Svého času vinyly s jejich skladbami nechyběly v kufru žádného významného DJe. Jejich tracky zněly v tanečních klubech stejně jako v barech nebo dokonce kavárnách. To ale byly, jak se říká, nulté roky a GusGus po vydání debutové "Polydistortion" a následné "This Is Normal" platili za senzaci. Přišli s neotřelým a originálním zvukem, který svět elektronické hudby uhranul. Navíc místo narození kapely, chladný Island, dodalo její hudbě patinu skoro až magického tajemna.

Za více než dvacet let existence prošli GusGus řadou obměn stylových i personálních. Hudebníci přicházeli a zase odcházeli skoro tak často, jako se měnily nahrávací společnosti. (Například vydání prvních dvou alb zastřešilo legendární vydavatelství 4AD.) Současné jádro skupiny tvoří dvojice Daniel Ágúst Haraldsson a Birgir Þórarinsson, tedy persony, které soubor na konci devadesátých let zakládaly. Ve tvorbě formace se za celou dobu vystřídaly snad všechny styly, jaké současná elektronická hudba nabízí. Dohledatelné jsou prvky disca, trancu nebo bezpočet odnoží house music či ambientu.

Stylová různorodost je patrná i na letošní novince, která v diskografii vyfasovala pořadové číslo deset. Album zahajuje "Featherling" s trancovým syntezátorem v úvodu, ke kterému se po několika okamžicích připojí temná rytmika a charakteristický zasněný vokál protažený hall efektem. Zmíněnou zvukovou různorodost dokládá titulní "Lies Are More Flexible", kde dvojice oprášila zvuk osmdesátkových syntezátorů. Do ambientních poloh se naopak pouští ve skladbě "Fuel".

Přestože stopáž "Lies Are More Flexible" má skoro přesně čtyřicet minut, obsahuje pouze osm tracků. O to víc působí deska kompaktně a celistvě, i když oproti předchozím albům tady není zvuk tak hutný anebo, chcete-li, napěchovaný. Všichni zúčastnění vědí, že časy největší slávy kapely jsou již nenávratně pryč, přesto si hudebníci dali při přípravě materiálu evidentně záležet. Stejné úsilí věnovali i výběru skladeb, které na desku umístí. "Lies Are More Flexible" je ukázkou toho, že méně někdy znamená více.