Vaše druhá deska "ZE.MĚ" vychází už 23. března, a vy ještě stále nahráváte. Jak to stíháte?

Moc nestíháme. Je to dost napínavé, a to už jsme datum vydání posunuli. Ale na druhou stranu věřím, že o to vlastně výsledek bude lepší, protože jsme díky tomu ještě včera přidali další smyčce do písně "Sami dva" a já ještě budu její část přezpívávat.

K singlu "Vono", v němž je možné slyšet i dětský sbor, jste klip natáčela v pražském metru. Podle vašeho instagramového příspěvku to asi byl trochu zmatek, mohla byste nám to přiblížit?

Čas na natáčení jsme měli od půl jedné do půl páté, a vše, co jsme chtěli, jsme nestihli. Věřím ale, že všechno zlé je k něčemu dobré, a my jsme teď mohli díky tomu na klip nahlédnout z jiné strany. Máme tedy ještě jeden natáčecí den ve studiu, který klip opět o něco obohatí.

Původně jste místo "Po válce" chtěli připravit vizuál k něčemu jinému. Šlo o "Vono"?

Ne. Původně to měla být píseň "Turci a pressa", která asi nakonec jako singl nikdy nevyjde. To je ale podle mě přirozený vývoj věcí a já jsem teď velmi ráda, že Honza "Po válce" tak prosazoval. Měl pravdu, je to kluk šikovná. To se o něm ví.

Jak jste vlastně k nápadu točení pozpátku přišla?

Honza do mě pořád vrtal, ať je to "Po válce", a já mu pořád vysvětlovala, že mě napadají jen samý banální obrázky. Ten text je moc konkrétní a lehce to mohlo spadnout do popisnosti. Samozřejmě vždycky můžete k rozchodové písni natočit typické rozchodové video, ve kterém se dva lidi hádají a balí si kufry, ale přesně to jsem nechtěla. Přála jsem si nějakou metaforu. Měla jsem se v té době kvůli nějaké jiné práci (ze které nakonec sešlo) ostříhat a najednou mě napadlo, že by bylo hezký to zaznamenat. Točit pozpátku ke mně přišlo jedno ráno jako vnuknutí, dávalo to najednou smysl dohromady s refrénem. No, a tenhle nápad jsem představila režisérům Jakubu Machalovi a Janu Bártkovi, kteří ho přenesli do lesa a dali mu onu režisérskou vizi.

Kvůli natáčení jste se text písně naučila pozpátku. Nepřemýšlela jste třeba takto nazpívanou verzi dát na album, třeba jako bonus?

To mě nenapadlo. Já bych byla pro, ale nevím, co by na to řekli muzikanti. Pozpátku se totiž úplně ztratí rytmus. Přemýšlela jsem ale nad tím, že bych tak "Po válce" zazpívala naživo, což je asi ještě větší výzva. (smích) Respektive já už to umím, ale kluci... Nevím nevím. Budu se muset poptat.

V písni "2, 8, 5" si utahujete ze sociálních sítí. Co vás k tomu přimělo?

Jejich obrovský vliv na naše životy. Máme tam stovky přátel a sledujeme co nejideálnější obrazy jejich životů. Jsme nadšení, že můžeme sledovat, co dělá Šárka Vopičková ze základky, protože bez Facebooku bychom to nevěděli. Jenomže ono je to, myslím, tak nějak přirozené, že bychom to nevěděli, protože Šárka Vopičková už dávno není naše kamarádka. Tak nevím, jestli je opravdu tak důležité sledovat vývoj jejích dětí a narozeniny jejího psa... Jestli to je fakt super náplň našeho životního času. Ale tak samozřejmě, je to každýho věc, že jo. (smích)

Mají čísla, která v tomto songu používáte, nějaký speciální význam?

Ne, ne… (chvilku přemýšlí) Vlastně ano. V sociálních sítích jde především právě o čísla. A navíc takhle počítala Ronja (dcera loupežníka, pozn. redakce). "Dva, osm, pět, švec," a pak se někam rozběhla. "Švec" znamenalo "teď".

Na vašem profilu můžeme najít několik příspěvků o volbách. Přemýšlela jste i tentokrát nad politickou písní? Myslíte si, že je hudba dobrý prostředek, jak na takové věci upozorňovat?

Je to zodpovědná věc, a já jsem nechtěla vypustit jenom nějaký výkřik, který by vlastně nic neznamenal a jen komentoval to, co všichni víme. Myslím si, že jde o dobrý ventil, ale nejsem si jistá, zda by to mělo v tuto chvíli nějaký dopad, situace mi přijde už velmi vážná. Určitě však fandím všem, kteří i touto formou bojují.

Co jsem zatím z desky slyšel, mi přišlo o dost optimističtější než debut. Lišilo se nějak nahrávání s Janem P. Muchowem?

Nelišilo. Byla to úplně stejná pohoda jako předtím (smích). První desku jsme ale dávali dohromady čtyři roky, zatímco tuhle jenom rok. Možná proto zní "ZE.MĚ" uceleněji. Pracovalo se na ní soustředěněji, já jsem s Davidem Hlaváčem spolupracovala jak hudebně, tak textově, což taky nahrávku drží pevněji. Tehdy jsem vlastně nevěděla, zda si opravdu přeji vydat album, texty jsem psala spíše pro sebe. Tentokrát jsem do nahrávání šla s určitou myšlenkou.

Když se za debutem ohlédnete, jste s ním stále spokojená?

To určitě ano. Myslím si, že to bylo maximum, co šlo v té době udělat. Písničky jsou dobré zvlášť, ale jako celek mi to drží míň než novinka, což taky souvisí s faktem, že tehdy jsem spolupracovala s více lidma.

"Barbora Poláková" také vyšla s designérskou lampou. Zvažovala jste i tentokrát nějaký bonus?

Ne, deska ale určitě vyjde i na vinylu. O to více jsem se nyní soustředila na merch. Dělají ho se mnou hrozně šikovní lidi, Tereza Kytková a Vojta Novotný. Vznikly tak krásné střihy, moc se mi líbí, jak jsou graficky zpracované texty, což zase dělala Lucka Tomišková.

Co vás vlastně inspiruje ve tvorbě reklamních předmětů?

Samotné skladby. Stejně jako u klipu vytváříte vizuální obraz písně, tady zas tvoříme něco, na co se dá sáhnout. Snažím se dělat něco jiného než jen trička s mým jménem. Celé je to vyrobené v Čechách. Dokonce i ta látka je tu utkaná, to fakt není běžné.

Na turné se asi hodně těšíte. Kapela zůstane stejná?

Ano, těším se moc, a kapelu, doufám, ani v budoucnu měnit nebudu. Hraje totiž výborně a její členy mám velmi ráda. Jen jsme se tentokrát trochu rozšířili, máme tři další vokalisty, dva jsou z kapely Skety. Hosty neplánuji, a pokud nějací přijdou, bude to překvapení.

Budete i tentokrát hrát na steeldrum?

Bohužel ne. Chtěla jsem k tomu svému původnímu pořídit ještě druhý, abych měla kompletní stupnici, ale nepovedlo se mi to sesynchronizovat. Asi z toho bude Pavel, můj partner, trochu nešťastný, protože ten první mi dal k Vánocům právě on, ale ono aspoň i to turné bude o něco ucelenější.

Na závěr by mě zajímalo, jestli by se Barbora Poláková dokázala rozhodnout mezi herectvím a zpíváním.

Ne. To je jako volba mezi mámou a tátou.