Sparks, kde jste celou tu dobu byli?

12.09.2017 10:08 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Ač americká art-popová formace Sparks funguje bez přestávky od roku 1972, do střední a východní Evropy se rozhodla vydat až v rámci turné k jejich právě vydávané desce "Hippopotamus". Po Bratislavě tak kultovní kapela zavítala i do Prahy a předvedla bezpochyby jeden z nejzajímavějších koncertů letošního roku.

Live: Sparks

support: Mister Goodnite
místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 11. září 2017
setlist: What The Hell Is It This Time?, Propaganda, At Home, At Work, At Play, Good Morning, When Do I Get to Sing "My Way", Probably Nothing, Missionary Position, Hippopotamus, Sherlock Holmes, Dick Around, Scandinavian Design, Edith Piaf (Said It Better Than Me), Never Turn Your Back On Mother Earth, I Wish You Were Fun, My Baby's Taking Me Home, The Number One Song In Heaven, This Town Ain't Big Enough For Both Of Us, Hospitality On Parade, Johnny Delusional, Amateur Hour

Sparks
© ew.com
Sparks byli od svých počátků natolik specifickým uskupením co do projevu i rukopisu, že se jim nikdy naplno nepovedlo prosadit do mainstreamu. Jejich art-popu by ovšem rádio stejně neslušelo, a tak si raději během čtyřicetileté kariéry budovali kultovní status alternativních interpretů, kteří své fanoušky vždy umí překvapit něčím novým a neotřelým. Překvapení přišlo i v rámci ohlašovaného turné k novince "Hippopotamus", kdy kapela oznámila, že se podívá i do dosud neprobádaných končin Evropy a navštíví konečně i Českou republiku. Sparks tak k radosti mnoha fanoušků zavítali do prostor Lucerna Music Baru.

Z velké části zaplněný klub se pokusil rozžhavit Mister Goodnite. Chlapík s mikrofonem si pouštěl hudbu z desky a do toho zpíval skladby na pomezí popu i jazzu. Výsledkem byl podivný kýč, který by zapadl jako hudební doprovod v hotelu pro starší klientelu či jako hudební podklad k nakupování ve velkých obchodních centrech. Ač si potlesk na konec vysloužil, častý pískot napovídal, že toto vystoupení bylo jaksi nadbytečné.

Sparks
© SlantMagazine.com
Přesně v devět hodin si přítomní ovšem mohli velmi rychle spravit chuť. Sparks poprvé ve své dlouhé historii vykročili na tuzemské pódium a svůj set odstartovali novinkovou písní "What The Hell Is It This Time?". Do playlistu novinky "Hippopotamus" pak sáhli ještě šestkrát a vždy dokázali, proč jsou první reakce na album opravdu velmi příznivé.

Starší z bratrů, Ron, tradičně trůnil u svých kláves a jeho typicky profesorsky zamračený výraz mu vydržel téměř po celou dobu koncertu. Jen jednou se odvázal, když u písně "The Number One Song In Heaven" odhodil sako a předvedl s poněkud strašidelným výrazem velmi bizarní taneční kousek, aby posléze zase s kamenným výrazem usedl zpět za svůj obvyklý nástroj. Samozřejmě si za to vysloužil ohromný potlesk diváků.

Sparks
© Lucerna Music Bar
To mladší Russell jako jeho pravý opak energicky pobíhal po pódiu a rozdával pozitivní energii po litrech. Ač na to nevypadá, i jemu táhne již na sedmý křížek, a proto je s obdivem, jakou koncertní formu stále má. I hlasově byl, až na pár momentů, velmi přesvědčivý a i ve vyšších polohách byl stále jistý. I on si zaslouží ohromný obdiv.

Kapela během hodinky představila mix největších hitů s novinkami, který po celou dobu skvěle fungoval. Klasické pecky dostaly modernější hudební kabát, který jim velmi slušel a Sparks tak zněli stále velmi současně. Zub času i na nejstarších skladbách rozhodně cítit nebyl. To dokazovalo střídání s novějšími písněmi, ať už ze skvělé novinky, tak i třeba z repertoáru projektu FFS, ve kterém bratři v roce 2015 spojili síly se skotskou indie-rockovou formací Franz Ferdinand, aby vydali eponymní debut.

Právě z něj vybrali hitovou pecku "Johnny Delusional", která roztančila fanoušky po dlouhém vyvolávání skupiny zpět. Přídavky nakonec byly pouze dva. Set tak nakonec zakončil hit "Amateur Hour" z alba "Plagiarism" z roku 1997.

Koncert to byl civilní, spíše komorní. Russell s publikem ve výsledku ani příliš nekomunikoval, většinou jen poděkoval a s náznakem úsměvu ocenil neustálý hromový potlesk publika. Přesto šlo o strhující a nesmírně osobitý koncert. Reakce fanoušků byla velmi nadstandardní a v určitých momentech byla odezva natolik silná, že i kapelu zaskakovala a bránila (v dobrém smyslu) v pokračování koncertu. Nakonec se na tváři Rona objevil i úsměv a spokojenost z povedeného koncertu.

Sparks odvedli fantastickou práci a pro zúčastněné šlo nepochybně o velký zážitek. Více než čtyři desítky let čekání se vyplatilo a snad jen zamrzí, že se tu Sparks neobjevují častěji. Slib, že se uvidíme brzy znovu, budí naději, že tentokrát bude čekání o mnoho kratší.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY