Olympic nepřestává s chrlením nové muziky. Je to dva roky, co zakončil svou trilogii Souhvězdí - šílenců, drsňáků a romantiků. Tři alba vydal během tří let. Ale jestli si někdo myslel, že teď od legendárního bandu novou hudbu dlouho neuslyší, musel být rychle vyveden z omylu. Už loni vydali rockeři jako součást trojalbového best of "66+1" novinkovou skladbu "Ještě to nebalíme" a tento fakt nyní potvrzuje album "Trilobit". Vychází u Supraphonu 14. září (předobjednat si ho můžete zde), křest proběhne o čtyři dny později v Malostranské besedě.

Novinka má co do činění s kultovním debutem Olympicu - "Želvou". Vše je patrno i z obalu nahrávky. Překvapeni budou fanoušci faktem, že album natočila klasická sestava i s dvěma hosty - studenty z Berklee a externím producentem. "Pracovat s producentem mimo kapelu byla obrovská změna. Poprvé jsem se zbavil té šílené zodpovědnosti a ve studiu jsem byl pouze, když mě bylo třeba. Bylo to neuvěřitelně osvobozující. Spadl ze mě stres. Mirovi Váňovi jsem absolutně věřil, že to udělá skvěle," komentuje Petr Janda zásadní změnu v tvůrčí práci Olympicu.

Zvuk kapely je okysličen vzácnými hosty - kytaristou Alexem Darsonem a klávesákem Erenem Basbukem. "Alex a Eren měli na charakter alba naprosto zásadní vliv. Už jsem s nimi hrál v Bostonu na Berklee College a vypadá to, že si to v říjnu zopakuji. Myslím, že se jim spolupráce velmi líbila. S Erenem jsem mluvil nedávno v Praze, kde byl při příležitosti koncertu s věhlasným Jordanem Rudessem, klávesákem kultovní kapely Dream Theater," shrnuje Janda.

Celkem čtrnáct nových písní obsahuje ostřejší kytarové kousky i romantické slaďáky. Texty je opatřila sestava, která se poslední dobou u Olympicu vykrystalizovala. Nechybí příspěvky Ondřeje Fencla, Miroslava Černého, Vlasty Henycha a v závěrečném bluesovém songu i Pavla Chrastiny.

Petr Janda dvě ze svých písní věnoval ženám. "'Ještě jednou chtěl bych býti klukem' je píseň o holce, která pracovala v optice, a basisti si tam nechali čistit struny ultrazvukem. Bohužel, alba se nedočkala, náhle zemřela, ale ještě jsem jí to stihl říct. Ta druhá, věnovaná mé ženě, pojmenovaná 'Jsi moje...', je vlastně popis situace před osmnácti lety v kulturáku ve Valašském Meziříčí, kde jsem ji poprvé uviděl," popisuje frontman.