Marek Ztracený přípravy na svůj největší koncert nepodcenil a oslavil výročí se ctí vyprodaným Forem Karlín. Sestrojil pestrý program, postavil druhé pódium, ukázal nám svůj muzikantský um a pozval si nejlepší z nejlepších - Martu Jandovou či Karla Gotta, kteří byli příjemným kořením večera.
Marek Ztracený
Forum Karlín, Praha
datum: 27. listopadu 2017
Role předkapely se zhostila mladá, zatím moc neostřílená skupina Trocha klidu, která na jaře jela turné s
UDG a Ovocem a kterou jsme mohli vidět také na pár zastávkách festivalu
Hrady CZ. Po pravdě jejich výběr zrovna nebyl moc dobrou volbou do této nevděčné pozice, která spočívá v tom adekvátně nažhavit a připravit publikum na hlavní hvězdu večera. Kluci se zatím dostávají do povědomí z
garážové kapely a momentálně nevyčnívají z plejády obdobných formací. Ale ukáže čas, kam je jejich postupné snažení posune.
© Lukáš Loužecký / iReport.cz Samotný
Marek Ztracený začal od
podlahy netradičně lidovkou "Slepička kropenatá", jakožto první písničkou, kterou ho naučil táta, když byl ještě prcek a bylo mu kolem šesti let. Tímto nečekaným krokem a jistou dávkou neformálnosti všechny odzbrojil. Zavzpomínal na období, kdy hrál na bicí v kapele Kredenc a jejich největším hitem byla "Kopla mě kobyla". Letmo prošel pár historických okamžiků, které předcházely slavnému hitu "Ztrácíš". Jak mu například na Štědrý den do kostela volal producent Martin Červinka s nabídkou natočení debutového alba. Naštěstí toto období je zdárně za ním, stejně jako pár jeho extempore spjatých s jeho rychle nabytou slávou. Ztracený se tak dnes může právem řadit mezi první ligu naší hudební scény, kam ho opět po letech vrátil nečekaný nostalgický hit "Léto 95".
© Lukáš Loužecký / iReport.cz Krom
zavzpomínání na oněch deset let bylo hlavním cílem koncertu, aby se všichni bavili, hodili aspoň na chvíli starosti za hlavu a byli šťastni. Myslím, že se povedlo. Nejvíce šťastný byl ale Marek Ztracený, který si splnil pomyslný sen, protože byl vždy ve stínu jiných interpretů, kteří začínali v téže době (např.
Tomáš Klus,
Ewa Farna či
Xindl X) a jejichž
hvězdovost je větší a jejich hity známější. Vyšel tak ale nenápadně z jejich stínu a předvedl se v tom nejlepším světle. Koncert, jehož přípravy trvaly osm měsíců, měl spád, byl pestrý. Ztracený střídal u jednotlivých písní pozice za kytarou, klavírem či bicími, a ukázal tak svoji všestrannost. Pomyslným vrcholem byl
souboj v bubenickém setu s kapelním bubeníkem Markem Fryčákem. Navzájem se mezi sebou hecovali, až jejich číslo vygradovalo ve společný závěr a plynule přešlo do "Víš lásko".
© Lukáš Loužecký / iReport.cz Pod kotel přiložila i dračice
Marta Jandová, která byla nabitá dostatečnou energií, aby zvládla zazpívat duety "Počasí", "Káva a sex" i létat po pódiu s dlouhou konfetou jako gymnastka se stuhou. Martino hostování se vzhledem k dosavadní spolupráci s Markem přímo nabízelo a bylo i dopředu anoncováno. Ale že přijde i dvaačtyřicetinásobný Slavík
Karel Gott, to čekal jen málokdo. Božský Karel za klavírního doprovodu Ztraceného
vyšvihnul v závěru svoji hitovku "Být stále mlád". Nezapomněl mu popřát za to, co dokázal, a zavtipkoval, že rozhodně není dle jména na místní hudební scéně ztracený.
© Lukáš Loužecký / iReport.cz Nechybělo ani klavírní sólo "Preludium" od Bacha pro maminku, která ze zpěváka chtěla mít kněze, či skladba "Stává se to i v lepších rodinách" věnovaná všem, kteří budou mít druhý den kocovinu. Tím si
rejpnul i sám do sebe, kdy měl
picí období. Chytrým tahem bylo i zařazení novinky "To se mi líbí" včetně textu na obrazovce, kdy se tak slova nenásilnou formou dostala k fanouškům. Písní "Snad se něco stane" navodil náladu na přicházející adventní období. Plusem byla scéna, která sahala až do půl sálu, interakce s diváky a černobílé (artové) aktuální záběry z koncertu, které byly promítány na pozadí. Vizuál byl tedy daleko lepší než přitrouble tematicky laděná
křoví, která působí většinou kýčovitě. Příjemným zpestřením bylo i zařazení
improvizované písničky na tři akordy v cikánském tempu, které přerušilo předem jasné nalinkovaní večera.
© Lukáš Loužecký / iReport.cz Během setu zazněla i nejstarší písnička z repertoáru. Tou není "Ztrácíš", jak by se na první pohled mohlo zdát, ale "Pohádky", která je o rok starší než její slavnější nástupkyně. Nejslavnější písničky jsme se dočkali až v kýženým přídavku. Samotný povedený koncert uzavřel pověstný výskok hlavní hvězdy večera.
Jedinými výtkami z dobře připraveného a odehraného koncertu byly dlouhé konfety neprakticky a nelogicky odpálené hned v úvodu. Zpěvák se do nich zamotal a snažil se z nich pak nenápadně
vymotat, což muselo být z jeho postu tak trochu trapné. Ale možná to byl maskovací tah, jak odpoutat pozornost od nedobrého zvuku, kterým byl začátek koncertu poznamenán.