Každá nová deska Missy Elliott se ve světě černošské hudby očekává s velkým napětím. Od jejího debutu "Supa Dupa Fly" není v hip hopu výraznější ženské rapperky a ačkoliv Missy díky své silnější postavě nikdy úplně nezapadla do blyštivého světa čokoládových krásek s dokonalým hlasem, usadila se napevno v žebříčcích zatím nekončící sérií silných hitových singlů (od "Rain" až po "Get Ur Freak On"). Na radu doktorů sice musela v létě drasticky zhubnout (viz booklet nové desky), nic se ale nemění na tom, že spolu s producentem Timbalandem neustále pracují na svém vývoji a zkoušejí nové věci. Ani na jejím čtvrtém albu nazvaném "Under Construction" to není jinak.

Po vzoru nejkreativnějších hlav historie moderní hudby se snaží Missy a Timbaland měnit s každou deskou svůj zvuk. Hypermoderní futuristické experimenty posledního alba "Missy E... So Addictive" už ale příliš prostoru k dalšímu vývoji nedávaly. Proto je "Under Construction" zamýšleno jako návrat zpět ke kořenům. Je to výlet do dějin hip hopu s cílem znovu oživit jeho pozitivní poselství. Hip hop je o zábavě a potěšení a ne o násilí, chce říct Missy na této desce a oprašuje postupy rapových hrdinů z dřevních dob stylu. To, že její retro nenudí a nezůstává pouhou hrou s tradicí, je hlavně zásluha producenta Timbalanda, který hiphopovou old school klonuje svými vizionářskými postupy. Nepředpokládám, že by si čeští posluchači nějak výrazněji užili citací z dějin hip hopu, kterými Missy a Timbaland album doslova napěchovali. Samply, kolem kterých je většina skladeb vystavěna, odkazují na osmdesátá léta i začátek devadesátých, kdy se tvořila paradigmata stylu. Stejné postupy dodnes používají hip hopoví puristé jako Dilated People, Jurassic 5 nebo Blackalicious, nebyl by to ale Timbaland, aby do nich nevložil něco ze svého stylu. Proto nová Missy vůbec nezní jako nový underground z west coast, ale spíše jako experimentální hip hop, který zasahuje do elektroniky (Anti Pop Consorcium, nebo produkce labelu Def Jux).

Jeden příklad za všechny - "Funky Fresh Dressed" je postavená na refrénu od MC Lyte a samplu jedné písně od Beastie Boys. (Od nich také pochází vtip s rapováním do pozpátku puštěné pásky). Skladbu navíc uvozují dvě z nejslavnějších hiphopových hlášek. Nejprve "here's a little story that must be told" (první ji použil DJ Premiere na slavném singlu "Deep Concentration" a po něm tisíce jiných) a pak úvodní proslov z "It‘s Like That" Run DMC. A úvodní "Bring The Pain" je zase svébytná předělávka osm let staré pecky od Method Mana (špinavec z Wu si v něm svůj part zopakuje). Paranoidní zvuky a minimalistické beaty producenta Wu Tang Clan The RZA cituje Timbaland v "Hot". "Play That Beat" je zase óda na klasický hiphopový breakbeat vysamplovaný ze skladby "Apache" skupiny The Incredible Bongo Band. Timbaland ale má v rukávu dost svých nápadů, aby se nemusel spoléhat na cizí samply. Zničující basová linka v "Go To The Floor" nebo "Ain‘t That Funny" nechť je příkladem, že Tim nespí na vavřínech.

Mohutný singl "Work It" je příkladem toho, jak asi mělo znít celé album. Track je napůl futuristickým funkem ze vzdálených planet a napůl minimalistickým electro z časů kraftwerkovské horečky "Planet Rock" a "Future Shock". (Poznali jste závěrečnou pasáž vypůjčenou z "Hey Ladies" od Beastie Boys?) Po "Get Ur Freak On" a "We Need A Resolution" další Timbalandův zápis do hudební historie. Jestli hudební novináři na konci roku přemýšlí, kterou píseň prohlásí za daný rok za nejlepší, já jsem v půlce listopadu přemýšlet přestal... Bohužel stejně jako s "Get Ur Freak On" a albem "Missy E... So Addictive" vzbudil singl očekávání, které album není sto naplnit. Možná by stačilo pracovat na desce ještě jeden rok a Missy mohla mít stylotvorné album typu "1999" nebo "Rising Hell". A název "Under Construction" prostě nemůže být výmluva. Sporné jsou hlavně písně, ve kterých Missy koketuje s čistou R&B. "Pussycat" a "Nothing Out There" v samotném středu alba jsou znovu zbytečnými důkazy, že Missy umí i dobře zpívat (případně produkovat, protože si je napsala sama). "Nothing Out There" je nevýrazný slaďák, jehož hudební náplň nejlépe popisuje už jeho název (česky něco jako kde nic, tu nic.) Beyonce Knowles (Destiny‘s Child) se nás v refrénu marně snaží exaltovaně přesvědčovat o opaku. Naštěstí stačí jen chvíli počkat a se "Slide" startuje druhá polovina alba, která je snad ještě našláplejší než ta první.

Když jsme už u těch hostů, tak pozvání Missy neodmítli kromě Beyonce a Method Mana ani Jay Z, který obstará vynikající vstup do nostalgické "Back In The Day" a jižanský král Ludacris (bezchybný rap v "Gossip Folks"). V závěrečné skladbě "Can You Hear Me" (po obligátní modlitbě) se objeví dvě zbylé členky TLC. Píseň je věnována památce zesnulé Lisy "Left Eye" Lopes (členky TLC) a R&B zpěvačky Aaliyah. Byla to právě smrt její blízké přítelkyně, která určila směřování tohoto alba. Missy v jednom proslovu vysvětluje, že od té doby, kdy Aaliyah zemřela, je její život v neustálé rekonstrukci a ona znovu zjišťuje, co je pro ni nejdůležitější. (A proto "Under Construction".) Přesto, že desku otevírá a uzavírá připomínka smrti Aaliyah, je to velmi pozitivní album, které oslavuje radosti života. Missy se to snaží vysvětlit ve třech zbytečně dlouhých vstupech. Popisuje v nich svoji uměleckou intenci a porušuje tak známé pravidlo umění, že o takovýchto věcech se prostě nahlas nemluví, protože mají vyplynout z díla samotného. A všechno, co Missy říká, je jasné z hudby nebo textů samotných - ať už je to volání po návratu do starých (tj. dobrých) časů hip hopu, pozitivitní přístup k životu nebo oslava ženské sexuality. (Mimochodem, při písních jako "Pussycat" nebo "Work It" se budou červenat i průměrně zdatní angličtináři.)

Nedávno jsem zde recenzoval novou desku Eve a zkoušel ji srovnávat právě s Missy Elliott. Eve má možná na své "Eveolution" větší hity, hudební vize, kterou se snaží na svých deskách naplňovat Missy ale směřují za jednotlivé písně. V tom je asi její největší síla. I přes drobná zaváhání je "Under Construction" dalším kamenem do její kariéry, která si udržuje vysoký standart. Fanoušci ortodoxního hip hopu se budou ošívat, ale jen takovéhle experimenty udržují scénu naživu. A hip hopová scéna by za každou takovouhle Missy měla děkovat... No, však víte komu.