Amfiteátr na Vyšehradě dostal letos nový kabát v podobě laviček, které zajistily větší pohodlí návštěvníků. Festival odstartoval již 29. 5. písničkovým vzpomínkovým večerem na Wabiho Daňka, který se pravidelně festivalu zúčastňoval. Během následujících tří týdnů byl tento prostor místem, kde jste mohli vychutnat vystoupení Bratrů Ebenových, Michala Prokopa & Framus Five, Keks, recitálu Vladimíra Merty, narozeninových koncertů Petera Lipy, Norbiho, Laco Decziho či skupiny Fleret se Zuzanou Šulákovou.

Poslední festivalový den patřil Tomáši Klusovi, který nevystoupil, jak už bývá tradicí, s (doprovodnou) Cílovou skupinou, ale pouze s kytaristou Jirkou Kučerovským. Připomněli jsme si tak jeho začátky, kdy vystupoval ve dvojici, nebo koncept koncertů "Nablízko", kterými v komorních prostředích slavil vloni svých deset let na scéně.

Před ním ten den pódium patřilo předskokanům Meme, projektu Matyáše Vordy a Františka Boříka z Mandrage, kteří se prvně představili posledního zářijového dne na Klusově koncertu v Pragovce. Duo stavějící svůj zvuk na klavíru a bicích sází na kabaretní projev, jak je vidět z kostýmního, hudebního a místy humorného pojetí, které se nebojí zapojit diváky a říct si hned v úvodní písni, že pánové jsou zvyklí na potlesk ve stoje. Byli natolik drzí, že předělanou českou hymnu věnovali Danu Landovi, který bydlí nedaleko místa konání akce.

Klus byl oproti nim komornější. I přesto, že je kvůli doznívající borelióze a naplno rozjeté festivalové sezóně v jednom kole, sršel opět dobrou pozitivní energií, kterou házel plnými hrstmi na přítomné. Návštěvníky neodehnaly ani dešťové přeháňky, které se chvílemi přehnaly přes areál. Právě okleštěná sestava za doprovodu Kučerovského nabídla vřelou intimní atmosféru. Slova písní dostala najednou větší váhu a zněla tak nějak obyčejněji a opravdověji.

Tomáš Klus patří k interpretům, které můžete navštívit několikrát za sebou během léta a stále se máte na co těšit. Jeho koncerty jsou neopakovatelné svojí atmosférou a improvizací. V porovnání s ním vám pak jiní interpreti připadají jak ohraná gramofonová deska opakující stále stejné fóry či oslí můstky k jednotlivým písním. Klus umí rychle, spontánně, vtipně reagovat na jakýkoliv podnět z publika či okolí, včetně toho, že si jedna paní svlékla mikinu, jeden pán se celou dobu doprošoval "Dobrého rána", že nad Vyšehradem přelétly dvě helikoptéry nebo když si jeho dítka hrála na pódiu na medvědy či se prala o tygry, které jsou maskoty na každém koncertě.

Nechyběly tradiční politické proslovy atakující počínání Babiše a Putina (výjimečně se zapomnělo na Zemana) a poselství věnovaná tomu, že bychom měli jako lidi držet více spolu, mluvit o věcech a naslouchat si. Jak symbolické. Protože v ten samý večer si odbyla premiéru na sociálních sítích nová píseň "Tichá voda", která je plná poselství. Bohužel se na ni během koncertu nedostalo. Z nové desky "Spolu", která má vyjít 7. září, tak zazněla jen "A pak" s Tamarou.

Festival skončil stejně, jako začal - závěrečná píseň vzdala hold Wabimu Daňkovi. Zazněla jeho nejznámější "Rosa na kolejích", kterou zazpíval Klus společně s Kučerovským. Nebyli však sami, přidali se sborově všichni návštěvníci, a za Vyšehraním tak udělali příjemnou tečku.