Jen těžko si onoho zářijového večera roku 1969 mohli hardrockoví benjamínci Deep Purple představovat, že ještě po třiatřiceti letech se bude znovu vydávat záznam koncertu, který ten den uskutečnili společně s Royal Philharmonic Orchestra (tehdy dirigovaným Malcolmem Arnoldem). Bezmála hodinovou kompozici skladatele Jona Lorda, která posléze vyšla jako čtvrtá oficiální deska Deep Purple, provázelo tenkrát zřejmé nepochopení a poměrně vlažné přijetí; nakonec zavdala i na mnohé pře mezi členy kapely. Experiment souhry s filharmonií byl naplněn a Deep Purple se vrátili zpět do vod "chytrého" hard-rocku, kdesi v pozadí stále okořeněného prvky klasiky.

V průběhu let postupně znovu a znovu vycházely různě obohacené a zvukově čím dál dokonalejší, napřed vinylové, posléze kompaktní, podoby této nahrávky, na prvním CD "Concerta" z roku 1991 se objevily i dvě skladby ("Wring That Neck" a "Child In Time") z běžného repertoáru Deep Purple, kterými koncert v Royal Albert Hall zahajovali. Skutečný comeback zájmu o tento projekt, tentokrát provázený mnohem vřelejším ohlasem, přišel s rokem 1999, alias třicetiletým výročím desky. Nizozemský skladatel Marco de Goeij dokázal odposlouchat a znovu přepsat již dávno ztracené partitury kompozice a dal tak podnět k jejímu znovunacvičení a následnému světovému turné (o pražském koncertu, případně v podobě DVD záznamu z Royal Albert Hall jste se mohli dočíst také na MusicServeru). Snad i dík tomu, že se "Concerto For Group And Orchestra" s novým tisíciletím stalo jedním z obnovených společenských témat, přišel čas na (snad definitivní) tečku za všemi záznamy jeho premiérového uvedení; v podobě znovu remasterované a o dosud nevydanou přídavkovou čtvrtou část "Concerta" obohacené verze vyšel na podzim roku 2002 jako 2CD.

Těžko po tolika letech na "Concertu" odkrývat něco nového a objevného, znovuvydávaná deska bude mít hlavně archivářský význam. Nabízí se znovu zopakovat, že v dějinách souhry filharmonie s rockovou kapelou bude toto dílo vždy bráno jako poměrně významná meta v tom, kam se dá s těmito prostředky dojít, i po více než třiceti letech má rozhodně právo na existenci. V pojetí, kde se klasické a rockové části rovnoměrně prolínají a doplňují, aniž by jedna z nich působila zbytečně (pro příklady, kdy smyčcový orchestr jen dubluje kapelové party a celkové aranže pouze doslazuje, by nebylo třeba chodit daleko) se Jon Lord zachoval dost nadčasově. I samotná stavba "Concerta" má ojedinělé parametry, dynamika a gradace, kterou tři na sebe navazující části mají, jsou na "klasická" měřítka velmi rockové, na "rocková" zas nezvykle vrstevnaté. První třetina se rozjíždí pozvolna a významný díl smyčců evokuje spíše hudbu ke sci-fi pohádce, Gillianův zpěv, který přichází s druhou částí komplikovanou kompozici příjemně shodí přímočarým písničkovitým výrazem, obě části jakoby byly přípravou na poslední díl, který svým drajvem (daným zejména dílem bicích Iana Paice) musel zvedat ze židlí nejen přítomné v publiku, ale i na pódiu - pětiminutový "Encore" už neukazuje nic nového, funguje jako dobře a přirozeně našitá záplata, jakési "best of" poslední třetiny. Samotné Concerto tedy ani po letech nezklame a už dík připojenému přídavku a špičkovému zvuku jistě stojí za to mít recenzovanou desku v archivu s kolonkou Deep Purple.

Polemizovat by se dalo o funkci prvního disku, u kterého se nelze zbavit dojmu potřebné vycpávky. Dvě výše zmiňované písně jsou doplněny ještě o třetí - "Hush" a přibližně tříminutové intro, ve kterém jakýsi zmatený moderátor natáčí reportáž před zahájením večera, což na jednu stranu naplňuje onu sběratelskou fetiš, na stranu druhou funguje dost rozpačitě a ve srovnání s následujícím "Concertem" léta uložení v archivu zcela nepřežilo. V tomto směru by snad bylo lepší doporučit již citovaný (nejlépe DVD) záznam třicetiletého výročí ze stejného místa, kde alespoň (z dnešního pohledu) působí polovina před "Concertem" věrohodněji. Anebo ještě lépe, nejpoctivější by bylo zkombinovat obě verze, tu první pro pocit autenticity, tu druhou pro častější poslech a návštěvu domácího kina s domácím barem pro tyto účely nejlépe obohaceném o třiatřicetiletou irskou...