Enter Shikari na "The Spark" opět posouvají hranice nemožného

Enter Shikari se sice rozhodli jednu ze svých nepovedenějších písní, tedy "Redshift", na novou desku "The Spark" nakonec nezařadit, naopak ale dokázali, že jsou schopni dát dohromady hromadu dalších věcí, které jsou tak skvělé, že si na singl z ledna 2016 ani nevzpomenete. Jak to, sakra, dělají?

9/10

Enter Shikari - The Spark

Vydáno: 25.9.2017
Celkový čas: 40:36

Skladby: The Spark, The Sights, Live Outside, Take My Country Back, Airfield, Rabble Rouser, Shinrin-yoku, Undercover Agents, The Revolt Of The Atoms, An Ode To The Lost Jigsaw Pieces, The Embers

Vydavatel: Mystic Production

Vždycky to vypadá, že lepší než na poslední desce už být nemůžou. Protože kam dál ještě jít? Co všechno lze ještě smíchat dohromady? No, a je to tady. Zase to dokázali.

Těžko se věří tomu, že v tvorbě Enter Shikari lze jít ještě dál. "Překonat sám sebe" však zní jako motto, které bylo této neobyčejné skupině dáno už do vínku. A tak tentokrát mezi smíchanými žánry s nečekanými odbočkami najdete čisté popové zpěvy, rap i řev na hranici lidských možností. Je tady disco, trance, hardcore, punk, elektronika, klavírní pasáže přecházející v nelítostné breakdowny, prostě skoro všechno. Chybí už snad jen reggae, ale třeba na něj dojde příště.

Pokud už jste v minulosti někdy nějakou desku britské formace slyšeli, zhruba tušíte, co od "The Spark" čekat. A přesto vás znovu překvapí. Protože jestliže minule to na "The Mindsweep" vypadalo, že singl "The Last Garrison" hned tak něco nepřekoná, tady máte hned tři jasně tyčící se majáky, které albu udávají směr a zmiňovanému hitu se minimálně vyrovnají.

O Brexitu pojednávající kus "Take My Country Back" ukázal už sílu svého nekompromisního refrénu na nedávném koncertě v Divadle Archa a totéž platí i pro neskutečně povedené dílo "Airfield", které začíná jako smutná, klavírní balada a následně po vzoru svého motivačního textu exploduje do mohutného rockového finále. A když na něj pak naváže elektronická smršť "Rabble Rouser" s rapujícím Rou Rheyonoldsem, je to takový twist, že by se z toho posluchačům třeba takové ordinérní a za všech okolností nepřekvapující Demi Lovato protočily panenky.

Rou, coby milovník undergroundového hip hopu, který není zatížen egem a narcismem, nýbrž potřebou se vyjádřit, se zkrátka znovu projevil. Co ale ostatně čekat od člověka, který sice ztratil člena rodiny, omezil alkohol a přemýšlel, jak nevběhnout do náruče mainstreamu, který ale přesto místo řešení sama sebe přemýšlí nad úplně jinými věcmi? Přemýšlí nad tím, co se dá dělat s tím, že vám život a názory ovládají algoritmy, které třídí internetové zpravodajství podle vašich preferencí, aby vám vnutily konkrétní politické hnutí nebo prodaly nějaký výrobek bez ohledu na to, že tak podporují dezinformační weby šířící fake news.

U Enter Shikari na malichernosti není čas. A i když třeba "The Revolt Of The Atoms" nebo "Undercover Agents" nezní jako něco, co byste si přidali do pomyslného best of toho nejlepšího, pořád v nich najdete okouzlující pasáže, před nimiž je třeba smeknout. A totéž platí pro "An Ode To The Lost Jigsaw Pieces", která má v závěru tolik nečekaných překvapení, že jen zalapáte po dechu a strnule spočinete pohledem na svou husí kůži.

Můžeme tomu říkat třeba jazzový přístup, s nímž kvarteto skládá jednotlivé díly skládačky do eintopfu, jaký si nikde jinde v takové kvalitě nedáte. Pravdou ale zůstává, že jedna z nejinovativnějších a nejlepších skupin současnosti opět posunula hranice nemožného a natočila jedno z nejobdivuhodnějších alb letošního roku.

• Trochu zklamání (Vojta, 28.12.2017 20:20) Reagovat

  Pro mě je The Spark trochu zklamání, album je ne jejich poměry "vyměklý", za mě asi jejich nejhorší, nejlepší podle mě zůstává předchozí The Mindsweep.
  
  

• jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice ne... (Fimi, 29.12.2017 20:09) Reagovat

  jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice nemožného, je to takové tuctové, tohle hraje kde kdo...celkem slabota oproti předchozímu albu
  
  

• Deska dobrá, ale závratných kvalit předchozích placek nedosahuje (MrKew, 29.12.2017 22:58) Reagovat

  Popovější sound automaticky neodsuzuju, naopak si dokážu užívat líbivé melodie "The Sights" či "Live Outside" už jen z toho důvodu, že Rou Reynolds opravdu ví, co dělá, a rozhodně to není poprvé, co se rozhodl posluchačům nabídnout svou klidnější tvář.
  
  Ono "vyměknutí" by mi tedy ani tolik nevadilo, kdyby se od něj Shikari oprostili alespoň v opravdu tvrdých pasážích, které pořádné "punch in the face" momenty vyžadují, ale na "The Spark" se jim jich bohužel nedostává. Taková "Rabble Rouser" by byla výborná vypalovačka, kdyby po více než třech a půl minutách gradace a narůstajícího napětí nabídla i něco víc než pouze nezáživný breakdown, který může z rychlíku mávat třeba dechberoucímu bridgi jinak popového singlu "Redshift". Vybočit z přímočarého pop-rockového kurzu první poloviny desky se snaží také "The Revolt Of The Atoms", u níž jsem se však rovněž nemohl zbavit dojmu, že se ES v závěrečném mayhemu drželi až příliš na uzdě. To naštěstí neplatí pro "Take My Country Back", v níž si kapela kromě vypjatých melodických pasáží udělala místo i pro ostré lokty, a udělala z ní tak jeden z highlightů celého alba.
  
  Nejlepším dojmem na mě nakonec působí spíše pomalejší a experimentálně laděné skladby, na nichž kapela ukazuje svůj obdivuhodný hudební růst. "Airfield" a zejména "An Ode To Lost Jigsaw Pieces" s nebeskými smyčci vytvářejí dokonalou zimomriavkovou atmosféru, mimo hudební složku mě mrazí rovněž z upřímných a na dřeň jdoucích textů promlouvajících o depresi, samotě, zmaru a snaze se se vším tím svinstvem vyrovnat. Jako z jiné planety potom vyhlíží pozoruhodný experiment "Shinrin-yoku", který se mi podařilo docenit až po značném množství poslechů a nyní bych ho neváhal zařadit mezi nejlepší kousky alba.
  
  Výsledný dojem? Deska je to dobrá, leč závratných kvalit předchozích placek přesto nedosahuje. Oproti jakémukoliv staršímu počinu mi u "The Spark" po poměrně krátké době začaly scházet momenty překvapení a ohromení, v porovnání s ostatními deskami je také mnohem méně kvalitativně konzistentní. Album se mi vydalo docela rychle a často se k němu vracet zřejmě nebudu. Oproti recenzi bych ubral dva, možná tři body, hůl však nad ES rozhodně lámat nehodlám.
  
  A jen tak by the way, pražský koncert v Arše byl vynikající zážitek!
  
  

• Enter Shikari (thornhill, 31.12.2017 11:45) Reagovat

  Myslím že vrchol dosiahli s A Flash Flood of Colour. toto je tak na 7/10
  
  

Rozhovory: Michal Skořepa (Pan Lynx) - Vesmír mi začal posílat správné věci. A přišel mi rys Projekt Pan Lynx v pozitivním smyslu zarezonoval domácí hudební scénou. Skrývá se za ním Michal Skořepa, zkušený muzikant, který byl nepřehlédnutelný už ve své kapele Stroy. Jak s odstupem vnímá začátky Pana Lynxe a jaké plány... čtěte zde

Vydáno: 11.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Video: Máme v Eurovizi šanci na finále? ADONXSova velkolepá píseň "Kiss Kiss Goodbye" navozuje husí kůži Devětašedesátý ročník pěvecké soutěže Eurovision Song Contest se nezadržitelně blíží, a v posledních dnech tak spousta soutěžících vypouští do světa své písně. Mezi ně patří také ADONXS, který ve švýcarské... čtěte zde

Vydáno: 10.03.2025 14:00 v sekci Audio / Video | Video

9/10

Recenze: Senzační návrat na vrchol. S Lady Gaga budete na albu "Mayhem" tančit jako smyslů zbavení Pět let po předešlé studiovce "Chromatica" přišla Lady Gaga s deskou, kterou od ní snad už ani její nejvěrnější fanoušci nečekali. S naprostou lehkostí na ní sype z rukávu hit za hitem. Album "Mayhem" se hravě vyrovná... čtěte zde

Vydáno: 10.03.2025 00:00 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Reedice jediného alba projektu Die el. Eleffant!? "Elephantology ?!" připomíná neprávem pozapomenutý devadesátkový klenot Devadesátky daly vzniknout kvantu muziky. Některá alba jsou skvělá dodnes, na jiná právem padá prach - a některá zůstala pod radarem naprosto neoprávněně. Čistě proto, že je překryla jiná. Příkladem poslední kategorie budiž... čtěte zde

Vydáno: 09.03.2025 14:30 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Diva Baara na svém druhém albu "Pod kůží" střídá styly, udržuje si však kabaretní nádech Zpěvačka, textařka, skladatelka a hudebnice Bára Vaculíková, známá z projektů Yellow Sisters a Mateřská.com, vydala pod dalším alter egem Diva Baara svou druhou desku pojmenovanou "Pod kůží". Povedlo se jí navázat na povedený... čtěte zde

Vydáno: 09.03.2025 08:00 v sekci Recenze