Řekněme si to otevřeně - dávat začátek koncertu hlavní hvězdy večera až na půlnoc s předpokládaným koncem ve dvě ráno v případě, kdy organizujete akci na středu, to prostě není dobrý nápad. Nelze sice s jistotou určit, zda to bylo rozhodnutí pořadatele nebo managementu umělce, nicméně ve výsledku na tom zase tolik nezáleží. Máte-li už studentská léta za sebou nebo jste-li mimopražští, je to prostě problém.

Nebudu proto zastírat, že jsem se na vystoupení do docela slušně zaplněného klubu SaSaZu musel ten den vzhledem k únavě a očekávaným čtvrtečním pracovním povinnostem docela nutit. Na druhou stranu ale vzpomínka na loňský srpen, kdy na maďarském Szigetu ve stanu pro více než deset tisíc lidí začali kašlající fanoušci houfně utíkat z místa konání, protože do něj někdo hodil bombu se slzným plynem a tak z koncertu nic moc nebylo, je stále živá. A tak se jaksi nabízelo spravit si chuť. A Steve Aoki to zvládl. Dokonce doslova.

Předskakovali mu John Noah a duo Matamar, následně to zakončil ještě Richard Reyonolds a zatímco druhé jmenované by člověk už už chtěl pochválit za konkurenceschopnou show, zvuk a projekci, měli ve svém setu bohužel i momenty, nad nimiž zůstával rozum stát. "Policajtem z Beverly Hills" a následně Crazy Frogem proslavená melodie se zde střídala s elektronickým remixem "Smells Like Teen Spirit" od Nirvany. No hrůza.

To aktuálně devátý nejlepší DJ zeměkoule podle ankety DJMag (první je Martin Garrix) odstartoval s velkou parádou. Po vydařeném intru naběhl za pult dlouhovlasý nezmar a odpálil do davu takovou dávku konfet, že nezbývalo než užasle vydechnout. "Wow… Tak tohle bude skvělá show.", pomyslel si jistě nejeden z jeho obdivovatelů. A byla.

Steve Aoki se narodil v Miami, vyrůstal ale v Newport Beach v Californii, tedy na stejném místě, které tak dobře zachytil teenagerský seriál "O.C." z nultých let, v němž se objevil nejen Ben McKenzie ("Gotham"), ale i Chris Pratt ("Strážci galaxie"). A nejen tam se majitel strašidelně obrovské sbírky tenisek postupně seznamoval s hudebními celebritami všeho druhu. Kdo jeho tvorbu zná, ví, že mu na deskách hostovalo mnohem více osobností z rockového a hip hopového světa, než byste od DJe jeho formátu očekávali. Na SuperGirl typu Ellie Goulding prostě moc není.

Konkrétně to znamená, že v průběhu bezmála dvouhodinového programu zazněla společná díla například s Tomem Morellem, Migos, 2 Chainzem, Luisem Tomlinsonem, korejskou skupinou BTS a hlavně s Linkin Park. S nimi má čtyřicetiletý DJ, který se mihnul v seriálu "Arrow", navázáno bližší přátelství a pohled na zpívajícího Chestera v remixu "One More Light" patřil k nejemotivnějším momentům. Mezi ty další patřily také premiéry nových songů, například před pár hodinami zveřejněná "Azukita" tam zazněla ve světové živé premiéře.

Na druhou stranu ale nemá cenu si nalhávat, že bychom byli svědky nějakého velkého uměleckého zážitku. O skutečném mixování by se dalo s úspěchem pochybovat, sám Aoki navíc svůj oltář opouštěl až překvapivě často a nezřídka mu s točením čudlíků pomohl v jeho nepřítomnosti i jeden z členů jeho týmu. To zejména ve chvílích, kdy držitel dvou záznamů v Guinessově knize rekordů zamířil k publiku a byl mu doslova na dosah ruky. A ať už si ji s diváky podával, zval si je na pódium nebo po nich stříkal vodu, platí, že vidět hvězdu jeho věhlasu takto zblízka lze považovat za jeden z velkých kladů středeční noci.

Nejzábavnější moment ale byl samozřejmě konec, kdy si Aoki naporoučel donést přibližně deset velkých dortů a za velkého jásotu s nimi seznámil nastavené obličeje řady natěšených fanynek. Bláznivá zábava, ale vlastně proč ne. Je to originální a bavili se všichni. Dvě hodiny k parodii na titulní song z "Titanicu" a závěrečnému zlatému dešti konfet v nádherném "What We Started" utekly jako Flash a i když jste pak druhý den vypadali a chovali se asi jako Groot, stálo to za to. Příště zas.