Čeští hiphopoví fanoušci to nemají lehké. Zaoceánské hvězdy jezdí do Evropy sporadicky, a když už přece jen, naši zemi pravidelně přehlížejí. Máme tady sice Hip Hop Kemp, který tu a tam někoho uloví, a občasné menší jednorázovky v menších klubech se sice také místy zadaří, dovézt sem ale nějakou pořádnou hvězdu, to se poštěstí jednou za pár let. A přestože jsou domácí koncerty lidí, jakými jsou třeba Eminem, Drake, Kanye West nebo Jay-Z stále z říše snů, donedávna ještě rockový festival Aerodrome už na letošek oznámil příjezd Macklemora a Wize Khalify, což dává tušit, že by se díra na trhu mohla přece jen pomalu zaplňovat. Totéž platí pro Colours Of Ostrava, jejichž hlavní hvězdou budou N.E.R.D. Bude proto velmi zajímavé sledovat, kolik návštěvníků se jim díky takovým lákadlům podaří získat.

Z podobného ranku je také G-Eazy, a byť jeho sláva ještě není tak velká, může se už dnes pochlubit několika velkými hity a účastí na albu Britney Spears nebo soundtracích z posledních dvou "Rychle a zběsile". A podobně jako zmiňovaní účastníci Aerodromu se Evropy nebojí a klidně si střihne i nějaké ty letní festivaly.

Zatímco v roce 2016 na berlínské Lollapallooze a o rok později na rakouském FM4 Frequency ještě hodně vsázel na úspěch svého hitu "Me, Myself & I", letos mu přibyla do diskografie třetí deska "The Beautiful & Damned", a tak je zase z čeho brát. A písnička "Him & I", v níž mu zpívá jeho současná životní partnerka Halsey, je další trefa do černého, které se chytila dokonce i česká rádia, Forum Karlín proto bylo až na horní balkóny zcela plné.

Původně avizovaný český rapper Renne Dang nakonec nevystoupil. Velký fanoušek G-Eazyho, který na jeho koncert před třemi lety neváhal jet až do Londýna, totiž až odpoledne zjistil, že ve smlouvě s managementem hlavní hvězdy je uvedena pasáž o tom, že jako předskokan může být jen DJ, takže se nakonec začínalo ve čtvrt na devět, kdy na scénu naběhl Young Pinch se svým DJem.

Fanoušky sice hecoval pěkně, nejspíš o něm ale už nikdy neuslyšíme. Jeho hlas zněl nepříjemně a to, co dlouhovlasý Kaliforňan předváděl, vlastně ani nebyl rap, ale spíše jen takové přizvukování do puštěné muziky. A na to si málokdo koupí lístek podruhé.

Že naopak G-Eazy umí, ukázal koneckonců už na zmiňovaných festivalech, proto velmi dobrá forma a živelná prezentace více než dvaceti skladeb nepřekvapily. Své na tři části rozdělené vystoupení, při němž jej kromě DJe doprovázel ještě bubeník, klávesák a rozdělená půlkruhová projekční plocha, na níž se například v "Pray For Me" ukazovaly křesťanské motivy, odstartovala titulní skladba z nové desky. A nahoru v tu chvíli neletěly jen mobilní telefony, ale také hlasitost fanoušků v sále. Taková přízeň se nevidí každý den a bylo znát, že si toho rapper všiml a ještě mnohokrát ten večer vděčně poděkoval.

Gerard Earl Gillum sice nepatří mezi technicky nejlepší a nejrychleji slova střílející rappery, o to víc mu ale na rozdíl od jiných rozumět. Což je dobře, protože tak aspoň můžete i bez kompletně vypsaných textů porozumět, o čem vypráví. A i když se samozřejmě nevyhýbá samožerským egotripům a písničkám o sexu ("That's A Lot"), dává dohromady i myšlenky o vlastních pochybnostech a směru, kterým se vydal ("Eazy") a také nebezpečích, která přináší závislosti ("Sober"), sláva ("Pray For Me"), láska ("Him & I") a další životní strasti. Mezi rappery nepříliš častý vysokoškolský titul z oblasti marketingu, obchodu a produkce je zkrátka znát, a i když ne všechny texty si zaslouží tak bezvýhradný aplaus, jakým jej v karlínské hale zahrnovalo publikum, zcela určitě má na čem stavět.

Oproti předchozím koncertům překvapila absence politického nesouhlasu, v rámci kterého se G-Eazy pravidelně vyjadřoval o tom, jak se stydí a omlouvá za svého prezidenta, a následně na to navazoval trackem "FDT (Fuck Donald Trump)". Ten tentokrát zazněl až na úplném konci jen z reproduktorů. Přitom se nedá říct, že by na podobné agitační proslovy nebyl čas nebo k nim scházel důvod. Častý zákazník barber shopů s ukrajinskými kořeny měl totiž maminku, která v jeho dvanácti letech začala chodit s Melissou Mills, s čímž se postupem času fanoušek basketbalu smířil a začal ji mít rád. O to bolestivější pak bylo, když ji deprese dohnaly až k předávkování se. Není proto divu, že pro někoho, kdo má za sebou takovou tragédii, jsou kontroverzní výroky prezidenta o menšinách jako sůl do rány.

O to víc se ale v Praze snažil být pozitivnější. Naše hlavní město vkládal téměř do každého songu, zatímco mu fanoušci zobali z ruky při "I Mean It", exponované "Random" s odpálenou náloží tekutého dusíku nebo dost možná nejdivočejší "Say Less", do níž svým tvrdě elektronickým základem přispěl Dillon Francis. Pro mnohé vytoužené rádiové hity "Me, Myself & I" a "Him & I" si nechal až na konec, kdy seskočil dolů pozdravit se s fanoušky v prvních řadách, a vše ukončil singlem "No Limit".

Při hodinu a půl dlouhém koncertě se G-Eazy sice nevyhnul několika hlušším místům, kdy bylo více znát, že oproti zkráceným festivalovým setům těch hitů zatím ještě nemá mnoho, a tak spolu některé tracky docela splývaly, i tím ale vlastně potvrdil totéž, co si můžeme odnést z jeho desek - ne všechno, co dělá, je bezvýhradně dokonalé, své kvality ale má a za jeho poslech se není třeba stydět. A to není špatná devíza.