Fever Ray a její hudební podobenství

"Pass This On" (The Knife)

Na začátku všeho, zhruba v roce 1999, byl vznik dua The Knife. V něm Karin Dreijer (která předtím sbírala zkušenosti v rockové kapele Honey Is Cool) funguje se svým bratrem Olofem. Jejich první album "The Knife" (2001) bylo odrazovým můstkem k pozdějším elektronickým experimentům a budování své vlastní tváře. Tu však často schovávali za masky, mystifikace a vesměs nikdy moc nekomunikovali s médii, vždy to byl uzavřený svět. O dva roky později vyšlo druhé album "Deep Cuts" s hity "Heartbeats", "Pass This On" a "You Take My Breath Away". Na něm přinesli už jasně definovaný zvuk s mixem odkazů na osmdesátá léta (dokonce jej přirovnávali k imaginárnímu soundtracku k nějakému béčkovému filmu z této éry) - odpovídala tomu i stylizace videoklipů, které v té době vypustili. Úspěchu "Heartbeats" pomohla i akustická verze Josého Gonzáleze, která se objevila i v reklamě na výrobky Sony. V klipu na "Pass This On" se objevuje švédský model Rickard Engfors převlečený za ženu.

---

"Like A Pen" (The Knife)

Rok 2006 přinesl potemnělou verzi synth popu The Knife na desce "Silent Shout". Ta nabídla i vyostřená témata, která se nakonec stala předvojem věcí následujících. Recenze se předháněly v superlativech a následné turné bylo zaznamenáno na "Silent Shout: An Audio Visual Experience". Následná spolupráce s Mt. Sims a Planningtorock "Tomorrow, In A Year" byla velký úkrok do experimentálnějšího teritoria. Jednalo se o elektronickou operu pro soubor Hotel Pro Forma a volnou variaci na téma "O vzniku druhů přírodním výběrem" Charlese Darwina. Zatím poslední položkou v diskografii The Knife je rozsáhlý komplet "Shaking The Habitual", který se zaměřoval na sociologická témata, queer a feministické odkazy a hudebně šel nekompromisně po hranách techna. Reakce byly velmi rozporuplné, i když se nedal vytknout originální tvůrčí přístup. Stejné ohlasy mělo i následné turné v podobě atypické performance. Ta vyšla loni na DVD "Live At Terminal 5".

---

"What Else Is There?" (Röyksopp)

Vedle toho Karin stíhala i další projekty a hostování. Jednou z hostovaček byla i vokální výpomoc ve skladbě "Slow" na desce "Vantage Point" skupiny dEUS. Nejvíce viditelná však byla kooperace s norským duem Röyksopp na dvojici nahrávek "The Understanding" a "Junior" - singly "What Else Is There?", "This Must Be It" a "Tricky Tricky" tak nesly její nesmazatelný rukopis. Ve fázi příprav svého prvního sóla, již pod jménem Fever Ray, stihla natočit i část soundtracku k nezávislému filmu "Dirty Diares" - sbírce třinácti krátkých příběhů převážně švédských autorů, jejichž ústředním tématem byla sexualita z feministického pohledu a nemálo příběhů sklouzávalo k otevřené pornografii. Podobnou zkušenost už měla se soundtrackem domovských The Knife k bijáku "Hannah Med H".

---

"When I Grow Up" (Fever Ray)

Debut "Fever Ray" vyšel nečekaně, nejdříve jen digitálně a zpětně i ve fyzické formě (stejný cyklus posléze prodělalo i "Plunge"). Deska přinesla propracované kompozice, které se proplétaly v pomalejších rytmech, jejich konstrukce však byla vrstevnatá a dynamicky uhrančivá. Nad tím vším vládl hlas Karin, často prohnaný nějakým tím speciálním efektem nebo navrstvený v několika úrovních (stejně tak pracovala s hlasem i na albech The Knife). Tajuplné texty, mysteriózní nálady a temná zákoutí, mnohé už tehdy naznačoval i první singl "If I Had A Heart". Geniálně vygradovaná "When I Grow Up" se dočkala i melodramatického videa; samotné recenze na "Fever Ray" nešetřily s pochvalami. Karin zde dospěla do umělkyně, jež se pevně drží předem vytyčeného konceptu a v týmu společně s Christofferem Bergem a Van Rivers & The Subliminal Kid ze sebe vykřesala to nejlepší.

---

"Mercy Street" (Fever Ray)

Turné k "Fever Ray" přineslo speciální stage koncept plný starožitných lamp. Fanoušci se bohužel nedočkali doprovodného DVD, jen audio záznamu "Live In Luleå" (v digitální formě), CD záznam byl součástí jen americké rozšířené edice zmíněné prvotiny. Bonusy byly i dvě coverze: "Stranger Than Kindness" (v originálu Nick Cave & The Bad Seeds) a ambientně vyšperkovaná "Here Before" (v originálu Vashti Bunyan). Kromě těchto skladeb v závěru tour přidala ještě jeden klenot - to když připravila vlastní verzi klasiky "Mercy Street" Petera Gabriela z jeho mistrovského kusu "So" - zachovala původní atmosféru a rozechvěla ji temnými stíny v kontrastu vlastního vnímání Peterova textu.

---

"Wanna Sip" (Fever Ray)

Osm let čekání, meziepizoda se "Shaking The Habitual" a dozvuky "Dirty Diares" znamenaly i velké změny v samotné Karinině tvorbě. Mnohem širší tvůrčí tým (Johannes Berglund, Peder Mannerfelt, Paula Temple, Tami T, Nídia Deena Abdelwahed), stylově rozevřená alternace k původním The Knife a krátké odskoky k debutu "Fever Ray" znamenaly mnohem pestřejší album "Plunge". Na něm je i divočejší škála témat - ta se tentokrát dotýkají politiky, feminismu a sexuálních menšin a úchylek, Karin v jednom z mála rozhovorů sebe sama označila za velmi otevřenou queer osobnost - tomu odpovídá i komplexní stylizace, včetně tematických, příběhových videí. Dějově spojené "To The Moon And Back" (výše) a "Wanna Sip" jsou toho důkazem - futuristický neonový vizuál a množství odkazů a parafrází na niterné sexuální pohnutky. Textové dvojsmysly shazují i onu čirou lidskou lásku a s dalšími uvolněnými video střípky je pozoruhodné sledovat, kam se Fever Ray vlastně sune a jaké karty chce ve finále ukázat a které naopak schovat. V následných letech se tak máme ještě na co těšit.