Skupinu Čechomor dneska nikomu netřeba představovat. Po letech hraní se vyšvihli na první příčky popularity díky desce "Proměny", která je ale v jejich diskografii poněkud netypická. Nyní ale můžeme kapelu zažít v opravdové podobě i doma v křesle. Vydávají totiž živý záznam koncertu s jasným titulem "Live".
8/10
Čechomor - Live
Skladby: Předehra, Až já půjdu povandruju, Michálek, V zeleném háji, Husičky, husičky, Včelín, Nevěra, Ore šuhaj ore, Mázek, Panenka, 7 nocí, Slunéčko, Ach Bože z nebe, V tom Prešpurku, Hop hé, Instrumentálka na irské téma, Mezi horami, Gorale, Rehradice, Aj čo ně dáš, Pivničková, Nepudem domů
Celkový čas: 70:16
Vydavatel: Universal
Čechomor je populární, uvědomuje si, že to nemusí trvat věčně, a kuje železo, dokud je žhavé. Dlouhá léta o nich vědělo jen pár zasvěcených, a tak si svou slávu zaslouženě užívají. A protože na skutečnosti, že nejlepší jsou na koncertě, se shodnou snad všichni, došlo s novým albem logicky na "živák". To je vždycky trošku ošemetné, protože mnohé interprety to svádí k tomu, pojmout ho jako best of (co by to bylo za koncert, kdyby na něm nezazněly ty největší hity...), ale tady se tomu kapela úspěšně vyhnula - hity tu pochopitelně jsou, ale zároveň také devět nových písní, čili skoro polovina. Což není špatná bilance.
Jestliže album "Proměny", natočené pod dohledem Jaze Colemana, sice přineslo skupině (spolu s filmem "Rok ďábla") komerční úspěch, z hlediska hudebního šlo spíš o (z mého pohledu nepříliš povedený) experiment. V podstatě se totiž nejednalo o hudební přínos či nový pohled, ale jen o určité uhlazení materiálu a jeho zpřístupnění širokým masám. Naproti tomu na aktuální nahrávce už není potřeba nějakého podbízení, a tak tady zní
Čechomor opravdu jako obvykle - tj. přirozeně a nevyumělkovaně. Právě v přirozenosti je totiž největší síla kapely, která tak přibližuje folklór i těm, kteří jsou programově otráveni jeho dlouholetým przněním nejrůznějšími špatnými dechovkami, v jejím podání je bližší a srozumitelnější i současnému publiku, aniž by ztratil svou podstatu a čistotu. Zároveň ho ovšem kloubí s dalšími žánry - Klučkovy rytmy jsou často bez debaty rockové, Pobořil s Pavlíkem vnášejí citlivě prvky balkánské world music, ale i jazzu, Holas hrou na housle zas nezapře svou "keltskou" hudební minulost. Ovšem kolektivní cit a pokorný přístup k lidovému materiálu jsou určitě také jedním z prvků, který zajišťuje, že poskládaný výsledný tvar nepůsobí nabubřele a vykalkulovaně.
Tím, že skupina nemusí řešit autorskou potenci, protože přísun osvědčeného a lety prověřeného materiálu je prakticky neomezený, zbývá jí o to víc sil pro napření důrazu do interpretace a nápaditých aranží. Živá nahrávka také jasně dokumentuje výbornou sehranost a muzikantskou komunikaci na pódiu. Ostatně už jen taková maličkost, jako byl výběr Lenky Dusilové coby hostujícího ženského hlasu, svědčí nejen o dobrém vkusu, ale především opět o dokonalém citu, podobně kvalitních zpěvaček je u nás asi víc, ale málokterá je zároveň i natolik živelná a prostá jakékoliv křečovitosti.
Dokonalý tvar podobných alb bývá často dosažen tím, že se jedná o sestřih z několika koncertů.
Čechomoru stačily pouhopouhé dva, což také o něčem vypovídá. Nahrávky jsou nejen dobře vybrané, ale především geniálně poskládané tak, že opravdu deska působí jako samostatný, dobře dramaturgicky vystavěný koncert, který má svou přirozenou gradaci. I ono mimoverbální pnutí mezi pódiem a hledištěm je jasně cítit. Pokud jste nikdy nebyli na koncertě
Čechomoru, po poslechu téhle desky vám musí být jasné, jaká atmosféra tam panuje. Vánoční dárek jak stvořený.