Jakožto poctivý návštěvník jsem do Akropole dorazil přesně v půl osmé, na kdy byl začátek koncertu EuroConnections naplánován. V pátek 10. ledna měli jako první vystoupit čeští Southpaw a po nich "žabožrouti" No Bluff Sound. Jenže... na hranicích s Českou republikou došlo k podivným třenicím kolem pasů francouzského septetu, čehož důsledkem bylo zpoždění. "Lístky máme, ale kapela nám chybí. Měli nějaké problémy s pasy. Southpaw budou hrát normálně, tamti to snad stihnou," posteskla si mi u vchodu nejmenovaná slečna z tiskového servisu Paláce Akropolis. A také že stihli, jen se začalo muzicírovat o trochu později.

Pohodové rozpoložení toho večera dobře dokumentuje skupina Southpaw, která v době, kdy už měla oficiálně oblažovat přítomné fanoušky, spokojeně nasávala na malé scéně. Nebylo vlastně kam spěchat, tehdy mohlo být v klubu jen pár desítek lidí. Sál se zaplňoval postupně a v momentě nástupu "leváků" na scénu přihlíželo něco přes sto párů očí. Vesměs se dá říct, že přítomní se jejich setem bavili. Southpaw nehrají pražádný nářez, u něhož byste vypustili tancem duši, jen občas zabloudí k drum’n’basu, výjimečně na pár okamžiků protnou éter houseovým beatem, či naopak nechají problesknout rockový paprsek. To vše má okrášlit elektronickou, lehce alternativní popovou hudbu, což je asi nejvýstižnější charakterizace toho, co dělají. Ne o všech písních lze mluvit jako o skvostech, někde to příliš čpí stereotypem, jinde má elektronická ataka zakrýt prostoduchost. Určitě jim ovšem musíme přiznat talent složit tu a tam chytlavou, ne zcela tradiční písničku. Z alba "Pop Secret" zazněly např. skladby "Love Me Tender" nebo "Healthy Drug", z chystané novinky zapěli Southpaw mimo jiné píseň "Teenage Rex". Ačkoli by se jejich hudbě dalo vytknout ledasco, radost a nadšení nikoli. Proto byl jejich koncertík veskrze příjemným zážitkem, byť značně okleštěným kvůli špatnému zvuku a neustále řachtajícímu a rezonujícímu plechovému bednění po stranách stropu sálu!

Když předkapela ukončila svůj set, zničehonic se objevily spousty černochů, kteří kmitali sem a tam, pobíhali z pódia do zákulisí, hopsali po všech čertech. No Bluff Sound tedy dorazili. Zabralo jim asi dvacet minut, než si scénu připravili, krátkému času se nedivme - strohé bicí, DJ pult a basa, nic jiného. Následující minuty byly zasvěceny především (ale nejenom) hip-hopu, který byl naroubován na spřízněné hudební žánry a polohy. Většinou se Francouzi frázováním zachytávali na jungleovém spodku, čtveřice MC’s nechávala zaznít i reggae popěvky, pochopitelně nemohly chybět scratche a samply. Během koncertu hudba No Bluff Sound působila podstatně živelnějším dojmem, než jaký na mě zanechalo jejich debutové CD. Objev největšího francouzského festivalu Printepmps de Bourges v Paláci Akropolis vystoupil ze zajetí čistokrevného rapu, opustil svazující kolonku hip-hopu a písněmi "Earthcake", "Au Dela", "Runner" nebo "Muda Dem" přinesl (nejen českému) pražskému publiku zvěst o hudebních kooperacích v zemi galského kohouta.

Zvuk v pátek trápil hlavně předskupinu, No Bluff Sound již měli podmínky lepší, a to jak pro ně samé, tak pro návštěvníky. Určitě nebudu o tomto večeru hovořit jako o nejlepších EuroConnections v dosavadní historii - takoví Hocus Pocus udělali alespoň na mne lepší dojem -, ale upřímnost, komunikativnost, nespoutanost a spontánnost multižánrového bandu za sebou nechala jednoznačně pozitivní stopu.

EuroConnections: No Bluff Sound + Southpaw, Palác Akropolis, Praha, 10.1.2003