První přišel na řadu Tony Joch se svojí kapelou, která byla oproti vystoupení na festivalu Koněšínský Vendelín doplněna o bubeníka a sólového kytaristu. Joch dostal na vystoupení striktní půlhodinku a svojí melodickou a zpěvnou muzikou publikum rozhodně nenudil. Set opět opřel o EP "La Dolce Vita", protože debutové album je stále ve stadiu tvorby. Vytleskaný přídavek obstarala skladba Karla Macálky "Bílá místa".

Na milý začátek večera navázal Vojta Kiďák Tomáško. Jen sám s kytarou donutil lidi ze začátku více se zamyslet nad interpretovanými texty. Jedenasedmdesátiletý písničkářský bard je držitelem několika cen Porta a důležitou postavou celé tuzemské folkové scény. Zahrál několik písní ze své bohaté kariéry a také jednu ze skladeb, kterou přispěl do repertoáru tehdy začínající Věry Martinové. Ve druhé části písně získaly víc lehkosti a nadhledu, Kiďák si s lehkým sarkasmem utahoval z návštěvy zubaře i z chuti dnešních starších mužů vypadat za každou cenu mladě. Přídavek obstaral hit "Toulavej" a zbrusu nová píseň "Všechno je tak jak má být".

Žalman má snad Vysočinu stále raději. Do Telče jezdí i na zimní verzi Prázdnin a v březnu byl hrát v Moravských Budějovicích. Vyzbrojen stále aktuální deskou "Cestující muž", oslavou kulatin a padesáti lety na pódiu a s tím spojenými projekty (životopisný film "Naslouchám tichu země", který brzy uvede Česká televize, speciální dvojalbum "Moje nevšední roky", které vydal v souvislosti se zmíněným půlstoletím na scéně, velký Žalmanův zpěvník a kniha "Sedmdesát písní jar a povídání") a hlavně nekonečnou chutí přinášet lidem radost prostřednictvím svých písní hrál skladby novejší i starší.

Ze začátku došlo na "Čekej malá Gréto", "Krásnou Pálavou", "Jantarovou zemi", "Byla vojna, byla" a také na vtipnou gratulaci guruovi zdejšího festivalu Milanu Kolářovi, který má přezdívku Medvěd, a proto obdržel stylové dárky v čele s tím hlavním - umístěním do nedaleké zoo v Jihlavě. Aby těch oslavenců nebylo málo, Žalmanův věrný souputník baskytarista Petr Novotný hraje v kapele 25 let a letos oslavil šedesátiny.

Také nadále se setlist hodně opíral o poslední album ("Zapomínám skleničku"), ale sahalo se i k laskominám typu "Venkovanka" nebo "Všechny cesty začínají k ránu". Po tradičním medley starších skladeb došlo na "Píseň malých pěšáků", která posloužila jako vzpomínka (nejen) na Wabiho Daňka. A začal se blížit samotný závěr celého večera spojený s tradiční "Kdyby tady byla taková panenka", vypalovačkou "Ticho Hobitů", kterou odzpívala Míša Hálková, klasikou "Rána v trávě" a "Divokým horským tymiánem".

Jako přídavek zazněly "Jdem zpátky do lesů" a překvapivě "Tam na Picadilly" v jazzové úpravě a s předtočeným bigbandem a tradičně odpojená "Nezacházej slunce". Celá kapela si vystoupení viditelně a slyšitelně užila, odehrála ho vytříbeně, s chutí a zapůsobila jako skvělé osvěžení v horké letní noci.