Když před čtyřiceti lety mladíček Hideaki Ishi opouštěl Jakuzu poté, co našel na svém stole uříznutý prst, sotva ho napadlo, že se stane jedním z kultů klubového světa. Pak ale při náhodném zhlédnutí filmu během rande s dámskou společnicí pochopil, že se dá bojovat s mikrofony namísto s noži a vrhl se na hip hop. Je proto dobře, že ten prst nebyl jeho, neboť zrovna DJ Krush je známý tím, jaké famózní ruční tanečky provádí při svých setech s vinyly a mixákem.

Kmotr japonské hiphopové scény se za svou dlouhou kariéru stihl podílet na velkém množství projektů - počínaje devíti alby a téměř čtyřiceti singly, konče stovkami(!) kompilací, remixy a spoluprací s umělci všeho druhu. Jako příklady z toho elektroničtějšího spektra můžeme zmínit jména jako DJ Shadow, DJ Food, Zap Mama, excelentní trumpetista Toshinori Kondo nebo kytarista Bill Laswell.

Mezi jeho poslední počiny patří vydání deseti skladeb ke dvacetileté výročí sólové kariéry. Mezi roky 2011 a 2012 vypouštěl do světa měsíc co měsíc novou skladbu. Všechny jsou výborné a navíc volně přístupné.

Pondělní koncert proto doprovázela velká očekávání. DJ Krush tu pár let nebyl a za tu dobu se leccos v jeho tvorbě změnilo. Hustota lidí v Lucerně byla ideální k tanci a sál byl přitom opticky plný. Dva čeští předskokani Karaoke Tundra a Philip TBC velmi zvolna rozehřívali publikum, což přičítáme spíše pověstnému špatnému zvuku (a světlům) v LMB než jejich hudební produkci.

Nicméně Krushovi stačila i ta nejklasičtější výbava - standardní mixák, laptop a dva gramce, aby sál dostal ve vteřině do varu. Tento padesátiletý chlapík totiž do starého železa rozhodně nepatří. Předvedl fantastickou práci se samply a breaky, při nichž se napětím tajil dech. Jeho zlomy jsou složité, perfektně dotažené a přitom jemné. Vytvářejí přesný opak těch agresivních a leckdy zbytečných lámanicových orgií v tvrdé elektronice, kdy je kvalita nahrazena kvantitou.

Že se DJ Krush zřejmě nastálo posunul od syrového, nekompromisního hip hopu do vrstvených, prokreslených a značně melodických poloh, je slyšet jak na deskách, tak na koncertech. Složitých hutných beatů a temných hlubin, které vás zavedou k vlastním démonům, bylo včera poskrovnu. DJ Krush se jich nicméně nevzdal. Jen je zkultivoval a zabalil do sofistikovanějšího hávu.

Jeho unikátní zvuk, dobré balancování mezi melodií a rapem, chytré breaky a spousta zakomponovaných nástrojů vytvořily v Lucerně neuvěřitelně příjemnou atmosféru. Zařazení desáté výroční skladby "Brave Heart" pak z programu udělalo v podstatě veselý koncert. Publikum si to jednoznačně užívalo, za skvělé kousky děkovalo předem i po odehrání.

Sledovat práci jeho rukou, kterou přenášely boční obrazovky, bylo magické. Taková zručnost, jistota a rychlost, těch dvacet let praxe se zkrátka nezapře. Krush ukázal, že starý DJ nerezaví. Svůj set si vychutnával jako profík a byl na pražské fanoušky hodný.

Jako perličku nabídl i předělávky od Portishead, DJ Shadowa, a při děkovačce dokonce meditativní Lennonovu "Imagine". Publikum si ho jásotem přivolalo zpátky a on poslal remix vykopávek typu "We Will Rock You" (Queen) a "Smoke On The Water" od Deep Purple. A jestli jste si mysleli, že posluchači tvrdého hip hopu nebudou tančit na Michaela Jacksona, když jim ho tam nasází samotný Krush, tak jste na omylu. Včera se jednoduše pařilo na vše.

DJ Krush prostě s lehkostí dokázal, že hudební žánry jsou vlastně zbytečné pojmy ve slovníku. Že hudba stejně jako duše se nedá svázat do škatulí a vůbec nezáleží, zda současnou hudbu tvoříte v analogovém, nebo digitálním světě. Jeho jméno je záruka kvality v každém projektu, na který sáhl, a tahle reputace mu zůstává už dvacet let. To si zaslouží pořádnou poklonu.

(Autorkou článku je Radka Kellnerová.)