Sound DJe Krushe v roce 2002 je velmi minimalistický a téměř až odosobněný. Ačkoli jeho aktuální album "Shinso" stejně jako ta předcházející nepostrádá hostující rappery či zpěváky, nevytváří příliš emocionálně vřelou náladu. Má však svá hypnotická místa, kde Krushovi jeho drásající zvuky rádi odpustíte - jako například v singlové skladbě "Toki No Tabiji" (Journey Of Time) s výborným rapem Indena. Celé ale "Shinso" takové není.

Letos čtyřicetiletý japonský DJ a producent Krush je známým jménem nejen na hip-hopové scéně. Původně mladistvý delikvent (Krush býval jako teenager gangster - japonský "gokudo") se hip-hopu upsal v roce 1987 založením projektu Krush Posse, o pět let později začal pracovat sólově. O jeho DJských kvalitách dnes nikdo nepochybuje, protože umění mixu, scratche a dalších DJských vymožeností dovedl k naprosté dokonalosti. Jako samouk zasvětil mnoho let bravurnímu experimentování a velmi dlouho se jako hip-hopový producent obešel i bez MCho či rappera. Gramofony a mixážní pult se pro něj staly opravdu regulérním hudebním nástrojem, který mu umožňuje promlouvat k posluchačům. Zkuste třeba jeho výbornou mixovanou kompilaci "Code 4109", která vyšla před dvěma roky, a uvidíte sami.

Krush je však nejen DJ, velmi plodný je i jako hudební producent. Od roku 1994, kdy vydal své první sólové album "Krush", se vlastně každý rok hlásí s novou deskou - vedle těch řadových i s různými kolaboracemi a mixy. Po celá ta léta je pro Krushe podstatný především jeho vlastní vývoj a experimentování: "Hudebně se stále vyvíjím a hledám nové myšlenky. A moje hledání skončí, až se v nebi setkám s Milesem Davisem," říká s nadsázkou.

Při nahrávání poslední desky "Shinso" si tento Japonec vyrazil na Jamajku a snad i proto mezi hosty nechybí známá rytmická reggae dvojice Sly & Robbie, která se podílela na skladbě "The Lost Voices". Stejně jako například "But The World Moves On" nebo pochmurná výpověď "What About Tomorrow" s Abijahem se řadí ke smířlivějším melodiím alba. Smutnou náladu má i "Aletheva" (truthspeaking) s hostující zpěvačkou Angelinou Esparza. Možná i proto, že hlavním tématem celé desky je právě PRAVDA, která "existuje kolem nás i uvnitř našich srdcí". Co je pravda a co ne? Těžké téma a logicky i těžké hudební kompozice. Vedle zmíněných hostů se na albu objevují například i Anti-Pop Consortium nebo Anticon, a tak dochází k přirozenému míšení japonského i původně amerického hip-hopu. "Moje hudba je o tom, jak já interpretuji hip-hop jako DJ žijící v Japonsku," podotýká Krush a dodává: "Vlastně si půjčuji hip-hop, který se zrodil v Americe, a cítím, že jediný způsob jak to mohu vrátit, je vytvořit místo pouhého kopírování mou vlastní verzi tohoto stylu."

To ostatně ukazuje i na zvukově celistvém "Shinsu", které - jak je u Krushe obvyklé - stačilo vedle etnických vlivů vstřebat i ty jazzové a acid-jazzové. Přesto se deska drží hodně při zemi, v temné a místy až agresivní náladě. Pokud ale budeme "Shinso" brát jako experiment zaštítěný silou Krushovy osobnosti, obstojí. Když ho vezmeme jako výpověď o obrazu současného světa, obstojí také. Pryč jsou ale doby posluchačsky otevřeného "Zenu", "Shinsem" se Krush vrací do hudebního undergroundu, pro obyčejné smrtelníky občas těžko pochopitelného.