Ačkoliv jméno skupiny Onset uslyší mnozí z vás poprvé, vaši pozornost si tato brněnská rocková parta určitě zaslouží. Krom faktu, že vydali vlastním nákladem velice povedené album "Stubborn... Fight For What You Believe", se také stali finalisty prestižního klání Jim Beam Music 2002, kde jim vítězství nakonec vyfoukla Khoiba (rozhovor najdete zde). O soutěžení, showbusinessu a Bohu jsem si popovídal s Kevinem (zpěv, kytary), Alešem (kytary) a Tudym (basový syntetizátor).

Dostali jste se do finále Jim Beam Music 2002, ale nakonec jste skončili druzí. Převážil kladný dojem, nebo byla závěrečná prohra příliš bolestná?

Aleš: Nadšení jsme samozřejmě nebyli, nicméně s tímto pořadím jsme do jisté míry dopředu počítali a verdikt poroty nás vůbec nepřekvapil. Ono se stačí podívat na oba soutěžní žánry a na složení poroty - Khoiba byla přece jenom pražská kapela. My jsme se s porotci neznali. Nechci tím nějak znehodnocovat úroveň této soutěže, ale hudba je strašně moc o kontaktech a známých.
Tudy: Ono to samotné vyhlášení pro nás určitě nebyl ten nejpříjemnější zážitek turné. Ale ty pocity byly v tu chvíli dost smíšené, protože vyhlášení proběhlo hned po našem posledním vystoupení, které bylo fakt v pohodě. V podstatě ideální zakončení šňůry, jen trošku s nahořklou koncovkou. Třílitrovka Jima Beama nám ale v zápětí zpravila chuť (smích).

Jak dnes hodnotíte turné s Khoibou a Davidem Kollerem & Bandem?

Aleš : Velmi pozitivně. Byla to pro nás kvalitní zkušenost, lidé z obou kapel i celého zázemí akce byli fajn. Takto bychom turné hodnotili i v jeho průběhu.
Kevin: V každém případě už to zahrát si před takovou super kapelou na super aparátech je velká zkušenost. Mým dávným snem bylo vyzkoušet si odkoncertovat pořádnou šňůru, no a tohle bylo nad očekávání.

Filip Míšek se v rozhovoru pro MusicServer přiznal, že Khoiba není skupinou pro velká pódia, kterak se hrálo vám před několikatisícovými davy?

Tudy: Několikatisícové davy? Moc hezky řečeno (smích). Ale jo, hrálo se nám překvapivě dobře. Sice jsme zvyklí na kluby s malým pódiem a podstatně intimnější atmosférou, ale na většině koncertů to fungovalo podobně, jako když si s fanoušky dýcháme do tváře. S tím rozdílem, že tady byla odezva podstatně silnější a zvlášť na některých koncertech to byl fakt mazec. S Filipem ale úplně nesouhlasím. To, že jejich hudba a projev nerozhýbe davy, ještě neznamená, že si nezaslouží velká pódia. Nám to jenom v tomto směru líp fungovalo.
Aleš: Já osobně jsem nějaký výrazný rozdíl příliš necítil. Nás hraní baví, a to ať hrajeme v miniklubíku pro sto lidí nebo v hale s dva a půl tisícem lidí. Je to prostě příjemný pocit. Nicméně neřekl bych, že se na velká pódia žánrově hodíme víc než Khoiba.

Kde vás budou moci čtenáři vidět v nejbližší době na koncertech?

Kevin: Protože se jedná především o čtenáře s připojením na internet, doporučil bych v případě zájmu sledovat rozpis koncertů na našich webových stránkách - www.onset.zde.cz. Jinak hrajeme a koncertujeme, kde nás chtějí, oproti minulu se už i více objevují koncerty v Praze a vůbec v Čechách.

Debutovou desku "Stubborn... Fight For What You Believe" jste natočili ve studiu Shaark, což značí, že nemáte zcela přízemní plány. Rýsuje se možnost spolupráce s nějakým vydavatelstvím (např. Redblack nebo Crystal Production)?

Aleš: Všechno záleží na podmínkách. My se hudbou neživíme a ani to není nějaký náš výrazný cíl. Na druhé straně se ale ničemu nebráníme. V současnosti nějaká jednání probíhají, nechme se překvapit.
Kevin: Je to hodně o míře osobní volnosti. Pokud se dosáhne oboustranně přijatelného kompromisu, je to OK. Vždy to tak ale být nemusí a takových skupin je mi líto. Zatím naše CD distribuujeme přes udergroundové (i netové) obchody a na koncertech. Mně tenhle způsob docela vyhovuje. Například během Jim Beam Tour jsme prodali asi 220 CD.

V písni "Awards" ostře vystupujete proti hudebnímu showbusinessu a jeho zvráceným pravidlům, přesto - když by přišla nabídka z velkého vydavatelství, odmítli byste?

Tudy: Hudba je pro nás koníček a to jak funguje Onset, je založeno na tom, že nás to všechny baví. Ve chvíli, kdy by nám nějaká velká firma kladla podmínky, které způsobí to, že nás to nebude bavit, v naší muzice by to bylo cítit. A to tak, že by náš projev ztratil šťávu.
Aleš: Jak už jsem řekl výše, vše záleží na dohodě. Nemyslím si, že bychom byli kapela, která by sebou chtěla nechat manipulovat.

A jaká byla (či jsou) očekávání od desky?

Kevin: Myslím, že "Stubborn" je deska, se kterou jsme jako amatérská kapela dosáhli mnohem víc, než jsme čekali. Dostali jsme se do soutěží Rock Made In Gambrinus, Jim Beam Music, podařilo se nám zahrát si na třech největších letních festivalech. Vyšla nám písnička na kompilaci "Rock For People" a "Beat Infusion".
Aleš: Nadále očekáváme, že se dostane mezi co nejvíce lidí.

Máte podobně jako mnoho jiných českých tvrdě-rockových skupin spíše zahraniční než tuzemské ambice?

Aleš: Myslím, že ne. Kucí?
Kevin: Venku na nás není nikdo zvědavej. Tam je takových skupin mračno. Zatím neděláme nic natolik novátorského, abychom se cpali ven.
Tudy: Všude dobře, doma nejlíp.

Zdá se mi, že se v hudbě necháváte inspirovat negativními událostmi a katastrofami, viz. "Fire", "Apollo 13".

Aleš: ...člověče vidíš to? Na tom asi něco bude...
Kevin: Možná to trochu vychází z podstaty hard coru, do kterého se ještě stále počítáme. Ten obecně nerozebírá moc příjemné věci. Ale na druhou stranu, Apollo 13 se přece nakonec vrátilo, ne?

Několikrát se ve vašich textech objevuje Bůh, jaký máte vztah k náboženství jakožto instituci?

Tudy: Já to většinou cítím spíš jako schovávání se za něco, nebo určitou pózu. Já mám nejblíž k přírodě - na to není potřeba náboženství.
Aleš: Já osobně jsem nevěřící, myslím ale, že byly doby a místa, kde náboženství sehrálo svou nezastupitelnou úlohu.
Kevin: Jsem darwinista, v Boha nevěřím. Ale třeba moje žena je věřící a myslím, že to mezi nás mosty nestaví. Řekl bych, že jsem v tomto směru asi dost tolerantní, a to doporučuji všem, vyhneme se zbytečným konfliktům. Co se týká našich textů, slovo Bůh se tam objevuje, ale nikdy nehraje hlavní roli.

V písních útočíte na prohřešky moderní doby - drogy, sociální nespravedlnost, bezpáteřní showbusiness, světová chudoba. Cítíte se coby hudebníci povinni fungovat jako kritici společnosti?

Aleš: Necítíme.
Tudy: To, že se nám něco nelíbí, znamená pouze to, že jako hudebníci můžeme svůj názor ventilovat skrze naše texty a hudbu. Nepatříme k extrémním kapelám.
Kevin: Rozhodně to neberu jako povinnost, samozřejmě, kdo si přečte naše texty, vidí, co nás trápí, ale na druhou stranu se s těmi texty seznámí tak 10 % posluchačů. Zůstávám u názoru, že nejsme politická kapela a jde nám především o hudbu.

Po hudební stránce vás lze zařadit nejen k tradičním žánrům jako HC nebo trash, ale jistě i k modernímu nu-metalu. Která z těchto škatulek je vám příjemnější?

Tudy: MTV-HC.
Aleš: Pro mne je příjemné už jenom to, že nás řadíš do hudby (smích). Vážně, podle mne je hudba jen jedna. Jsme ovlivněni různými žánry a důležité je, jestli naše pojetí má nějaký smysl. Já osobně si myslím, že ano. Co, kluci? V teple domova si každý dopřáváme poslechu odlišných hudebních žánrů. Takže to může dopadnout i tak, že jednou budeme hrát mix dechovky s death metalem.
Kevin: Myslím, že tyto tři žánry se u nás opravdu dají najít nejčastěji. Já bych ale nejradši slyšel slovo crossover.

A co vůbec soudíte o tolik diskutovaném nu-metalu?

Aleš: Ten název mi moc nesedí.
Kevin: O název asi nejde, hudba může být zase jenom dobrá, nebo špatná. Vadí mi pouze, pokud je v tom kalkul a dělají se skupiny na zakázku. Pak tam vidíš šest krásných blbečků, kteří na MTV "pózujou". Ale každý se musí nějak živit. Bussines je to asi famózní. Mám i oblíbené nu-metalové skupiny.

Z vašich písní hodně zaznívají zdánlivě atonické zvuky, takové elektronické kuropění, je pro vás při komponování důležitější zvukově bohatá struktura, anebo úderná pecka? Které z těchto dvou poloh dáváte přednost?

Tudy: Podle mě největší tvrdost způsobují kontrasty, takže jednoznačně obojí.
Aleš: V poslední době bych tam nejradši slyšel zvukově bohatou strukturu kombinovanou s tvrdou rytmickou úderností - ona ta dynamika skladby je asi hodně důležitá. V tomto duchu vzniká i nový materiál.
Kevin: Já osobně dávám přednost pestrosti, pokusíme si jí na příští desce dopřát bohatýrsky. Kuropění nekuropění, hlavně když je spokojenost (smích).

Pro mladé kapely se může stát internet jediným způsobem, jak se dostat k posluchačům. Co vy a internet?

Aleš: Web, emaily, ICQ - velmi rádi.
Kevin: Já ho využívám jak pracovně, tak pro zábavu. Rozšiřuje mi obzory a přitom můžu sedět doma v křesle. Za to by měl někdo dostat "nobelovku". Někdy ho taky zneužívám, viz. Tudyho odpověď.

Znáte MusicServer.cz?

Tudy: Ja, ja.
Kevin: Ano, od té doby, co hledáme, kdo o nás kde napsal, jsem začal chodit i na MusicServer.cz.

Děkuji za rozhovor.