To podivně znějící jméno skupiny vám asi moc neřekne (mně tedy napoprvé nic), ale už na obalu uvedená dvě jména, Pavel Fajt a Václav Kořínek, by mohla. Tedy těm, kteří sledují českou tzv. alternativní scénu, jejíž alternativnost spočívá hlavně v tom, že ji neuvidíte na Nově v některém "zábavném" pořadu a neuslyšíte na "skvělých" rádiích hrajících českou muziku. A přitom jde mnohdy o hudebně dost normální počiny.

Je fakt, že projekt Ladakh úplně "normální" není. Fajt je známý svým rytmickým hledačstvím, na svém loňském albu "Drum Trek" se pokoušel nahlédnout do hájemství spíše taneční scény. A v Ladakh se díky spolupráci s Václavem Kořínkem dostává do dalších dimenzí tak široké škatulky zvané taneční hudba. Rytmy, z nichž se dá někdy snadno vystopovat návaznost na vlastnoručně zkonstruovanou bicí sestavu použitou na "Drum Treku" (skladba "Kon-Tiky Fly"), ale celkově znatelně více dýchají atmosférou world music, která nebude převážně jen vkladem Kořínkovým. Částečně je daná škatulka jasně identifikovatelná díky "zprofanovaným" nástrojům (didjeridoo), ale víc a víc se kvůli "šamanským" rytmickým vzorům a dalším ingrediencím (výkřiky či nápěvy Kořinka) stává logickým onen název projektu (provincie v Kašmíru). Určitá monotónnost, která byla na překážku na jeho sólovém albu, je na téhle desce vhodně "narušena" využitím syntezátorů (programované Fajtem nebo třetím mužem v pozadí, Radkem Michalkem), které učinky rytmu posilují dalšími zvuky či ruchy.

Úvodní "Dynamis" svou chladností spíše připomene starou EBM z 80. let (tvorbu kapel jako Front 242 či Borghesia), aby vás v posledních dvou minutách zavedla někam na svahy Himalájí. A tam poblíž zůstaneme skoro po celou desku, na perkusích založená skladba "Elvis" sice chvilku náladu "zkazí" syntezátory, ale jinak by mohla mít šanci ve world music hitparádě. Krátká "Tua Hua" či "Frajer Bodo" (vhodně zvolená jako upoutávka na R1) na tom jsou podobně. Ne ve všech skladbách se ale daří zaujmout po celou jejich délku, občas by prospěla změna motivu ("Dynamis", "Aknael"), "Kula Kulu" si mohli odpustit úplně. Album je dobré poslouchat v celku, přechody mezi jednotlivými skladbami se ztrácejí a zůstává pocit výletu jinam. Přesto, pokud bych měl jmenovat, nejvíc mě zaujala poklidnější "Kon-Tiky Fly" a, až na úplně zbytečný závěr, pádivá "Frajer Bodo".

Přes určité výtky je album projektu Ladakh zajímavým pokusem nahlédnout na rytmickou hudbu neotřele a po svém. Ačkoliv je otázkou, zda tuckou zpovykaná mládež bude mít trpělivost ocenit trochu "jiné" rytmy a zda pro "přírodně" orientované posluchače na druhé straně nebude album až příliš "mechanické", mně osobně je snaha o to, jít ne moc vyšlapanou cestou, sympatická. A možná to moc řeším, prostě si chlapi něco vyzkoušeli, o určitém nadhledu svědčí názvy skladeb.

Jedna malá kritická - Pavel Fajt ví, že u umělce nestačí talent, ale je potřeba také marketing a na svých stránkách se to snaží realizovat. Ale zarazilo mě, jak neaktuální jsou, rok 2002 tam není vůbec pokryt. Odkaz na tuto desku nebo nějaké bližší informace byste tak hledali téměř marně, starší verze skladby "Elvis" (předpokládám tedy, že Wendy Zulu je pseudonymem pro Václava Kořínka) to nezachrání.