Enter Shikari na "The Spark" opět posouvají hranice nemožného

Enter Shikari se sice rozhodli jednu ze svých nepovedenějších písní, tedy "Redshift", na novou desku "The Spark" nakonec nezařadit, naopak ale dokázali, že jsou schopni dát dohromady hromadu dalších věcí, které jsou tak skvělé, že si na singl z ledna 2016 ani nevzpomenete. Jak to, sakra, dělají?

9/10

Enter Shikari - The Spark

Vydáno: 25.9.2017
Celkový čas: 40:36

Skladby: The Spark, The Sights, Live Outside, Take My Country Back, Airfield, Rabble Rouser, Shinrin-yoku, Undercover Agents, The Revolt Of The Atoms, An Ode To The Lost Jigsaw Pieces, The Embers

Vydavatel: Mystic Production

Vždycky to vypadá, že lepší než na poslední desce už být nemůžou. Protože kam dál ještě jít? Co všechno lze ještě smíchat dohromady? No, a je to tady. Zase to dokázali.

Těžko se věří tomu, že v tvorbě Enter Shikari lze jít ještě dál. "Překonat sám sebe" však zní jako motto, které bylo této neobyčejné skupině dáno už do vínku. A tak tentokrát mezi smíchanými žánry s nečekanými odbočkami najdete čisté popové zpěvy, rap i řev na hranici lidských možností. Je tady disco, trance, hardcore, punk, elektronika, klavírní pasáže přecházející v nelítostné breakdowny, prostě skoro všechno. Chybí už snad jen reggae, ale třeba na něj dojde příště.

Pokud už jste v minulosti někdy nějakou desku britské formace slyšeli, zhruba tušíte, co od "The Spark" čekat. A přesto vás znovu překvapí. Protože jestliže minule to na "The Mindsweep" vypadalo, že singl "The Last Garrison" hned tak něco nepřekoná, tady máte hned tři jasně tyčící se majáky, které albu udávají směr a zmiňovanému hitu se minimálně vyrovnají.

O Brexitu pojednávající kus "Take My Country Back" ukázal už sílu svého nekompromisního refrénu na nedávném koncertě v Divadle Archa a totéž platí i pro neskutečně povedené dílo "Airfield", které začíná jako smutná, klavírní balada a následně po vzoru svého motivačního textu exploduje do mohutného rockového finále. A když na něj pak naváže elektronická smršť "Rabble Rouser" s rapujícím Rou Rheyonoldsem, je to takový twist, že by se z toho posluchačům třeba takové ordinérní a za všech okolností nepřekvapující Demi Lovato protočily panenky.

Rou, coby milovník undergroundového hip hopu, který není zatížen egem a narcismem, nýbrž potřebou se vyjádřit, se zkrátka znovu projevil. Co ale ostatně čekat od člověka, který sice ztratil člena rodiny, omezil alkohol a přemýšlel, jak nevběhnout do náruče mainstreamu, který ale přesto místo řešení sama sebe přemýšlí nad úplně jinými věcmi? Přemýšlí nad tím, co se dá dělat s tím, že vám život a názory ovládají algoritmy, které třídí internetové zpravodajství podle vašich preferencí, aby vám vnutily konkrétní politické hnutí nebo prodaly nějaký výrobek bez ohledu na to, že tak podporují dezinformační weby šířící fake news.

U Enter Shikari na malichernosti není čas. A i když třeba "The Revolt Of The Atoms" nebo "Undercover Agents" nezní jako něco, co byste si přidali do pomyslného best of toho nejlepšího, pořád v nich najdete okouzlující pasáže, před nimiž je třeba smeknout. A totéž platí pro "An Ode To The Lost Jigsaw Pieces", která má v závěru tolik nečekaných překvapení, že jen zalapáte po dechu a strnule spočinete pohledem na svou husí kůži.

Můžeme tomu říkat třeba jazzový přístup, s nímž kvarteto skládá jednotlivé díly skládačky do eintopfu, jaký si nikde jinde v takové kvalitě nedáte. Pravdou ale zůstává, že jedna z nejinovativnějších a nejlepších skupin současnosti opět posunula hranice nemožného a natočila jedno z nejobdivuhodnějších alb letošního roku.

• Trochu zklamání (Vojta, 28.12.2017 20:20) Reagovat

  Pro mě je The Spark trochu zklamání, album je ne jejich poměry "vyměklý", za mě asi jejich nejhorší, nejlepší podle mě zůstává předchozí The Mindsweep.
  
  

• jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice ne... (Fimi, 29.12.2017 20:09) Reagovat

  jestli něco posunuli, tak rozhodně ne hranice nemožného, je to takové tuctové, tohle hraje kde kdo...celkem slabota oproti předchozímu albu
  
  

• Deska dobrá, ale závratných kvalit předchozích placek nedosahuje (MrKew, 29.12.2017 22:58) Reagovat

  Popovější sound automaticky neodsuzuju, naopak si dokážu užívat líbivé melodie "The Sights" či "Live Outside" už jen z toho důvodu, že Rou Reynolds opravdu ví, co dělá, a rozhodně to není poprvé, co se rozhodl posluchačům nabídnout svou klidnější tvář.
  
  Ono "vyměknutí" by mi tedy ani tolik nevadilo, kdyby se od něj Shikari oprostili alespoň v opravdu tvrdých pasážích, které pořádné "punch in the face" momenty vyžadují, ale na "The Spark" se jim jich bohužel nedostává. Taková "Rabble Rouser" by byla výborná vypalovačka, kdyby po více než třech a půl minutách gradace a narůstajícího napětí nabídla i něco víc než pouze nezáživný breakdown, který může z rychlíku mávat třeba dechberoucímu bridgi jinak popového singlu "Redshift". Vybočit z přímočarého pop-rockového kurzu první poloviny desky se snaží také "The Revolt Of The Atoms", u níž jsem se však rovněž nemohl zbavit dojmu, že se ES v závěrečném mayhemu drželi až příliš na uzdě. To naštěstí neplatí pro "Take My Country Back", v níž si kapela kromě vypjatých melodických pasáží udělala místo i pro ostré lokty, a udělala z ní tak jeden z highlightů celého alba.
  
  Nejlepším dojmem na mě nakonec působí spíše pomalejší a experimentálně laděné skladby, na nichž kapela ukazuje svůj obdivuhodný hudební růst. "Airfield" a zejména "An Ode To Lost Jigsaw Pieces" s nebeskými smyčci vytvářejí dokonalou zimomriavkovou atmosféru, mimo hudební složku mě mrazí rovněž z upřímných a na dřeň jdoucích textů promlouvajících o depresi, samotě, zmaru a snaze se se vším tím svinstvem vyrovnat. Jako z jiné planety potom vyhlíží pozoruhodný experiment "Shinrin-yoku", který se mi podařilo docenit až po značném množství poslechů a nyní bych ho neváhal zařadit mezi nejlepší kousky alba.
  
  Výsledný dojem? Deska je to dobrá, leč závratných kvalit předchozích placek přesto nedosahuje. Oproti jakémukoliv staršímu počinu mi u "The Spark" po poměrně krátké době začaly scházet momenty překvapení a ohromení, v porovnání s ostatními deskami je také mnohem méně kvalitativně konzistentní. Album se mi vydalo docela rychle a často se k němu vracet zřejmě nebudu. Oproti recenzi bych ubral dva, možná tři body, hůl však nad ES rozhodně lámat nehodlám.
  
  A jen tak by the way, pražský koncert v Arše byl vynikající zážitek!
  
  

• Enter Shikari (thornhill, 31.12.2017 11:45) Reagovat

  Myslím že vrchol dosiahli s A Flash Flood of Colour. toto je tak na 7/10
  
  

Naživo: Čtyři hodiny piva, hitů a sojčího vývaru - Tři sestry a Trautenberk slavili v O2 areně Své čtyřicetiny a patnáctiny kapely pojaly ve velkém - pivo teklo proudem a došlo na zásadní hity. Trautenberk pokřtil novou desku a Tři sestry se vytáhly s hosty od bývalých členů až po sportovní esa Báru Špotákovou a Tomáše... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2025 09:00 v sekci Naživo

9/10

Recenze: Známá jména slouží Story jako ukazatele kvality. Album "Takzvaná duša" ale stojí hlavně na písních samotných Svět je plný příběhů. Jeden takový nenápadně píše i Marian Zima se svým projektem Story. Na druhou desku "Takzvaná duše" muzikant opět přizval ke spolupráci známá jména česko-slovenské scény a nabídl jim silný autorský... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2025 00:00 v sekci Recenze

9/10

Video: Videoklip "Budu tu" připomíná výjimečný koncert Kateřiny Marie Tiché v O2 universu Na konci listopadu uzavřela Kateřina Marie Tichá se svojí kapelou Bandjeez kapitolu skvělého alba "Plamen", které jí vyneslo ocenění v Cenách Anděl v kategorii Sólová interpretka. Definitivní tečku za touto érou nyní ještě dělá... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2025 19:00 v sekci Audio / Video | Video

Naživo: Kevin bavil i rozděloval. Představení "Sám doma in Concert" v O2 universu přineslo nevídané spojení filmu s orchestrem "Harry, jdu do baráku!" zvolal Marv a publikum se od srdce zasmálo. Právě interakce s diváky okolo měla být jedním z hlavních taháků večera ve vyprodaném O2 universu, v němž se Prague Pop Orchestra rozhodl doprovodit legendární... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2025 14:34 v sekci Naživo

8/10

Recenze: I na druhém vinylovém výběru "Best of The Best" vsadila Helena Vondráčková na pestrost a vizuální propracovanost Karel Gott v sukních. Tak by se dala charakterizovat stopa Heleny Vondráčkové v domácím popu. Přes šedesát let trvající a stále nekončící kariéra vygenerovala desítky velkých hitů, ke kterým se stále vyplatí vracet, i solidní... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2025 08:00 v sekci Recenze