Jmenují se Lavina, skončili třetí v loňském klání hudební soutěže Rock Made In Gambrinus, letos na podzim vydali debutovou desku u velké společnosti, jejíž pochvalná recenze vzbudila na MusicServeru velmi rozporuplné reakce. Je jich pět a průměrný věk se rovná patnácti letům. Přečtěte si rozhovor se středoškolskou nadějí z Hradce Králové.
© Sony Music / Bonton Když vyšla na MusicServeru recenze debutové desky skupiny
Lavina (
zde), strhla se horlivá diskuse, jestli má vůbec někdo právo přirovnávat pětici gymnaziálních studentíků k rockové ikoně a modle tisíců Čechů (a zvláště Češek) - Lucii. Ponechejme tuto tak trochu zbytečnou otázku stranou a pokusme se nezaujatě podívat na partičku z Hradce Králové - jsou to Lukáš Chromek (kytara, zpěv), Žaneta Rychnovská (klávesy, zpěv), Daniel Franc (kytara, zpěv), Jan Škaloud (baskytara) a Michal Holeček (bicí). Neměl by být problém shodnout se na faktu, že jejich deska by mohla být příslibem do budoucna. Ano, infantilnost některých textů volá do nebe, ten či onen hudební moment jsme slyšeli jindy a jinde dost možná stokrát, na druhou stranu je nutné vzít v potaz, že členům Laviny je v průměru patnáct let. A na tento věk je to debut vcelku vyzrálý. Ale pro toho, kdo by chtěl propadnout mylnému dojmu, že
Lavina už nejsou přece děti, když vydali desku u velké společnosti, mám zprávu - to víte, že jsou! Krásně to dosvědčuje drobná epizodka, jíž jsem byl svědkem během rozhovoru, který jsem dělal s Lukášem Chromkem (L) a Žanetou Hronovskou (Ž) v areálu pražského nákupního centra Metropole. Ten den tam vystoupili coby hudební doprovod módní přehlídky. V půli našeho povídání se přihnal Daniel Franc se dvěma kupóny a celý rozzářený vyrušil mé dvě oběti:
"Hele, tady máme zadarmo úplně celý menu. Zadarmo. Vemte si tenhle papírek a dejte ho prodavačce. Nejlepší je si vzít dvojku, ta je nejdražší, budeme pěkně vyčůraný, ne?" Od té chvíle jsem z jejich tváří mohl číst touhu odběhnout na přepážku. A to říkali, jak jsou najezení ze zákulisí!
Jelikož je skupina Lavina relativně neznámým souborem, jistě by neuškodilo, kdybyste pověděli něco málo o vaší historii.L: Skupina vznikla před čtyřmi roky na základní umělecké škole. Tehdy jsme se jmenovali Terárium. My jsme tam všichni chodili hrát poctivě na svůj nástroj a postupně jsme se dávali dohromady, až z toho vykrystalizovala tahle sestava.
Proč jste změnili jméno? L: Především a protože už hrajeme hlavně naši tvorbu. Dřív jsme se specializovali na cizí věci. Hráli jsme spousty písniček od
Lucie,
Chinaski, Lennyho Kravitze, Deep Purle, opravdu jsme měli velký záběr. My jsme to brali jako školu, chtěli jsme se na tom naučit pořádně hrát. A taky nám bylo rovnou jasné, že budeme postupně dělat i svoje písničky. Jenom nešlo začít dělat hned svoje věci, protože by to byl průšvih (smích).
Loni jste skončili, ještě jako Terárium, třetí na soutěži Rock Made In Gambrinus, což pro vás musel být jedinečný pocit. L: Každopádně si toho považujeme a je to náš největší dosavadní úspěch. Nikdy by nás nenapadlo, že se z těch osmi set kapel dostaneme právě my tak daleko. Vždyť tam byli samí čtyřicátníci a třicátníci, takže my nepočítali, že bychom se dostali mezi těch nejlepších čtyřicet osm, natož dál.
Snažili jste se v rámci konkurenčního zápolení sledovat tvorbu ostatních skupin? L: Určitě. Nás zajímalo, co kdo hraje. Dodnes si rádi pouštíme
Škwor. Ne snad, že bychom si je dávali do discmana, ale do auta jsou perfektní.
© Sony Music / Bonton Desku vám produkoval Lauter von Bach a mě by zajímalo, jak k vaší spolupráci došlo a jak probíhala? Ž: Bylo to velice jednoduché. My jsme hráli na koncertě s
Maxim Turbulenc, kteří si nás pozvali. A tam on byl.
L: Domluvili jsme se s ním, že ve studiu Vintage natočíme demo, které jsme potom nabídli několika firmám. Vlastně hned ti první, Sony Music, po tom šáhli a my mohli vydat desku. Jinak ta spolupráce probíhala výborně, ačkoli Luboš (Lauter von
Bach - pozn. aut.) je mnohem starší než my, svým chováním k nám měl hodně blízko.
Některé texty na desce jsou z jeho pera, např. "Mám jen den" nebo "Horký představy". Mně osobně jeho texty přijdou laciné, klišovité a tak nějak nevhodně zakomponované do těch vašich originálních. Nemáte zpětně pocit, že jeho pohled se k vám nehodí? L: Je třeba říct, že když jsme začali dělat album, neměli jsme dostatek materiálu. Měli jsme všehovšudy osm písniček. Museli jsme to doplnit a Luboš se nabídnul, jestli bychom si nechtěli poslechnout jeho věci. Něco se nám líbilo a použili jsme to.
Na desce si vyskytují dvě různé hudební polohy - šablonovitý, kýčovitý pop a vedle něj příjemně zaranžovaná, někdy slušně tvrdá muzika. Vnímáte tento rozpor? L: Vnímáme a snažíme se najít kompromis. Ale my to v první řadě děláme, aby nás to bavilo. Nerozlišujeme mezi tvrdou a měkkou písničkou, důležité je, aby se to líbilo a byla to zábava. Některé skladby jsou možná ne úplně vydařené, moc komerční, ale příští cédéčko bude jistě lepší.
Ty už mluvíš o novém albu a staré přitom ještě ani nevychladlo. Zdá se, že nízké cíle nemáte.L: Pochopitelně, že chceme dojít tak daleko, jak jen to půjde. V nejbližším horizontu bychom si rádi zahráli třeba na Zlatém slavíku a tak.
Tam si zahrajete tak maximálně divadlo, řekl bych. L: To třeba jo, ale zase se dostaneme do povědomí lidí. A tam my se chceme dostat.
Součástí promo materiálů byla zmínka o "Lucii pro teenagery". Nemáte z tohoto přirovnání strach? Např. tady na MusicServeru se kolem toho ztrhla slušná pranice. Ž: Ano i ne. My jsme pochopitelně rádi, že nás k Lucii přirovnávají, to nás ohromně těší, ale na druhou stranu jsme prostě
Lavina a hotovo. Já si myslím, že tady nejde ani moc o hudbu, ale o to, že Lucii každý zná, zná jí celá republika. A proto to přirovnání.
L: Do budoucna by bylo fajn, kdyby nové skupiny přirovnávali k nám (smích). Každopádně z toho přirovnání nejsme úplně šťastní, ale zase se mu nebráníme, protože to je pro nás pocta.
© Sony Music / Bonton Nemáte strach z showbusinessu, z mediálního kolotoče? Jsou známy desítky případů nadějných herců a zpěváků, nad kterými se s úderem plnoletosti zatáhla mračna a dnes po nich neštěkne ani pes. L: Teď řekneme, že ne, ale v podvědomí to určitě bude strašit. Nesnažíme se o tom ale přemýšlet.
Říká se, že mládež má podstatně blíž k moderním hračičkám a technologiím - jak jste na tom s internetem vy? L: Jsme přece mladí a neklidní a k tomu internet určitě patří. Bereme ho.
Ž: Máme vlastní internetové stránky
www.lavina.net. Internet je super.
A jestlipak znáte MusicServer.cz? L: Známe.
Ž: Známe. (smích)
Děkuji za rozhovor.