Pražská rocková skupina Wohnout vydala na podzim třetí desku "Pedro se vrací", kterou pouze potvrdila ústup z punkových vod, kterými byl nasáklý debut "Cundalla" z roku 1999. Poslední album je veselé, žánrově pestré, melodické, a tak nějak roztomilé. Stejně dobrý je kvartet ve složení Matěj Homola (zpěv, kytara), Honza Homola (zpěv, kytara), Jiří Zemánek (baskytara) a Fenek Steiner (bicí) také na koncertech. Jen ta rádia je zrovna nemilují. V pražské kavárně Potrefená husa jsem si jednoho zamračeného odpoledne povídal s Honzou Homolou o tom, proč se vrátil Pedro a jestli Wohnout vůbec myslí na lidi. "Rozhodně nikomu nechceme vnucovat nějakou pravdu," shrnul základní postoj souboru.

Otřepaná otázka na úvod - proč zrovna Pedro? To se vám tolik stýská po socialistických žvýkačkách?

V první řadě si jen málokdo uvědomuje, že to byla žvejkačka. Proč zrovna Pedro? Asi protože se stejně jako deska jmenuje úvodní písnička, a tak z toho to nějak vyplynulo.

Dobrá, jinak. Proč se úvodní písnička jmenuje "Pedro se vrací"?

Z písničky prvotně vyzní, že Pedro bude nějakej Mexičan. To prostě vyplynulo samo. Desku jsme takhle pojmenovali až dodatečně, protože poslední písnička se zase jmenuje "Pedro se vrátí".

Je mezi těma dvěma písničkama nějaká vazba, kontinuita? Abyste třeba mohli říkat, že vaše nová deska je olemovaná pedrama...

To možná posluchač sám nepochopí, ale první písnička představuje celou desku a její imidž. Naopak u poslední jsme se hodně trápili a nevěděli, jestli ji vůbec na desku zařadit. Především s textem jsme měli problémy. "Pedro se vrátí" je o natáčení alba.

Máte s textem často problémy nebo byl "Pedro se vrátí" výjimečný případ?

No, spíš to je většinou porod. Ale teď už dělá texty brácha (Matěj Homola - pozn. red.) a společně děláme akorát hudbu. To přineseme buď já nebo Matěj nápad, a pak se kolektivně pracuje.

Hodně lidí si myslí, že vaše texty jsou sice pěkné hrátky se slovy, ale velkou váhu jim nepřikládají. Nemrzí tě to?

Bavme se o "Pedrovi" - spousta textů sice vypadá jako legrace, ale ve skutečnosti něco znamenají, něco říkají. Člověk si je akorát musí vícekrát přečíst a pak mu dojde, co jsme chtěli říct. Pointa v nich je hluboko zakopaná.

Matěj říká, že nerad vysvětluje texty. Ty jsi na tom stejně?

Zkus se zeptat.

O čem je např. již zmíněná písnička "Pedro se vrací"?

Pedro je ten Mexičan z obalu žvejkačky, kterej se vrátil. Je to vlastně parodický příběh.

Tudíž jste vlastně politická skupina.

Jo, svým způsobem je to reakce na komunisty a jejich úspěchy. Je to politicky nepolitická písnička psaná v metaforách.

Jakmile začnete pracovat na hudební stránce, máte stanoveny určité hudební hranice, které byste nepřekročili?

My si pochopitelně neříkáme, kam můžeme jít a kam ne. Sami prostě cítíme, jestli jsme to ještě my. Ale jsou styly, který asi nikdy nebudeme zkoušet - třeba techno nebo ska, který je postavený na dechách. Taky určitě nebudeme dělat klasický komerční slaďáky.

Jak poznáš, co ještě komerce je a co už nikoliv? Matěj se v rozhovoru pro Big Beng! rozhorlil nad pořadateli festivalu v Trutnově, kteří vás prý považují komerční skupinu.

To já sám na sto procent nevím, co je komerce. Komerční je podle mě, když něco děláš čistě jenom pro peníze. Aby se ta deska prodávala. Jakmile natočíš nějakou desku jenom proto, že tenhle a tenhle hudební žánr momentálně letí, jsi komerční umělec. Nás tehdy naštvalo, že v Trutnově řekli: "Wohnout je komerční kapela!" Přitom my desky děláme naprosto spontánně. Firma nás určitě do ničeho netlačí. Dřív jsme tam hráli, ale jakmile nám vyšla druhá deska u Sony, rázem jsme se stali těžce komerční skupinou. Podle nich.

A myslíte na mediální, potažmo komerční úspěch?

Minimálně z ekonomický stránky to důležitý je, protože firma do desky investovala nemalý peníze a byla by ráda, kdyby se jí vrátily. Pak nám úspěch dává velký možnosti v otázce natáčení v kvalitních studiích apod. Na druhou stranu určitě nepolezeme do televizních estrád a soutěží. Takže úspěch pro nás důležitej je, ale ne za každou cenu.

Kam vlastně směřujete? Jaké jsou vaše cíle?

My si chceme naši kariéru postavit na koncertování, ač víme, že je to cesta zdlouhavá. Pozitivní je, že pomalu spějeme do stavu, kdy se budeme moct hudbou živit. Zatím teda ještě musíme pracovat.

Co potom plánujete na nejbližší dobu?

26. listopadu budeme křtít v Akropoli, což by mohlo být docela zajímavý. Teď taky jedeme cosi jako šňůru, ale my normálně hrajeme každej víkend a akorát teď se to dalo do souvislosti s novou deskou

Vaše nová deska je žánrově velice různorodá, barevná a rozhodně veselá. Není v tom snaha vymanit se z dosti svazujícího renomé punkové skupiny?

Jako punkáči se cítíme pořád, alespoň co se životního stylu týče. "Cundalla", naše první deska, byla výpověď o tom, co na nás celý dětství působilo. Když jsme jí ale natočili, zjistili jsme, že působí strašně jednotvárně. A proč točit pořád stejný desky? My jsme se nechtěli opakovat, to bychom mohli dělat pořád dokola a nemělo by to cenu. Především proto začaly na zkouškách vznikat nový, zajímavější věci.

Nijak neskrýváte, že s oběma předešlými deskami - "Cundalla" a "Zlý noty na večeři" - nejste příliš spokojeni. Znamená to, že "Pedro se vrací" by se mohl časem také dostat do vaší "autorské nemilosti"?

Teď si za ním stojíme, ale je to těžký. Při natáčení danou muziku posloucháš půl roku v kuse a potom už ani nevíš, jestli je to dobrý nebo ne. Ale "Pedro" je zatím první deska, o který si myslíme, že je prostě dobrá. "Cundallu" jsme chvílemi nemohli ani slyšet, "Zlý noty na večeři" byly nejistý, neměli jsme tehdy jasno, hledali jsme novou tvář. Teď bojujeme s tím, jak "Pedra" převést do živý podoby.

Řekl bych, soudě dle pozitivní nálady, která z "Pedro se vrací" sálá, že jste se při natáčení výborně bavili.

Natáčení byla perfektní dovolená, skvělej měsíc. Probíhalo za Prahou u Berounky, všechno bylo v pohodě a doufám, že to je z desky cítit. Nedovedu si představit, že bychom to dělali ve stresu při práci, to fakt ne.

Někdy mě u vaší hudby napadá, jestli vůbec myslíte na posluchače?

Kdysi jsme řekli, že neděláme hudbu pro lidi, a je na tom něco pravdy. Občas vzniknou patvary, který holt někdo nezkousne. V první řadě myslíme na to, aby se to líbilo nám, abychom se dobře bavili. Teprve pak myslíme na lidi a jsme rádi, když to zabere.

Můžeš mi nastínit tvůj vztah k internetu?

Určitě ho respektujeme. Internet má velkou váhu a nejde ho podceňovat. Podle mě má stejně velkou váhu jako časopisy. Dokonce je lepší, v protože v tisku si něco jenom přečteš, ale na netu si to i poslechneš nebo se podíváš na klip.

Znáš MusicServer.cz?

Člověče, neznám. Já nejsem žádnej odborník na internet, používám ho vlastně jenom kvůli emailům.

Díky za rozhovor.