Sparks jsou na "Hippopotamus" i po čtyřiceti letech v neskutečné formě

V záplavě prostoduchých tancovaček a rádiových jednohubek jsou veteráni Sparks výjimkou i důkazem, že existuje také překvapivý, nejednoznačný a přemýšlivý pop s přesahem. Bratrské duo Ron a Russell Maelovi to dokazuje i po více než čtyřiceti letech s novinkou "Hippopotamus".

9/10

Sparks - Hippopotamus

Vydáno: 8.9.2017
Celkový čas: 55:10

Skladby: Probably Nothing, Missionary Position, Édith Piaf (Said It Better Than Me), Scandinavian Design, Giddy Giddy, What the Hell Is It This Time?, Unaware, Hippopotamus, Bummer, I Wish You Were Fun, So Tell Me Mrs. Lincoln Aside From That How Was the Play?, When You're A French Director, The Amazing Mr. Repeat, A Little Bit Like Fun, Life With The Macbeths

Vydavatel: BMG

Když v roce 1968 bratři Maelovi založili skupinu Halfnelson, o čtyři roky později přejmenovanou na Sparks, těžko mohl kdokoliv tušit, že ještě v roce 2017 vydají album, které dokáže směle konkurovat hudebním kolegům. Oni navíc představili jeden ze svých vůbec nejsilnějších materiálů v historii.

Nebereme-li jako plnohodnotné řadové album experimentální počin "The Seduction Of Ingmar Bergman" z roku 2009 a eponymní debut FFS, tedy spojení se skotskou partou Franz Ferdinand, jde o první nahrávku po téměř deseti letech. I tentokrát jsou hudebně progresivní, popově hraví a nápadití. Texty jsou tradičně velmi originální, až znepokojivě filosofické (ale spíš tak mimochodem) a dotváří z hroší novinky silný dojem.

Album otevírá klidná, krátká píseň "Probably Nothing", která se věnuje ztrátě paměti a která zaujme krásným klávesovým doprovodem. Na příjemný otevírák navazuje hned nejenergičtější a asi nejhitovější skladba alba (lze-li to ve vztahu ke Sparks takto označit), výmluvně nazvaná "Missionary Position", která připomene zlaté časy Queen. Russell vokálně dokazuje, že je stále v ohromné formě a jeho barva hlasu má pořád to neocenitelné kouzlo.

Sparks pokračují ve své brilantní krasojízdě i v další singlové písni "Édith Piaf (Said It Better Than Me)". Pomalé snění zahalené ve francouzském oparu je dalším z vrcholných děl amerického dua. Naopak "Scandinavian Design" je chladným exkurzem do švédské nábytkářské velmoci. Do éry new wave, která zasáhla v osmdesátých letech i Sparks, se vrátíme s lehce ztřeštěnou "Giddy Giddy". Když už je řeč o ztřeštěnosti, titulní skladba "Hippopotamus" je její čirou esencí. Autorsky je to píseň velmi povedená, lehce psychedelická s operním a punkovým kořením. Nápaditost a neexistence hranic, to jsou přesně ti Sparks, pro které je tolik milujeme.

Ani druhé polovině novinky nechybí silné momenty. Potěší hravě naivistická "I Wish You Were Fun" s opravdu kouzelným feelingem či elektro-popová "The Amazing Mr. Repeat". Za zmínku stojí i závěrečná "Life With The Macbeths", kde si pěvecký part střihla operní pěvkyně Rebecca Sjöwall. Povedená tečka za strhující deskou.

Sparks na "Hippopotamus" nabrali další dech (ačkoliv ho vlastně nikdy neztratili) a připravili jednu ze svých vůbec nejlepších nahrávek. Album nemá slabší moment, je přeplněný nápady a originálními aranžemi, skvělými klávesovými party Rona Maela i působivými texty. A kdo se zúčastnil tuzemské koncertní premiéry v Lucerna Music Baru, ví, v jaké formě oba pánové v současnosti jsou.

• nějak jsem z toho textu nepoznal, za co je teda t... (michal, 18.09.2017 10:34) Reagovat

  nějak jsem z toho textu nepoznal, za co je teda ten jeden bod dolů, když „Album nemá slabší moment, je přeplněný nápady a originálními aranžemi, skvělými klávesovými party Rona Maela i působivými texty.“
  
  

  • Re: nějak jsem z toho textu nepoznal, za co je teda t... (oposum, 18.09.2017 10:58) Reagovat

    "Na jedničku umí pánbůh, na dvojku já, na trojku soudružka ředitelka..."
    
    

• Je poznat že autor Sparks žere, vůbec se nediv (Ondra, 19.09.2017 00:02) Reagovat

  Je poznat že autor Sparks žere, vůbec se nedivím. Jsou jako droga, že začátku se vám líbí jen pár písniček, pak ještě pár dalších a nakonec vás dostanou a nedokážete je dostat z hlavy.
  V článku je drobný překlep, nenatočili album FFC ale FFS (FranzFerdinandSparks).
  
  

  • Re: Je poznat že autor Sparks žere, vůbec se nediv (Jaromír Doubek, 19.09.2017 17:33) Reagovat

    Sparks? Že bych se na ně po těch čtyřiceti letech od posledního poslechu několika hitů vypravil a doháněl pubertu? Průvodní klip i píseň z nové desky s hrochem neočekávaně zajímavé, že by tam měli i nějaké jiné kusy, měl bych si jí koupit? To jsou otázky, které jsem měl před koncertem. Lístek za 900 ....hmmm, ale šel jsem.. Desku jsem si koupil hned při vstupu, abych si pouštěl kdyžtak aspoň tu milou písníčku s hrochem. Po koncertu a po poslechu desky můžu rovněž napsat, že je taky žeru a cena za vstupenku byla oprávněná. Kdo tam nebyl neuvěří. Nestalo se mi kromě Beatlesovského Seržanta a Queenovského News of the World, že bych si tolikrát musel pouštět stejnou desku. Když dohraje, už bych si jí pouštěl znova. A to jsem si myslel, že už je v hudbě všechno vymyšleno, natočeno, zahráno i zazpíváno a nic mě nepřekvapí. Sorry, ale ještě jsem dnes neslyšel Hippototama, takže ahoj .....
    
    

    • Re: Je poznat že autor Sparks žere, vůbec se nediv (Ondra, 20.09.2017 10:13) Reagovat

      Já jsem jejich novej fanoušek, objevil jsem je pře půl rokem a vypěstoval jsem si na nich dost nezdravou závislost. Ještě jsem nebyl na světě když už byly venku jejich božská alba Kimono/Indiscreet /Propaganda.
      U nového alba jsem využil předobjednávky digitální verze a o půlnoci z čtvrtka na pátek jsem čekal až se mi objeví v knihovně. Takže v pondělí na koncertě jsem už měl celé album pořádně naposlouchané. Na ten zážitek nezapomenu.
      
      

8/10

Recenze: "Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Majerovy brzdové tabulky nabízejí na koncertu ze studia "Úplněk" nejlepší možný vhled do svého kouzelného světa Čas dokázal na hudbu Majerových brzdových tabulek otisknout pečeť jedinečnosti. Kapelu s nepřehlédnutelným názvem spoluzaložil v roce 1986 písničkář Petr Linhart a nyní, po téměř čtyřiceti letech a šestici alb, přišel čas se... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 15:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Vladivojna La Chia se snaží objevovat stále nové světy. Natáčí pestré desky. Nebojí se hutného rock-metalu, popu, psychedelického rocku, já ji vnímám hlavně jako indie písničkářku. Má zkušenosti s filmovou i scénickou hudbou.... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v tisku: Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí Už pět let uběhlo 1. října od smrti nejslavnějšího českého zpěváka. Podle množství nosičů a knih, které nadále vycházejí, se však zdá, jako by tu s námi stále zůstával. Ne všechny tituly jsou povedené, některé může... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 16:30 v sekci Recenze | Hudba v tisku

10/10

Recenze: "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" Anety Langerové nabízí dokonalou esenci všeho, co hudba přináší V dnešní době je čím dál vzácnější, když při poslechu jakéhokoliv nosiče zažíváte mrazení v zádech. Trojvinyl "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" od Anety Langerové ovšem tento pocit navozuje. Nadšení navíc... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 08:00 v sekci Recenze