Kdyby byla neklidná tvorba Feine Sahne Fischfilet použita Toltékem Duškem při předělech mezi jednotlivými spiritualistickými dohodami jeho známé ezoterické inscenace, nejeden kreativec by v honbě za čtenářsky nejvděčnějším sexy sloganem modifikoval ústřední motto tuzemské mutace Antifašistické akce - rozumějte: "Vesmír nemůže za vaše posraný životy."

Ne. Ani poslechem radikálního šumu "Sturm & Dreck" hvězdokupami univerza nezatřesete. Ne. Na svém trapně bezcenném osudu donquijotsky se vzpouzející, do posledního uštědřeného úderu srdnatě ze všech sil bojující, leč měřítkem vesmírné šachovnice naprosto bezvýznamné figurky nezměníte nic. Ne. Nic nezměníte na znění i vyznění přidělené nejzbytečnější role toho vůbec nejvedlejšího z vedlejších antihrdinů, jedince lehounce nahraditelného, pevně ukotveného na dně sevřené dlaně zotročeného otrokáře, představujícího dnešní společnost. Ale nic není černobílé. Na téhle pozoruhodné pankové divnoplanetě je totiž vše tak nějak červeno-černé. Tak nějak jiné.

Uvolněte se, děkuji. Od úvodního oťukávání nechte "Sturm & Dreck" volně působit na první signální. Neřízené výboje živelné energie ji záhy roztočí do vrtule, až se turbulentně splaší i dosud leklé čakry a vy neodkladně zatoužíte navštívit nejbližší festivalový vál, do jehož propagačních promoplakátků jsou jako převaděči energické spojitosti i mezilidské pospolitosti, ve zlatém řezu, velikostně patřičně významným fontem vepsáni rebelové s příčinou Feine Sahne Fischfilet.

Harmonizující, nerušivá, téměř meditační kulisa, jako zklidňující prvek obzvláště vhodná do liduplných gastroprostor franšíz typu McCafé či Starbucks. Přesně taková nová deska není. Ale až si příště do Mekáče zase přinesete Marxův "Kapitál", abyste v něm mohli hodiny ledabyle listovat, zkuste "Šturm & Drek" přece jen pustit té za pokladnou stojící, na kolejné si vydělávající studentce libovolného humanitního oboru libovolné vysoké školy. Samozřejmě, teprve až bude mít nosnice nositelka trockistických ideálů pracujícího lidu po šichtě. Buď vás její thorsteinarový přítel sundá působivou ranou pěstí, mířenou do huby, trefenou na zuby, no anebo si ráno po probuzení prohlédnete stejnokroj lokálních bohyní brigádnic, docela zblízka, obrácen navíc celičký naruby.

Pro příjemně nepříjemný, bláznivě roztěkaný, raušem rozcuchaný, cirkusově rozjuchaný, za pohrdavého přehlížení vrchních vydavatelských velkokorporátů v tichosti vzniknuvší, hlasitý, nadevše nezávislý počin nalezneme nespočet různorodých využití. Zůstaneme-li u dalšího z terčů útoků RAF, zástupců establishmentem řízené vládnoucí mediokracie, tak dramakombo úderných rytmů a hřmícího řevu rozhodně ocení tvůrčí štáby všech lehce bulvárních zpravodajských relací. Nabízí se jim totiž ideální podkres každé správné jasně-že-nezabarvené reportáže ze série soubojů dobra se zlem, z nichž vzejdou vždy jen samí poražení a jediným vítězem zpravidla stává se strach. Prašť jako uhoď, zda jde o střet kopanou zfanatizovaných zlovýtržníků s neomylnými pomáhajícími a chránícími policejními složkami nebo kryptoboj samozvaných strážců hranic čisté Evropy a křesťanské morálky se zástupy neziskovkami a Sorosem dotovaných rasových zrádců, připravujících ručníkářskou invazi skrze jistě-již-brzičko-dorazivší vlnobití ilegálních migrantů. Suum cuique.

Každému, co jeho jest. Namiřte proto k nebesům křečovitě sevřenou pěst a vzdejte hold všem mučednickým obětem revolučních snah o lepší svět. A pak si objednejte číze a hrany. Při pietní modlitbě namísto "Amen" s totožnou kadencí nahodile vykřikujte "No pasarán". Zůstaňte ale obezřetní, ať se nad plastovým IKEA tácem s plastovým KFC jídlem nerozdovádíte přespříliš, jinak si potřísníte své nově koupené, drobnými, šikovnými, východoasijskými, svobodnými, dětskými prstíky s nehynoucí láskou vyhotovené konfekční fair-trade H&M tričko s ksichtem Che Guevary. Dbejte zvláštní opatrnosti, ať ve sladidlovém BIO roztoku bezedného, recyklovatelného, lehkokolového XXXXL kelímku, nedojde k utonutí toho nejcennějšího, čím vás Vesmír obdaroval - ze sadu iJabloní čerstvě očesaného, nejnovějšího, novogeneračního, nakousnutého iPlodu.

Everest hitparád oblíbenosti, rozumějte četnosti rádiových rotací, se v německy mluvících zemích - nutno podotknout, nezřídka - podaří udolat vyslankyním a vyslancům okrajových žánrů. Jak jsme si za poslední dekádu díky fenomenálním úspěchům Petera Foxe, Jana Delaye, Marterii, Caspera či K.I.Z. příjemně přivykli, jedná se nejčastěji o interesantní, inspirativní osobnosti z hiphopového ranku. Síla slova vládne všemu a všem. Ovšem aby nejvyšší příčky hitparád i žebříčku prodejnosti atakovalo tak nestravitelné a k ideálu standardního vkusu na hony vzdálené sousto jako syrový, nízkonákladový DIY pank, to tu ještě nebylo. A nyní něco pro zasmání: Řečí čísel je pank v dnešním Německu takřka středoproudou záležitostí. Kupříkladu Ed Sheeran byl v jednom z lednových vydání celoněmeckého výkazu prodaných nosičů až šestý, zatímco Feine Sahne Fischfilet uhájili s nahrávkou "Sturm & Dreck" medailovou pozici - okupovali třetí plac.

Představte si fantaskní vizi tuzemské všeobecné kulturní gramotnosti, že by i u nás bylo napříč populací masově úspěšné, nikoliv nutně pankové, jen jednoduše jakékoliv alternativní, osobité, jiné než uměle načančané, nehybnými vlnami rádio-popu zpěněné album. (Zde, ve stínu závorek, nabízím prostor pro kolektivní ublinknutí.) A když píšu rádio-pop, mám na mysli dinosauří dno, dino-dno, tedy pro naše končiny signifikantní soc-pop. A když píšu soc-pop, mám na mysli pěticípou hvězdu plus osmistrannou rudou značku s bílým lemem a výstražným nápisem Stop.

Stačilo deset let - a pět vydaných desek Feine Sahne Fischfilet -, aby se karty na německé kytarové scéně rozdaly docela odlišným způsobem, než jak i ti nejbláhovější prognostici očekávali. Die Toten Hosen působí jako své vlastní senilní karikatury, jež nejnovějšími nahrávkami nenávratně započaly zapáchat hnilobou a rozkládající se tkání. Vyjma oddaného fanklubu, co každoročně rituálně na Silvestra zapomíná přetočit kalendář (asi since 1993), nemohou dávno vyčichlí Die Ärzte reálně zajímat snad už nikoho příčetného. Jejich odhodlání nahradit ostrý punkrock otupělým kvazi-jazzem, a vyluzovat tak neladící, nefungující, nic s ničím nepředávající paskvil, to je vskutku na metál. Ano, nesmrtelnými, respektovanými legendami s obdivuhodnými kariérami zůstávají obě zmíněné party, jenže ani sebevíc uctivých uznání jim nezaručuje statut nedotknutelnosti a věčné dokonalosti, na což se někdy poněkud strojeně, cíleně zapomíná.

To FSF jsou jedineční nenapodobitelnou opravdovostí, slovy jen velmi obtížně popsatelnou živelností, a vůbec, tou svou charakteristickou neuvěřitelnou uvěřitelností. Zdobí je přesně to, co zoufale chybí hudebně obdobně kvalitnímu a co do popularity naprosto rovnocennému Kraftklubu. Při hledání dalšího vhodného partnera pro hudební porovnání se potenciální adepti nabízí paradoxně více na polské než na domácí, německé straně. Bude přece jen pravdy trochu na akademickém, geopolitickém šprochu, že Meklenbursko - Přední Pomořansko, odkud členové grupy pochází, má pro poněkud svéráznou, neněmeckou mentalitu blíže k Polákům (a Lužickým Srbům), zkrátka ke Slovanům než k ostatním Němcům. Tu skáčkovými rytmy připomínají chameleoni Feine Sahne Fischfilet legendární Podwórkowi Chuligany, v pomalejších polohách krasosmutněním rozjiskřenou ambient atmosférou Akurat, jindy zase kritickým (pře)myšlením a nazlobeností se socio-politickým přesahem Kłaptoczův Buldog.

Přestože německá novinářská obec chvalozpěvy na album "Sturm & Dreck" rozhodně nešetří, na poměrně prestižních adresách dokonce padaly i vůbec nejvyšší známky, sám jsem při bodovém ohodnocení toliko úspěšné novinky dlouho váhal. Vždyť nový materiál nemá na hymny "Komplett im Arsch" nebo "Geschichten aus Jarmen" ani náhodou. Všechno nové mi i po šestnáctém poslechu zní stejně. Sic stejně dobře, ale stejně. Anebo? Jedná se jen o zkreslené nostalgické vnímání? Upřímně, s jistotou jsem si odpovědět až do uzávěrky recenze nedokázal. Feine Sahne Fischfilet ocením sedmičkou. Pokud ovšem máte to štěstí a nejste zatíženi minulostí, tedy nutností srovnávat své oblíbené staré srdcovky z tehdy s těmi ještě toliko pod kůži nevlezlými, ale jistě-že-vůbec-ne-zlými novými vypalovačkami, položte si před sebe na sebe do tvaru osmičky své sevřené pěsti a přidejte v hodnocení desky namísto mnou udělené sedmy bonusbod k dobru.