Debutové album tehdy jednadvacetiletého Nicolase Jaara "Space Is Only Noise" se i přes nesmírně pozitivní odezvu kritiky zdálo být zastíněné jiným mladíkem, mírně přeceňovaným Jamesem Blakem. Jaar získal ale překvapivé obětavou fanouškovskou základnu. Jeho hudba není hitová, zjednodušeně se dá zařádit do široce chápané elektroniky, ale není taneční nebo klubová. Trilogie "Pomegranates"/"Nymphs"/"Sirens" je v podstatě komplexní politický manifest, ve kterém se po ideologické stránce míchají dějiny Chile pod vládou Pinocheta, kulturní avantgarda, uprchlická krize, sovětská kinematografie, kritika amerického kapitalismu. Po stránce hudební Jaar samozřejmě vychází z oblasti temnější elektroniky, ale přidává k ní synth-pop, post-punk, kraut-rock, free-jazz, neoklasické piano. Výsledek má nejčastějši bliž k vysokému umění a galerijním instalacím než k hudbě.

"Sirens" není jednoduché dílo, spíš abstraktní, často matoucí a znepokojující, experimentální a vícevrstvé, a přitom skromné. Jaar je známý taky z dua Darkside, ale jeho elektronická protestní hudba připomíná více politické a sociální komentáře Darkstar. Deska určená k poslechu jenom v celku může pro někoho působit jako hudební explorace plná smyslů a významů, pro někoho jiného jako přeintelektualizovaná nuda. Rozhodně se nezdá být koncertním tahákem schopným vyprodat klubové sále. Ale tím právě úplně zaslouženě je.

Neskutečně angažující taneční hudba se tu neobjevuje z ničeho a okamžitým zřejmým způsobem. Je to složitý proces, zdánlivě chaotický, náhodný a časberoucí, ale Jaar je přesný a trpělivý experimentátor. Taneční prvky jeho hudby jsou výsledkem pečlivých a nepředvídatelných mutací. Není banální a zřejmý jako Caribou, není umělé brutální jako Ben Frost. Koncert trval bezmála dvě hodiny, a navzdory tomu neustále udržoval v napětí a pozornosti. Nepotřeboval k tomu přitom vůbec žádné vizualizace, nepřetržitá zvuková vlna je už dostatečně vizuální. Jaar naživo stále překvapuje a zároveň splňuje očekávání klubového publika. Nezbývá než vyjádřit spokojenost z pražského publika a organizátorů koncertu, kteří očividně věděli, že tak komplexní a introspektivní umělec je schopen zaručit jeden z nejintenzivnějších tanečních zážitků posledních let.