Vědět, kdy odejít, je umění, které ovládá málokdo, a v muzice to platí dvojnásob. Na výbornou to zvládli respektovaní hardcoristé Coliseum. Když vloni v dubnu kapela vydala prohlášení o konci činnosti, málokdo čekal, že se někdo z muzikantů pustí hned do další práce. Ryan Patterson však překvapil a nedlouho poté představil světu novou kapelu. Dalším překvapením bylo, že Fotocrime s hardcorem mají pramálo společného, Patterson se totiž rozhodl svoji dosavadní kariéru hodit za hlavu a začít úplně znovu.

Albové prvotině "Principle Of Pain" předcházelo vydání dvou EP, ze kterých fanouškům Coliseum bylo jasné, že frontman jejich oblíbené kapely se vydal jinou cestou, než si vykračoval dosud. Aspoň prozatím. Namísto něj spolu s druhým kytaristou Nickem Thienemanem a baskytaristkou Shelley Anderson oprášili osmdesátkový dark wave, post-punk a gothic rock. Stoličku bubeníka ponechali prázdnou a jeho místo nahradili bicím automatem.

Aby Patterson reinkarnaci dotáhl do konce, nasadil si černé brýle, které nesundavá při focení ani během koncertů. Spolu s holou hlavou dává jeho image vzpomenout na ikonu gothic rocku a frontmana The Sisters Of Mercy. Kdybychom k Fotocrime hledali přirovnání, pak by kultovní parta byla na řadě jako první. Oproti nim si však Fotocrime nelibují v nabubřelém patosu a prázdných gestech. Naopak tvrdě pracují.

Zvonivé kytary a bublavou basovou linku smíchanou s vrstvami samplů žene vpřed monotónní rytmický puls. Patterson coby zpěvák na sebe klade větší nároky než kdy dříve. Místo navztekaného štěkání pracuje více s melodiemi, přitom jeho hlas o poznání potemněl. Záda mu kryjí oba členové tria, pasáže v podání Shelley Anderson jsou milým zpestřením.

Ryan Patterson se vrátil, aby ukázal světu, jak se podle něj hraje gothic rock. "Principle Of Pain" lze současně brát jako hlubokou poklonou kapelám osmdesátých let minulého století.