Nad pivem se diskutovaly vzpomínky na kapelu, nejlepší zářezy v její diskografii, boční projekty jejích členů i to, kdo má jaké jejich CD doma. S Master's Hammer se pojí aura legendárnosti, která celý večer až hmatatelně prosycovala.

Parta kolem Františka Štorma, jehož velkoplošný obraz zdobil zadní stěnu jinak střídmého pódia (jen pár hřbitovních křížů zůstalo), vykopla přesně podle programu lehce po osmé hodině otvírákem debutové desky "Rituál", skladbou "Pád modly". Přece jen, legendární status utváří i podobu publika, v kterém zářilo i pár šedivých dlouhých vlasů, reakce byla proto očekávatelně bouřlivá. Zpívalo se, reagovalo, hrozilo, skákalo, přesně jak se to na správný metal patří.

Povinné představení nových skladeb "Ve věži ticha" a "Estetika ďábla" průběh večer nijak nenarušilo - jejich přivítání bylo neméně bouřlivé. A pak už se sázely léty prověřené fláky: "Mezi kopci", "Jáma pekel", "Vracejte konve na místo", pěkně spravedlivě z vrcholných alb Mistrova kladiva.

František Štorm celý koncert patřičně odsípal, bez zádrhelů, energicky. Stejně tak šlapala celá kapela. Dávno zapomenuty jsou doby black metalové stylizace a póz, pánové dnes působí jako banda zkušených gentlemanů, kteří se hraním muziky královsky baví. Žádné warpainty a vlasy po pás, v Master's Hammer jsou trendem košile, klobouky a Blackoshova kapuce, pod kterou se schovával celý koncert. Návrat na pódia si viditelně užívají, jsou uvolnění, sebejistí. A jsou si vědomi očekávání, které svým návratem mezi lidmi vytvořili. S tím souvisí i možnost dělat si, co chtějí. Třeba ignorovat dlouhé vytleskávání a vyvolávání kapely a nedát přídavek. Oddané publikum by si alespoň malý zákusek zasloužilo.