Smashing Pumpkins neexistují, ať žijí Smashing Pumpkins! Tato (rozpuštěná) partička z Chicaga už sice oficiálně nefunguje, to ovšem, podobně jako v případě Nirvany, nebrání lidem z vydavatelství připravit emisi kompilace. Best of vyšlo, řada je tedy na live desce. Jmenuje se "Earphoria" a zachycuje SP na koncertech v první polovině devadesátých let.

U Billy Corgana jsme si již zvykli na nějakou tu vylomeninu. Vždyť si vezměte, že zrušil Smashing Pumkins, aby v zápětí založil bandu Zwan, které bude v nejbližší době vycházet debutová deska a jež je hudebním i personálním pokračovatelem "drcených dýní". Podobně se to má i s "Earphorií". Jediná relevantnější informace, kterou lze snadno získat, je, že se jedná o soundtrack k chystanému DVD "Viewphoria" (oboje vycházejí ve stejný den na konci listopadu). Pro tuto chvíli raději na SP zapomeňme a koukněme se na desku samou.

"Earphoria" rovná se patnácti písničkám, z nichž je pět studiových, staronových, na deskách dříve nevydaných a deset nahraných na koncertech. Těmi novinkami jsou - instrumentálka "Sinfonia", elektronická, taneční "Bugg Superstar", věnovaná psovi Jamese Ihy, naboosterovanou kytarou doprovázená "Pulseczar", pomalejší, veselá "French Movie Theme" a konečně patnáctiminutová rocková instrumentální píseň "Why Am I So Tired". Kdo navštívil pražský koncert Smashing Pumpkins v červenci 1997, ví, jak dobrá a zábavná skupina to byla. Jméno si udělala tvrdou hudbou, kvůli níž byli, i přes geografickou vzdálenost, řazeni ke zlaté grungové vlně. A právě toto období "Earphoria" zachycuje, všechny písně byly natočeny nejpozději roku 1994. Kdo se těšil na live verze pecek "Bullet With Butterfly Wings" nebo "1979" má holt smůlu. Je to zároveň nedostatek desky. Určitě by nikdo nechtěl další best of tentokrát v koncertním hávu, ale jistě by to přidalo na atraktivitě desky, kdyby na ni byly zařazeny i skladby novějšího data. Inu, nestalo se.

Převážná většina živých písní pochází z desky "Siamese Dream" - konkrétně osm. Dvě jsou z "Gish". Album je velice dobře poskládáno, takže v základním rámu, jenž tvoří oněch pět nevydaných písní, je nashromážděno zbylých deset kousků. Převažují pochopitelně agresivní, typicky valivé songy s úpěnlivým Corganovým vokálem. K dispozici jsou krom toho dvě akustické ukázky ("Cherub Rock" a "Mayonaise"). Na "Earphorii" zůstal Smashing Pumpkins vlastní také zvuk - na jejich raných deskách byla patrná undergroundová snaha o neučesaný, hrubý, praskavý zvuk, který se do písmene přenesl i na pódia a odtud na novou desku. Pro někoho to může představovat nedostatek.

Album "Earphoria" zachycuje Smashing Pumpkins v době vzrůstající slávy, v době slavných "vnitroskupinových" sporů, které ale jakoby blahodárně působily na její potenci. Toto je živák, který seznamuje s tvrdými, nadšenými rockery, kteří zároveň dokáží (jak ostatně v budoucnu předvedli) skládat také jímavé intelektuální balady. Škoda jen, že není zachycena větší část kariéry Smashing Pumkins, takhle si koncertů neznalý posluchači mohou udělat jen částečnou, nikoli úplnou představu o vystoupeních slavné kapely z Chicaga.