly na každé straně jednu skladbu a prodávaly se za 12 Kčs. Někdy se čeští textaři drželi originálů, jindy naopak vůbec. Doba druhé poloviny šedesátých let ukázala, kolik i v tak malé zemi existuje talentovaných hudebníků, zpěváků a kapel. Úroveň jejich verzí zahraničních hitů - alespoň co se beatové oblasti týká - častokrát nebyla vůbec špatná. Snad s výjimkou tzv. bubblegumu, který je otravný i v originále a tady dostává prostor především díky Faraonu a písním "Šlapací kolo" a "Dráty pletací".

Nechybějí táborákové hity "Bláznova ukolébavka" či "Zrcadlo". Posluchači, kteří rádi objevují přece jenom ne tolik známá jména, by měli zpozornět u skvělých vícehlasů The Beatings. Dobré popové songy interpretoval Pavel Novák, velké hlasy pozdějších skutečných dam české populární hudby Věry Špinarové a Marie Rottrové znějí v kapelách Flamingo a The Majestic (obzvlášť "Son Of a Preacher Man" v podání první zmíněné je skutečnou lahůdkou). Překvapí i neznámé jméno Jaromíra Löfflera, který si vzal na starost klenot "A Whiter Shade of Pale" a nedopadlo to vůbec špatně.

Je tu však i jeden poměrně slušný úlet. Milušku Voborníkovou znají lidi jako velmi pohlednou zpěvačku, spjatou s divadlem Semafor či Apollo beatem Petra Spáleného. Country-popová diva zde ale zpívá rockovou předělávku hitu Slade "Coz I Luv You" pod názvem "To je dávno" a tahle poloha jí vůbec nesedí. O čtyřicet let později ji s mnohem lepším výsledkem napodobili Aleš Brichta s Pavlou Kapitánovou pod názvem "Nikdo nejsme bez chyby".

Na jedné straně je slyšet velký talent zúčastněných, znamenitým protivníkem jsou však zvukové vybavení a kvalita tehdejších nahrávacích studií, která v době totality byla velmi omezená. Celkový výsledek je nakonec přesto uspokojivý. Milovníkům dobových souvislostí a informací udělá v bookletu radost sestava miniprofilů všech umělců a nechybí ani milá fotodokumentace. Padesátka skladeb je opravdu pořádný nášup, a jestli správně chápu slova autora ediční poznámky Karla Deniše, je tento výběr důstojnou tečkou retrospektivní řady, která dávala domácí bigbít především přelomu šedesátých a sedmdesátých let do neotřelých odstínů a souvislostí.