Když před třemi lety přišel Pavel Fajt s myšlenkou zorganizovat ojedinělý projekt Slet bubeníků, na kterém by se sešli pouze hráči na různé druhy bicích nástrojů, dívali se mnozí na jeho nápad dost skepticky. Jak už to tak bývá, Pavel Fajt se nenechal ničím zastavit a svůj projekt zrealizoval. Ještě že tak. Fenomenální koncertní šňůra, která spojuje muzikanty různých žánrů, pocházející z různých kontinentů, se uskutečnila letos již počtvrté a snad ne naposled. Právě u příležitosti čtvrtého ročníku "Sletu bubeníků" vyšlo dvojcédéčko s nahrávkou loňského vystoupení, které se odehrálo 3. 10. 2004 v pražské Laterně Magice v rámci festivalu Struny podzimu.

Na koncertě se představilo patnáct muzikantů. Kromě již zmiňovaného otce celého projektu Pavla Fajta ještě například hráč na bonga Alan Vitouš, Miloš Vacík (Tam tam orchestra, Sluneční orchestr) nebo živelná Tereza Petrášová. Až z Ameriky zavítal do Česka američan Hearn Gadbois, který je znám tím, že si sám vyrábí nástroje, na které hraje. V neposlední řadě mohli návštěvníci koncertu na pódiu spatřit i Australana Chrise Hughese a afrického perkusionistu Elvise Kititiho. Některé skaldby ozdobila svým zpěvem mongolská operní pěvkyně Urna Chahar-Tugchi.

Hned po vložení prvního CD do přehrávače rozhodně potěší skladba "Sun dance", při které člověk snadno nabude dojmu, že se ocitl uprostřed nějakého kmenového rituálu. Z džungle rytmů následuje prostřednictvím "Eurotanga" přesun rovnou do Evropy, kde nám není dovoleno moc dlouho se ohřát, většina skladeb totiž evokuje právě ono prostředí džungle. Interpreti se ale v džungli rytmů rozhodně neztrácejí, naopak každý drží svůj nástroj pevně v ruce a všichni dohromady tvoří skvěle ladící celek. Pozitivní je, že se ne vždy drží nazkoušené verze, ale občas sklouzávají k improvizaci, která má své neopakovatelné kouzlo. Další věcí, která se mi na "Sletu bubeníků" líbí, je vzájemný respekt muzikantů, kteří si vzájemně dávají prostor k sólům a chvíli na to zase hrají všichni jako jeden muž. CD s číslem dvě je o něco bouřlivější než jeho dvojče, které místy vybízí spíše k meditaci. "4th Chakra" ukazuje skvělé bubenické schopnosti Pavla Fajta, "Reggae Samba" zvedne ze židle i nejzarytějšího odpůrce tance a mně osobně je ze všech skladeb nejsympatičtější.

Obecně lze říci, že na nahrávce si každý může najít skladbu přesně podle svého gusta. Když k tomu připočteme fakt, že tvůrcům nahrávky se podařilo výborně zachytit atmosféru panující v průběhu živého vystoupení, lze jim jejich práci jen pochválit.